Je mi ze sebe špatně

Perfektný snímok napasovaný ideálne do dnešnej doby, kedy platforma "victim" je najviac v kurze. Všetky možné sociálne siete sú prepchaté výplodmi chorých hláv zúfalo bažiacich po pozornosti. A tak menia orientáciu ako na bežiacom páse, menia vlastné pohlavie, zámená, vo veľkom frčí sebadiagnostika a sebaľútosť, z obyčajného komplimentu vyrábajú sexuálne obťažovanie, všetci sú chudáci traumatizovaní a nikto ich utrpeniu nerozumie. Stať sa obeťou za každú cenu je novým zmyslom života. (16.05.2024)

No, s tou komedií to zase nějaký anotační smíšek dost nepobral. Jedná se spíše o mrazivě přesnou hororovou realityšou a až esteticky i fyzicky nepříjemnou anální sondu do müsli pošahaných pozornostních kurev, jakých tu s patologickým rozvojem asociálních sítí vyrostlo snad více než pseudosoucitných bolševických sviní po teplém, černém transdešti. Pošahaných pozornostních kurev, které se pro svých 15 minut a výnosy z virtuální sledovanosti asociálních obludárií a kretenárií neváhají úchylovat až k sebepoškozování. Opravdu mile nastavené zrcadlo, psychopatologicky vytuněné a seversky minimalistické memento o tom, jaké deviantní potraty tahle zkurvená doba sériově produkuje, plné „krásných a sympatických“ lidí. A pokud to někdo nazývá přepáleným bizárem, má asi hlavu zaraženou hodně hluboko v prdeli, nebo je prostě hloupoučký sluníčkář. Každopádně závěrem nezbývá než hluboce smeknout před Kristýnou Chujatorpovou, která tu choromyslnou šeredu herecky vystřihla tak dokonale, že jsem měl zase jednou neodolatelné nutkání mlátit televizi. (01.06.2023)

V rychlém sledu jsme viděli s přítelkyní Nejhoršího Člověka na Světě a Je mi ze sebe špatně. Oba filmy jsou norsko - švédské, oba mají provokativní název, oba pojednávají mimo jiné o nespokojených vztazích. Z pomyslného tříhvězdičkového duelu ovšem vychází ve vyznění a celkové vymazlenosti Je mi ze sebe špatně jako ten horší film, hlavně co se týče celkové uvěřitelnosti a atmosféry. Od počátku filmu mi vadilo že mezi ústředním párem není vidět žádná láska, žádné porozumění, jen vidíme jak On ji neskutečně sere a ona jeho skoro nezajímá. To brání v emočním prožívání příběhu s hlavní hrdinkou, která je divákovi spíše nesympatická a o nějakém napojení (jako třeba v Midsommaru na hlavní hrdinku, se kterou vše člověk prožívá a fandí jí) zde nemůže být moc řeč. Nutno taky říci že filmu jsem se trochu bál, jak moc bude vizuálně odporný a nechutný, ale naštěstí se nejedná o nic výrazného a detailní záběry na anomálie a nechutnosti lidského těla se nekonají nijak výrazně.    Film se ohání všude narcistní poruchou osobnosti, mnohem spíše se ale (u hlavní hrdinky) jedná o kombinovanou Histrionskou poruchu s Hraniční poruchou osobnosti. (Hlavní hrdinka chce být zajímavá a úspěšná tak moc, že ji ve výsledku nezajímá naprosté zničení její tělesné schránky - (ničení vizáže a vizuální podoby je pro typického narcistu naprosto nepřípustné.)    Poruchu kterou trpí hlavní hrdinka lze najít paradoxně hlavně u herců - (Christian Bale hubnoucí kvůli roli na kost, Heath Ledger který se kvůli roli Jokera ufetoval k smrti.) U těch je to ale bráno jako společensky akceptovaná norma, mnohem nezvyklejší tudíž je když je takto "postižený" obyčejný člověk. (A že takových není málo, pár takových znám i osobně.) Film tedy není žádný zázrak ale v objevování neprobádaných psychiatrických témat a užívání si severské atmosféry je jistě zajímavým přínosem. (Navíc se v něm najdou ti, co si rádi jako malí představovali jaké to bude až budou mít pohřeb a přijdou je oplakávat zástupy lidí 😅) (01.05.2023)

Body positivity až na samotné hranici dermatologických možností. Hlavní hrdinka není nic jiného než výstavní attention whore, ovšem v natolik hardcore (spíš teda hardskin) verzi, že dala vzniknout roztomilému bizárku, který se poměrně nevybíravě a nestoudně vysmívá mediálnímu světu influencerů a sociálních sítí. Spíše než "kousavě satirické" je to "jen" trefně zábavné a zasluhujícím způsobem kruté. [75%] (21.02.2023)

O čo Borglimu ide je jasné pomerne rýchlo, respektíve o čo ide Signe a Thomasovi, čo ale nie je tá istá vec. O zžieravú a zároveň vtipnú satiru na uletenosť doby, ale ani nie doby, ako skôr neprirodzenej prirodzenosti toho, na čom spoločnosť fičí v podstate stále. No a v prípade hlavnej postavy ide najmä o pozornosť, ale niečo v neporiadku je už v jej hlave od začiatku a nemusí to byť nutne spôsobené masážou požiadaviek spoločnosti od útleho detstva či žiarlivosťou na partnera. Prišlo mi, že v ďalšom filme prichádza Borgli s presvedčivejšou, ale zároveň aj surrealistickejšou zápletkou a celé to o niečo lepšie šľape. Tu nebolo príliš komplikované predpovedať vývin scenára a mimochodom ide skôr o sci-fi, než napríklad o uvádzaný horor. Borgli (zatiaľ) nie je Cronenberg ani Kaufman. Ale má k tomu správne nakročené. 70% (12.03.2024)