Ostrov svobody

Táto konverzačka začína parádne. Dobové prvky komunizmu vždy vyvolajú príjemnú nostalgiu, fajčenie v lietadle mi úplne vyčarilo úsmev na tvári. Potom začína pomerne nezáživný dialóg medzi Evou a Jindřichom, pričom za cca 6 hodín v lietadle stihnú naplánovať zmenu svojich životov, zaľúbiť sa, no fakt chýbala už len pichačka na záchode a zásnubný prsteň. Keby tomu dali dlhšiu stopáž, mohlo to byť lepšie. (10.06.2023)

Na tak zajímavý námět, složitý i díky minulosti oběma hrdinům a budoucnosti jednoho z nich, je zapotřebí delší stopáž. Faktem je, že moc nevěřím, že by to komunisté neměli nějak ošetřeno. Takhle by přece mohl zdrhat každý druhý. Škoda jen, že se hrdinové lépe nedomluvili. Film více působí jako klasická romantika, kdy se potkávají dávné lásky a probouzí se v nich cosi pohřbeného, co zde ožívá. Krátké milostné vzplanutí ale nemá dlouhého trvání. Škoda pro ně i pro diváky. (07.06.2023)

Politicko-vztahová konverzačka, na které mě ve výsledku nejvíc zajímalo to, jestli se opravdu dalo takhle utéct. Tvůrci vsadili na správnou dvojku hlavních představitelů, ale na krátkém prostoru nelze odvyprávět všechen jejich životní příběh, který je vedl k daným rozhodnutím. Tady by to chtělo chtělo klidně klasický film, který by určil i události před touto událostí. Kdyby se tvůrci odhodlali k dotažení potenciálního absurdně převráceného konce, tak by to mohlo jít o level výše. (03.06.2023)

Nechapu, jakym zpusobem muze vzniknout takhle dobry film na univerzite, zatimco nasi standardni tvurci sypou jednu sr*cku za druhou. Mile rad jsem videl J. Madla v tomhle dramatu. Na co tahnout tema na celovecerak? Takhle to dokonale staci! Tvurci nechavaji cloveka zapojit mozek, preskakovala mi v hlave rada myslenek. Variant. Ale musim rict, ze drama by to opravdu bylo daleko vetsi, hlubsi, kdyby konec byl o chlup ustrizeny..nicmene neva! Jen tak dal! (28.06.2023)

„Kdo by jim utíkal na Kubu?“ Je větší odvaha zůstat nebo emigrovat? Nečekané setkání na palubě letadla. Jindra a Eva. Láska z dětství. Vzpomínají, jak bezstarostné bylo, co všechno prožili na táboře a že jim poslední roky moc radosti nepřinesly. Pouto, které nepřetrhly ani roky odloučení v komunistickém Československu. Nejde jen o sentiment, pořád to tam je. Pohled na prožívání každodennosti mají ovšem odlišný. V dobách, kdy nebyly sirky nebo máslo, ona „pomohla“ k zajištění jiné krizové suroviny: škrobu. A na prominentní dovolenou se těší. Naopak on si o „jiném světě“ už nechce jenom číst. Rozhodnutí se s každým překonaným kilometrem blíží... Dobově věrné, herecky fajn. (07.02.2023)