Aftersun

Funkční celovečerní debut režisérky a scenáristky Charlotte Wells dokazuje, že o Paulu Mescalovi diváci rozhodně neslyší naposledy, chválená festivalovka obsahuje spousty zajímavých aspektů, které diváky buďto emocionálně olízne nebo nechá zcela suché. I „tým poražených“ ovšem může ve finále v Aftersun najít dost nosného materiálu…. (12.03.2023)

Tak ako môže tento film pôsobiť banálne, tak je premyslený a komplikovaný. Scenárom, kamerou, strihom a celkovou naračnou skladbou s 3 vrstvami: VHS záznamom, spomienkami, vlastnými predstavami. Žiaden "coming-of-age" film. Dospievanie je tu zastúpené epizódne. Toto je dojemný melancholický poklad o spomínaní, smútení, prehrávaní si minulosti a potrebe si skompletizovať pocity, kde sú všetky tieto obsahové aspekty premietnuté do funkčného filmového jazyka. SPOILER: Oslavovaná "under pressure" sekvencia je zmyslovou metaforou snahy dostať sa po rokoch pod kožu (stratenému) otcovi a vyskladať si o ňom kompletný obraz. KONIEC. (19.12.2023)

Dost divné, intimní drama, které je někde na pomezí filmového artu a rodinného home made videa z dovolené v Turecku. Celou dobu se toho ve filmu moc neděje, aby Vás závěrečná „Under Pressure“ scéna uvedla v sérii pochyb, ze kterých ale není návratu. Pravda, ona scéna je hodně působivá, ale stálo velké vypětí se k ní vůbec dopracovat. Vztah otce s dcerou tu Paul Mescal s Francescou Corio hrají poměrně dobře. Rozhodně se tu coby angličtí turisté u moře chovají líp, než většina těch Anglánů, které jsem za život u moře potkal. Ty nenápadné emoce a jinotaje jsem tu ale hodně těžce hledal a musím říct, že jsem se tu musel hodně zamýšlet, abych pochopil, jak je tu ta, na první pohled, nic neříkající filmová nálada vlastně myšlena. Klasický festivalový výjev. (21.02.2023)

Vztah otce a dcery, už vybouřeného 30letého loosera s depresemi a jeho jedenáctileté dospívající dcerky (s počínajícími depresemi?), je zápletka, kterou jste ve filmu možná ještě neviděli. Minimálně ne takto pojaté. All Inclusive jede na pocity a náznaky, scénky bez kontextu, které ale postupně začínají dávat větší smysl. Škoda, že je to místy zbytečně natahované (asi k navození té pravé melancholické atmosféry) a hlavně konce, který zůstal otevřenější, než musel. Chvílemi film připomene např. The Florida Project, ale jinak se jedná spíš o typické britské sociální drama z nižších vrstev společnosti. (13.07.2022)

Ke konci stále nepříjemnější sonda o počátcích dospívání Sophie během dovolené v Turecku. Skvěle je zachycena jistá osamělost dívky mezi ostatními návštěvníky. Krásně je zachycen její vztah s tátou, ale přesto všechno je ve své podstatě vlastně smutný film, který si raději znovu pouštět nechci. I přesto že se v něm vlastně nic špatného nestane. 70% (03.03.2024)