Pád Berlína II.

Tady všechny žerty stranou, dočkala jsem se sice svatby století, byla účastna i Blondi, ale Marína Kovaljova je fakt nejhorší herečka na světě. Při srovnání těch jejích scén z koncentráku zůstává i Werichův prchající Göring nesmrtelným a chrabrým idolem. A Stalin? Nelíbal se ani z poloviny tak často jako Aljoška a jeho muži. (17.12.2010)

Platí totéž co u první části, s tím že scény z vůdcovy poslední štace jsou ještě vydatnější. Nedá mi to abych nepochválil Natašku - ta holka by fakt stála za hřích, ten její komsomolský entuziasmus je vážně rajcovní :-D. A ještě poznámka na závěr: scénář k "Pádu Berlína" napsal (a nikdy se tím nezapomněl pochlubit) Petr Pavlenko - jedna z nejhorších Stalinových spisovatelských kreatur, jehož patolízalství mu vyneslo v tehdejším SSSR mnohá ocenění (zatímco skutečné umění vyneslo autorům jako Babel, Pilňak nebo Vesjolyj leda kulku do hlavy...). (13.02.2008)

Stalin jako hodný strýček a superman v jednom, který na kameru neustále nastavuje svůj majestátní profil. Hitler jako shrbený, zpocený a neurotický magor, zabíraný v nelichotivých detailech. Vztyčování vlajky, soudružské polibky, tanec a zpěv před Reichstagem a závěrečné setkání Nataši a Alexeje mě upřímně pobavily. Kdybych chtěl natočit parodii na sovětskou propagandu, udělal bych to přesně takto. (10.01.2009)

Na tohle se dnes už takřka nedá dívat! Resp. leda jako na cennou historickou výpověď vypovídající o šokující míře propagandistické absurdity své doby. Z dnešního pohledu se jedná takřka o grotesku - ovšem grotesku, ze které mrazí v zádech. Tohle dílo v podstatě nemá daleko k Chaplinovu Diktátorovi, jenže rozdíly v pojetí a v záměrech zesměšňovat nacistickou nabubřelost a chování německých oficírů jsou pochopitelně zjevné. Zde se proti zcela nekontrolovatelně vyšinutému, psychopatickému Hitlerovi staví do opozice neuvěřitelně a až směšně rozvážný, klidný, mírumilovný a o blaho svého lidu se starající tatíček Stalin. V porovnání k historické skutečnosti o poměrech sovětského lidu a postoje Rudé armády k vlastním vojákům o to více vyzní zcela zákeřná a zrádná faleš, s jakou tento film věší všem divákům se vší odpornou troufalostí bulíky na nos. (27.02.2011)

Úlet! Propaganda až na půdu! Pěkné barevné obrázky! Sranda! V tomhle dvoudílném ruském opusu je prostě všechno! Já měla nutkání tento film zhlédnout pouze z toho důvodu, že zde Jan Werich ztvárnil Hermanna Göringa, což mi zprvu přišlo lehce bizarní. Ovšem pan Werich se této nevděčné role zhostil s humorem a šarmem jemu vlastním a já můžu s klidným svědomím říct, že vtipnějšího Göringa jsem v životě neviděla (mimo jiné se v přítomnosti divoce promlouvajícího Hitlera spící nehorázně rozvaluje v křesle). Celou touto propagandistickou "komedií" se prolíná osud hlavní dvojice - učitelky Nataši a slévače Alexeje. Najdou v sobě zalíbení poté, co Alexej udělá rekord v množství slité rudy (nebo kýho výra), dostane vyznamenání od Stalina a ona o něm má pronést proslov (vskutku dosti zapálený proslov ve stylu "na ramenech soudruhů, jako je Alexej, stojí budoucnost Sovětského svazu, v jeho očích plápolá oheň odhodlání plnit roční plán na ještě více procent", atp. (tou dobou už soudnější polovina sálu učůrávala smíchy - a to byl teprve začátek!). Úvodní barevnou idylu ruského lidu přeruší vpád německých vojáků, Nataša je zajata a odvlečena spolu s dalšími do Německa, Alexej je povolán, aby táhl s armádou na Berlín - a on se neohroženě žene kupředu, s nadějí, že Nataša ještě žije. Cestou kosí jednoho Němce za druhým - ovšem povětšinou né ranami z kalašnikova, nýbrž jeho obratným vrháním po nepříteli (další z nepřeberného množství dokonale absurdních scén). Dál jejich osudy netřeba líčit - když vezmete v potaz, že se jedná o propagandistický snímek nejhrubšího zrna. Snad jen ještě stojí za zmínku úžasně extrémní vykreslení dvou hlavních státníků: Stalin - svatý papež, pracovitý, chápavý, milující, odvážný, rozvážný, bla bla - a Hitler - histerik, cholerik, scestně myslící pomatenec, blbec-tupec-japonec (né že by většina z toho nebyla pravda - jen je zde mezi nimi ukazován takový rozdíl, který byl při tom ve skutečnosti asi jen ztěží). . . . . No, jak jsem již řekla - pokud člověk ví "o co jde", pak se u tohoto filmu může královsky bavit - pokud je "věrným soudruhem", pak samozřejmě také - ovšem to by se měl tedy raději dívat někde v soukromí domova a nechodit do kina - mohl by mít totiž nutkání okřikovat ostatní, ať se nesmějí - jako tomu bylo v případě, když jsem na tomto filmu byla v kině já (samozřejmě jsme se smáli dál - jen se pak po skončení pár lidí bavilo nad tím, že v jedné části sálu "byli nejspíš leninovci"...) . . . . . Objektivní hodnocení takovéhoto filmu je pro mě takřka nemožné - na jednu stranu propagandistický odpad, na stranu druhou opravdové pobavení se při naivním, nechtěně vtipném a patetickém snímku - takže kompromis a 3*. (10.05.2006)