Americké psycho

Šikmá plocha: Zdánlivě nevinné vraždění může mít až takové zločinné konce jako pouštění Phila Collinse návštěvám. Brrr. Koneckonců, proč vlastně nevraždit? Prázdnota a povrchnost jistých, spíše elitářských než elitních kruhů, potřebuje být v jednom jejich příslušníku něčím vyplněna. Žádné dráždidlo už nezabírá, otázka smyslu života neexistuje a život těch druhých nemá vůbec žádnou cenu. Jak by mohl, když se jejich hodnota poměřuje vychytanější vizitkou. Jediné, na čem opravdu záleží, je zdání prestiže. V tom filmu nejde o jednoho psychopata, ale ve skutečnosti nejde tak docela ani o ty elitářské kruhy. Jde o kolektivní chorobu. Průšvih je, že film ve své vehementní snaze poukázat na onu prázdnotu a povrchnost (a podstatnou patologičnost - ohne sranda) sám vyznívá poněkud prázdně a povrchně. Místy se zvrhává v parodii sebe sama a vlastně nejsilnějšími momenty jsou některé okamžiky při Patrickových realizacích jeho neobvyklé záliby. Z ostatního bylo velmi působivé a "přesahující", když ve svém bytě uvádí svým gentlemansko-arogantním chováním dvě lehké ženy do těžkých rozpaků a jiné podobně laděné momenty. Jeho proslovy o ikonách hudebního popu před každou akcí jsou vychytané, ale v celku to nevyzní. Detektivovo vyšetřování to zase hází někam do rádoby napínavé kriminálky a při obligátním najetí policejního auta a následné likvidaci jeho posádky jsem už nad dílem lámal hůl. No ale to byl právě začátek nečekaného, naprosto matoucího vyústění, teprve při němž jsem pochopil příhodnost názvu Americké psycho a které má za následek přidání hvězdičky navíc. Říkám "navíc", protože ačkoli pozoruhodný závěr odsouvá mé dosavadní výtky na vedlejší kolej, přece jen už nemá sílu zpětně rehabilitovat dílo jako celek. Jestli to ovšem celé měla být parodie, tak jsem úplně z obrazu. (09.07.2011)

„I have to return some videotapes.“ Vraždy jako prostředek k vykreslení lhostejnosti, povrchnosti a neosobnosti amerických yuppíků konce 80.let, kdy se každý krejčí stěhoval co nejblíže k Wall Street a na lačno se místo ranního panáka cvičí sedy lehy.. Bret Easton Ellis ve své novele moc jasných vodítek na rozlišení reality od představ choré mysli nedává a nedočkáme se jich ani tady. Znepokojivý film s klinicky čistým výkonem Bat(e)mana Balea. (01.03.2010)

Pod rouškou ulízaného a až slizky puntičkářského právníka se skrývá úchylák pár exceláns. A nebo spíš pod rouškou dobrého thrilleru se skrývá celkově nepříliš originální hovadina, co si na dobrý thriller pouze hraje? Vlastně se dá děj označit jako dlouhé čekání na něco co ve svém důsledku nakonec neznamená vůbec nic. První polovina jest nudná a překvapivá asi jako rolička toaleťáku na záchodku. Až ke konci filmu se začne něco byť malého dít. Když Balemu rupne v škebli a vydá se naporcovat tu roztomile křičící dívku. Po spoustě recenzí co sem si na Americké psycho přečetl jsem čekal slušně našlápnutou hororově laděnou podívanou, ale tu sem jaksi ve výsledku neobjevil. Herecky film je sice na vysoké úrovni, i kamera je dost dobrá, ale přeci jen při takovém názvu můžeme očekávat trocha více psychologie či alespoň psychopatologie a třebas i trocha více krve. Hororovým fandům nedoporučuji, thrillerofilům když na to přijde a fandům „bez vyznání“ pokud chtějí zabít čas a je jim jedno jestli bude umírat pomalu a v bolestech. (30.07.2004)

Od začátku do konce jsem myslel na Spalovače mrtvol. I Americké psycho je totiž takové podobenství, které rozebírá stav mysli hlavního hrdiny a zároveň stav společnosti, ve které žije. V tomto případě to je za všechny vlasy přitažený karikaturní obraz wallstreetské smetánky, jež s nesnesitelnou neúnavností věčně a beze smyslu tlachá, kontrastující s člověkem, který se z toho snobského stáda vyděluje tím, že je vraždící psychopat. Jenže zajímá ten jeho koníček někoho? Skvělý Christian Bale a mazaný scénář, který je pouze zdánlivě o ničem stejně jako všechny ty žvásty vedené u stolů v nóbl restauracích. (08.09.2020)

Satira na americký sen. Zkoumání hranice mezi šílenstvím a úspěchem. Krásní a úspěšní. Zlomová role Christiana Balea.. Tenhle živočišný druh je docela zvláštní. Nosí značkové obleky, jsou posedlí kvalitou, diskutují nad sklenkou něčeho ostřejšího, ochutnávají drahé delikatesy, řeší elegantnější vizitky. A chovají se neuvěřitelně nadřazeně. Spisovatel Bret Easton Ellis kritizuje odlidštěnou vyšší americkou společnost, která na bezohlednosti doslova ujíždí. Román zaujal Mary Harron a vypíchla svini největší – shnilého finančníka Patricka Batemana, který po večerech rád bere do rukou sekyru nebo motorovku. Nejde jí o usekané ruce nebo rozdrcené lebky, všímá si toho kolem, té znepokojivé prázdnoty, posedlosti i třeba těch šílených Batemanových hudebních přednášek, z kterých mrazí. Škoda, že ta svěžest a nápaditost nevydrží i v druhé polovině, deprese nebo katarze víceméně chybí, vyběhnou titulky a řekneme si: „Jo, docela zajímavé.“ Takže nakonec zbyde především Baleovo jméno, který je jednoduše skvělý. Jeho přecitlivá, puntičkářská a soustředěná poloha se řadí mezi jeho nejlepší role. A mně se nakonec tohle existenciální podobenství docela zamlouvalo. (24.03.2015)