Lycoris Recoil

Futuristické Tokio a tajní agenti potírající terorismus v samém zárodku? Hutně znějící tématika je pouhopouhá falešná fasáda pro dalšího zástupce z žánru "cute girls do cute things", jen v kavárně..a teda ano, s pistolí v ruce. Ať už toto zjištění je pro Vás důvod k radosti anebo naopak zklamání, Lycoris Recoil si užijete nejlépe, když utnete přemýšlení a totálně vypnete mozek, jako když dostanete onou kulkou doprostřed čela. Já to totiž úplně nezvládl a proto jsem spíš na straně toho méně nadšeného publika, kdy potírání po zuby ozbrojeného zla armádou terminátorsky vycvičených školaček je prezentováno až nepříjemně banálněji co ustlání postele a celá tématika terorismu je v konečném zúčtování rušivě nepodstatná. Velmi záhy zjistíme, že hlavní postava je regulérně (a uboze vysvětleně) nezastavitelná i proti salvě z těžkého kulometu (ahoj, Neo!) a celému tomuto násilnému spektáklu se repetitivně vysmívá ne až tak skrz nadpřirozené bojové schopnosti, ale skrze její dar hledat pozitiva a starostlivost na úplně všem (zmateně jsem civěl, když poprosila jednoho z padouchů, aby ještě chvíli vydržel viset na viklajícím se trámu). Nemůžu upřít, že ve většině případů je extrémní nadšení hyperaktivní Chisato nejsilnější stránkou seriálu (především podpořené výborným výkonem dabérky Chiky Anzai): Scénář ji ušil anime na míru a nejrozkošnější, nejvtipnější, nejdojemnější anebo nejakčnější scény nešly napsat bez ní a aniž by nezářila jasněji jak ohňostroj. Chisato snadno zválcovala svého odměřeného stoičtějšího buddy protějška, především dováděním v kavárně, která byla středobodem místního prostředí. Závěrečná, vážně míněná eskalace a konfrontace s déčkovou verzí Makishimy Shouga proto rezonuje minimálně jak gumové náboje. Bylo znát, že autoři chtějí dodat efektní akci, ale to je v rámci serióznosti vše, a proto jakékoliv poselství buďto o prezervaci společenského smíru anebo svobody rozhodnutí bez předchozí elaborované hloubky vyšumí a seriál si z toho po pravdě ani nedělá moc velkou hlavu. Stále to především je o roztomilých holčičkách, kterému sekunduje starostlivý taťka, v srdci starostlivý filantrop a skrytě starostlivá veverčí hackerka. Lycoris Recoil nade vše vypadá velmi svěže, až jsem byl překvapený, jak plynulou A-1 zvládlo po celém dobu stopáže udržet animaci. Pokud si potřebujete oddechnout a CGDCT téma je Váš žánr, jste na správném místě. Ale nic víc než to zde nenajdete. (13.10.2022)

Mladé a půvabné studentky pracující jako tajní asasíni pro vládu, která tak kontroluje kriminalitu a terorismus v zemi a udržuje je na úplném minimu.  Premisa sice zní zajímavě a zábavně, seriál s ní ale bohužel nepracuje naplno. Hlavní hrdinka totiž odmítá nepřátele zabíjet, a tak ubírá většině akce (které, byť není vyloženě špatná, také není mnoho) něco, co by Lycoris Recoil odlišovalo. Seriálů, které staví na dvou velmi odlišných hlavních postavách, jejich dynamice a lelkování ve stylu slice of life žánru , je mnoho. Utahanou první polovinu tak zachraňuje spíše konec celého seriálu, kde i přes slabě vystavěného záporáka vybublají i nějaké ty emoce. (30.01.2023)

Lycoris Recoil je jedním slovem fajn. Je tu spousta sympatických postav, akcí nabitá zápletka, a to vše zabalené v nádherném grafickém kabátku, který potvrzuje, že studio A-1 Pictures pořád umí, a i ta hudba se docela povedla. Sice v tom, na rozdíl od některých jiných kritiků, nevidím anime adaptaci Johna Wicka v sukních, protože to, že tu je tajemná organizace zabijáků, která má dokonce i své vlastní čističe/uklízeče mrtvol a že hlavní hrdinka je nebezpečnější než celý ozbrojený oddíl SWATu, je za mě jen drobná a nepodstatná shoda. Na druhou stranu tu jsou asi jedny z nejpovedenějších a nejzábavnějších přestřelek a soubojů, které jsem v anime letos viděl. Jak jsem psal, studio A-1 Pictures odvedlo opravdu velmi solidní práci, a tak na ten pohyb postav v boji, a jak to kamera šikovně snímá, byla radost pohledět. Samozřejmě to má své nedostatky a odborníci na zbraně a střelivo si museli při pohledu na omračující munici, která projde skoro každým pevným objektem kromě lidí a jejich oblečení, asi rvát vlasy na hlavě, ale mě to jakožto laika, který dokáže přimhouřit oko nad anime logikou, nechávalo chladným. Největším tahákem, po všech těch soubojích, pak pro mě byly rozhodně postavy. Hlavní duo bylo strašně sympatické a mělo mezi sebou výbornou chemii, takže to celé vlastně fungovalo jako taková opravdu dobrá buddy série. Obzvlášť Čisato jsem si hodně oblíbil, je to přesně ten typ energické a trhlé dívčiny plné života, jaký mám rád v seriálu i v životě. A díky tomu pro mě fungoval celý její příběh, a i všechny emoce, i když že tam bude vážnější zápletka v tomhle stylu se dalo čekat už od chvíle, kdy se vysvětlí, proč se Čisato dokáže vyhýbat kulkám. Další velmi povedené postavy byly Mika a Joši. Seriál si dokázal zajímavě pohrávat s jejich vztahem i tajemstvími a oba vykreslil tak, že jsem je vlastně chápal. Stejně tak Madžima jako hlavní záporák měl něco do sebe, sice mi docela trvalo, než jsem si v hlavě poskládal všechny jeho motivace, ale líbil se mi. Když si k tomu přihodím sympatický koncept o pomáhání obyčejným lidem v nouzi, tak můžu jen zopakovat, že Lycoris Recoil je fajn seriál. 7,8/10 (24.09.2022)

Za mňa, dosť dobré. Seriál bola zmiešanina bezstarostného Slice of Life a akčného žánru. Bol tam humor, dráma, rozvoj postáv a ich vzťahov. Veľmi sa mi páčilo, že motivácie antagonistov, ktorí boli schopní urobiť všetko aby dosiahli svoj cieľ, neboli úplne štandardné, čo dodávalo týmto charakterom zaujímavosť, hĺbku, a sympatiu. Ďalšie plus za to, že všetko nebolo dopodrobna vysvetľované a ostala pre diváka úloha spojiť si nitky dokopy alebo si domyslieť dej. Dokonca aj jedna krátka motivačná flashback scéna bola bez zvuku a ak si človek nepamätal, čo tá postava pár epizód dozadu povedala, tak smola. Takisto ďalšia scéna, ktorá by bežne mala flashback, bola len tak hodená do deja a bolo na mne či si spojím alebo nie, že na jej podnet postava zareagovala určitým spôsobom. Veľmi sa mi páčila aj opening aj ending skladba. Nejakými časťami mi anime v spomienkach vylovilo Plastic Memories a taktiež Terror in Resonance, nemusí to ale nutne znamenať, že sú si v niečom podobné. Po dopozeraní som mal veľmi dobrý pocit, a myslím, že dám niekedy v budúcnosti druhé kolo. (28.11.2022)

Urban legend o sirotcích, které tajemná organizace vychovává jako špičkové zabijáky pro potírání terorismu, přirozeně a nenásilně zkombinovaná s cute girls doing cute things. Je to patřičně roztomilé a o chvilku později zase patřičně napínavé a dramatické, a v závěru se mihne i nějaké to poselství o důležitosti svobodné vůle a odmítání předurčení (obzvlášť předurčení zabíjet). A tak dokonalou a vymazlenou kresbu jsem už taky dlouho neviděla. Od páté hvězdičky mě žel odrazují dvě věci: cringe padouši s překombinovanými nablblými plány (doteď mi není jasné, čeho přesně a proč chtěli dosáhnout)  a taky bohužel nezkousnu tu Chisatinu schopnost uhýbat všem kulkám, to je extrémní nonsens i na anime poměry. (14.11.2022)