Kamera:
Júga KaiHrají:
Miju Tomita, Azumi Waki, Juki Nakašima, Tomori Kusunoki, Akari Kitó, Misaki Kuno, Ajaka Suwa, Ajumu Murase, Mikako Komacu, Gó Fudžii, Šómaru Zóza, Mai Nakahara (více)Epizody(12)
-
Hadžimete no senricu (E01)
-
Cuki to kanaderu (E02)
-
Starry Sky Requiem (E03)
-
Haoto wa Meguru (E04)
-
Ame ni Utaeba (E05)
-
Kuronekotei no Ongakukai (E06)
-
Musó no hibi (E07)
-
Toko fuju no rondo (E08)
-
Hitotoki no roku džúsó (E09)
-
Seišó wa owaranai (E10)
-
Senka Banrai (E11)
-
Kono Omoi, Hibikasete (E12)
Obsahy(1)
Kavárna Černá Kočka je malý podnik v pátém okrsku hlavního města říše, který se na první pohled příliš neliší od ostatních. Jeho personál tvoří mladé dívky, které se s úsměvem starají o zdejší hosty. Nejsou to však obyčejné dívky, ale automata, roboti vyvinutí během velké války, jejichž úkolem bylo ovládat všechny válečné stroje. Válka však před několika lety skončila a jelikož automata mají svojí vlastní vůli, tak nyní hledají nový smysl své existence v tomto pro ně neznámém světě, kde vládne mír. (Jeoffrey)
(více)Videa (14)
Recenze (1)
Tohle znám, to je "Vivyolet Loligarden"! Zkrátka děvčátka, která jsou tak nějak roboti a jediné co dřív uměla je válčit, hledají místo v nové společnosti, kde vládne mír a k tomu někdo dostal nápad, že by se tu mělo hodně zpívat. A po pravdě ze začátku to na mě zabíralo, prostě asi stačí, když přede mě postavíte partu roztomilých děvčátek, necháte je dělat roztomilé věci, k tomu mi občas ukážete nějaký ten aspoň trošku obstojně napsaný lidsky smutný příběh, nebo třeba backstory a ono mě to prostě dojme a zároveň bude bavit. Úvod byl fajn, opravdu pro mě fungovala emocionální stránka některých částí, dokázal jsem mít rád i všechny ty holčiny, takže 4* byly jasné. Postupně se to ale začalo tak nějak ohrávat, na můj vkus se tu opravdu hodně zpívalo, což nemusí být vždycky na škodu, přeci jen v minulé sezóně jsem si užil takové Healer Girl, což bylo skoro jak muzikál, ale problém s tím zdejším zpíváním byl ten, že u mě většinou nevyvolávalo žádné emoce a ani po hudební stránce mě moc neoslovovalo. Další věc, která mě moc nezaujala, byl hlavní příběh, co se postupně formoval na pozadí, aby pak převzal vůdčí roli v samotném finále. Přišel mi docela průhledný, a tak jsem podvědomě tušil, kam to celé bude směřovat, co mi budou chtít autoři říct a jak to skončí, no a z velké části jsem se trefil s tím, že nakonec největší příjemné překvapení bylo hlavně to, co je Haizakura vlastně zač, protože to bych určitě neuhádl. V určitou chvíli jsem tedy spadl na 3*, ale poslední dva díly a to, jak mi věci, sice z velké části očekávané, byly podávány, můj dojem opět začaly zvedat. Finále je sice skoro až přehnané slzavé údolí, ale zabralo to, byl jsem dojatý, a nakonec si z toho všeho odnesl vážně poměrně příjemný pocit. Takže se vracím na 4*, i když hodně slabé. 6,5/10 ()
Galerie (579)
Photo © Tokyo MX