Škola dobra a zla

Na spoustě knižních young-adult sériích se časem podařilo vystavět úspěšné filmové série. Harry Potter, Twilight sága, Hunger Games, ale také spousta pokusů o napodobení úspěchu knižních předloh, která se následně úplně nezdařila (u filmového Percy Jacksona například došlo pouze na dva filmy). Právě svatá trojice Hunger Games, Twilight sága a Harry Potter ovšem z dnešního pohledu tvoří jedny z největších globálních fenoménů 21. století a tak někdo bude nadále doufat, že to vyjde znova. U Netflixu tak nyní došlo na adaptaci knihy Škola a dobra zla, která ve skutečnosti adaptuje pouze první díl 6-dílné knižní série. V případě úspěchu by si tak Netlix mohl na příští roky zajistit jednu déle trvající ságu, v samotném filmu si poté zahráli Charlize Theron, Laurence Fishburne či Michelle Yeoh, nervozitu mohl vyvolávat režisér Paul Feig, který měl předtím s vysokým rozpočtem zkušenosti pouze skrze Krotitelé duchů s dámským složením, jinak stojí za fajn komediemi jako Ženy sobě či Špion. Neukousl si ovšem Feig přeci jen u svého 9. celovečerního filmu příliš velké sousto? Dá se vlastně věřit tomu, že na papíře zní Škola dobra a zla slibně a ihned by to s ní risknul kdejaký filmový producent, který prahne po vlastním Harry Potterovi. Dá se navíc věřit tomu, že režisér se zajímavou vizí a nápady (takovému Timu Burtonovi by vlastně látka sednout mohla) by této adaptace dokázal dodat duši. Paul Feig ovšem dodává vlastně poměrně prázdné a nezajímavé fantasy, které postrádá epiku, zajímavé postavy a především důvody, proč by se měl o tento svět někdo zajímat do budoucna. Škola a dobra a zla by jako blockbuster určený pro kina nejspíš byla určena k nevyhnutelnému propadáku, do průměrných kvalit originální filmové nabídky od Netflixu ovšem vlastně zapadá ideálně. Když dochází na nějakou tu povinnou expozici do pohádkového světa, vlastně to není úplně špatné. Pravidelně ovšem Škola dobra a zla volá po tom, že něco nedává smysl, aby to pravděpodobně dávalo o poznání větší smysl v případě knižní předlohy. Je snadné věřit tomu, že byla kniha velmi snadno osekaná, bohužel nebyla osekaná způsobem, aby adaptovaný scénář následně fungoval sám o sobě. Jde pravděpodobně o ten případ, kdy bude autor předlohy (v tomto případě Soman Chainami) krapet pohoršen a doufat, že o pár let později dojde například na seriálovou adaptaci, kde bude díky několika epizodám na vše více času. Problém s filmovou Školou dobra a zla je nejen fakt, že se v délce sahající téměř k dvěma a půl hodinám strašně vleče, ale ani si tu délku ve finále nemůže řádně ospravedlnit. Charlize Theron jako vždy dokáže působit, že si roli lady Lesso zvládne poměrně užít, stejně tak v pohodě jsou Laurence Fishburne v roli ředitele, Michelle Yeoh jako profesorka zkrášlování Anemone či profesorka Dovey v podání Kerry Washington. Krapet to skřípe u obsazení mladých herců, kdy například hlavní herečky Sofia Wylie a Sophie Anne Caruso vlastně nemají dvakrát moc co hrát a to i přes náznak zajímavého konfliktu. Výsledný film vlastně kdovíjak pompézně nevypadá, vypadá to, že vynaložený rozpočet v polovině práce na VFX došel a některé vizuální efekty díky tomu působí značně nedodělaným způsobem. Od filmu, který primárně sází na magii vlastně předvádí strašně málo, působí to jako přesně ta vychtěná týdenní povinnost, kterou Netflix sype svým předplatitelům a sází na jejich průměrnou nenáročnost. Přesně díky tomuto kalkulu mohou tyto omyly očividně nadále vznikat. Tam, kde například filmový Harry Potter schopně osekal podzápletky z knižních předloh, tady někdo očividně nepochopil, že servírovat očividně vše z knihy není dobrou cestou. Na delší debatu je úvaha nad tím, co dělá dobrou adaptaci, sázka na nandání ode všeho trochu na talíř ovšem rozhodně tou správnou cestou není. Stejně tak má filmová Škola dobra a zla strašně nevyvážené pojetí, kdy to vlastně chvílemi chce být veselá young-adult fantasy romance, následně by chtěla mít ten epický a osudový nádech. Opět platí, že by to šikovný tvůrce zvládl vybalancovat, Paul Feig ovšem v tomto ohledu selhává. A opět dokazuje, že originálním filmům od Netflixu by se tam pořádnější dohled nevadil. Jde přesně o ten prototyp filmu, který by diváka nechala vrnět blahem, kdyby mu bylo zhruba 12 let. Člověk by strašně rád doufal, že jednou někdo představí volně pojatý pohádkový svět, který bude hravý stejně jako například Arabela od Václava Vorlíčka a Milouše Macourka. Ve filmové Škole dobra a zla je to ovšem celou dobu jen prázdnota. Chvílemi vlastně alespoň pěkně barevná a směšně zábavná přesně v těch momentech, kdy vlastně nejspíš směšně zábavná být nemá, pokusy být osudovou fantasy s tématikou boje o duši ovšem neskutečně úmorná nejen kvůli svojí pocitově nekonečné délce. Ne že by přitom v pár svých momentech měla daleko k filmu, který by dokázal naplnit alespoň polovinu svého potenciálu, těch momentů je ovšem v součtu pořád velmi málo. Už nyní se vlastně dá tipnout vítězství v rámci víkendového sledování na Netflixu a brzké oznámení regulérní dvojky, která dost možná vznikne a která dost možná dopadne jako dvojky Bright a Six Underground. Minimálně nyní ovšem není dvakrát moc důvodu k radosti z faktu, že by na návrat do Školy dobra a zla mělo dojít. Nejde o naprosto katastrofální podívanou, při uvědomění si, že je toto fantasy jedním z největších podzimních lákadel Netflixu a navíc nejspíš půjde o jeden z největších podzimních hitů na Netflixu, na místě je pouze úšklebek a uvědomění si, že se některé věci jednoduše nemění.... (20.10.2022) (méně) (více)