Gran Turismo

Na prvej hre v sérii Gran Turismo z roku 1997 som prakticky odchovaný, no športové, tobôž závodné filmy nepatria práve k môjmu najvyhľadávenejšiemu žánru. Dokážem si ich užiť pokiaľ sú dostatočne kvalitné, ale ... filmové Gran Turismo k nim však patriť nebude. To by totiž chcelo vyzerať ako niečo z ranku Ford v Ferrari alebo Rush (obe u mňa za jedno z najvyšších hodnotení) staviace na ústrednom vzťahu dvoch postáv (David Harbour a Archie Madekwe), no zároveň zmiešané s Need for Speed so zbytočne prepálenými závodmi, ktoré viac ako reálne preteky pripomínajú herné preteky a tie pre mňa nemajú v tejto podobne potrebný adrenalín. Vo výsledku tak niekde na pol ceste medzi obomi prístupmi, nie vyslovene zlé a Neill Blomkamp ako prevažne sci-fi režisér tomu dokáže dať aspoň občas hravý vizuál, ale skôr než film, ktorý sa dá brať akokoľvek vážne mi to po celý čas prišlo ako jedna veľká a zbytočne dlhá (134 min je na podobný priamočiary filmu skutočne too much) reklama na Playstation, herné Gran Turismo a značku Nissan, než čokoľvek čo sa dá brať akokoľvek seriózne. Zarytí fanúšikovia Gran Turismo budú asi nadmieru spokojní, keďže tu je prehršel odkazov na hru, ale ja sa radšej vrátim k prvým dvom menovaným filmom v tomto komentári. CELKOVO: 5/10 (12.11.2023)

Videjko, dávající falešnou naději všem závislým kompulzivním smažákům degenerativních her, že jednou třeba neskončí jako totální vypatlanci s psychickými poruchami, tiky v oku, skoliózou a atrofií shrbení nad monitorem a s gamepadem přirostlým k prackám, ale budou se možná moci jako totální vypatlanci a štětky automobilek zmrzačit či zabít v nějakých hnusných kraxnách při naprosto zbytečných a nudných závodech. Videjko, zjevně zaplacené dnes k prdeli nezadržitelně mířící a sepsi rychle podléhající firmou Hnissan, jež se ve snaze pojebat mocnou Toyotu bláhově odevzdala do zcela nekompetentní a poruchové náruče podřadné žabožroutské automobilky s pičou ve znaku, čímž si dobrovolně nasypala písek do nádrže. A tak tu máme labutí plíseň v podobě dvouhodinové marketingové kolekce těch nejžluklejších a nejpřitroublejších klišé a patosů, osazenou navíc ke všemu tomu neštěstí jako vždy veskrze gumovým Orlandem Blow s kouřící hlavou, a zejména pak až nesnesitelně nesympatickým a totálně koženým uzenáčem s Brežněvovským obočím a hlasem, jako když serete do trombónu, jemuž celou hrací dobu intenzivně přejete, ať už se někde konečně fatálně vymastí nebo mu vypnou proud ke konzoli. Nasraně druhé, odstoupíte – li od přemrštěných požadavků alespoň na nějakou tu elementární mimiku a nelobotomizovaný děj, napajcujete se nějakými širokospektrálními optosympatiky a nezapomenete si nazout dlouhé gumáky pro brodění se sračkovitým kýčem, je to vcelku pěkně natočené, poměrně svižné, Davča Přístav dává místy šarmantně zapomenout na ty dva výše zmíněné ochrnuté paňácy a pro naše lůzry a hnoje to mile okořenili nechtěnými onomastickými tumory. Když totiž zavřete oči a každou chvíli slyšíte „Šuline vylez!“, „Vidím šulina!“, „Drž šulina za sebou!“, „Protáhni se mezerou kolem šulina!“ nebo „Zůstaň před šulinem!“, máte pocit, že čumíte na reportáž z focení nového progresivního homokalendáře před motorárnou firmy Bukkaki. Tudíž jen nepatrně vinně potěšené hnusné tři s varováním, že to tu leštiči džojstyků prozatím vyhonili do zcela irelevantních čísel. A příště bych chtěl vidět skutečný příběh o tom, jak nějakého závisláka na Volání dutých přijali po konzolovém rekordu do NAVY SYSELS, dali mu do ruky emšestnáctku a on vyhladil celý ISIS. Teda až na dvě hadrové hlavy, ale i tak to na hrobku vítězů stačilo. (28.09.2023)

Na Districtu 9 mě bavilo, jak Neill Blomkamp „měnil“ žánry, nebál se tak ani ošoupaných béčkových vod, ve kterých lítaly lidské končetiny, a z řady na první pohled obyčejných scén často vysekl něco nadprůměrného. Netuším, co ho vedlo k tomu, aby se nechal zlákat k prvoplánovému áčkovému projektu, který je povrchní, kostrbatý, plný klišé a absolutně předvídatelný. A má toporného hlavního hrdinu. Pokud něco potěší, tak oldschoolově tradiční podání a neuvěřitelnost jednoho životního osudu. Mnohé je sice vycucané z prstu, ale to klíčové, že jistý Velšan Jann Mardenborough skutečně z pohodlí svého pokojíku skočil od simulovaného volantu až do sedačky závodního speciálu, je totiž pravda. Ve vypulírované reklamě na produkty několika značek jde o tradiční rockyovský příběh, kterak se podceňovaný outsider dostane na vrchol. Ale nic navíc k tomu nedostaneme. Chyběl mi nápad i energie, napětí se rovnalo asi tak tomu, zda si Pavlík z předškoláků už konečně sám zaváže tkaničky. Hry nepařím, Schumachera nebo Häkkinena jsem na zdi fakt nikdy neměl, a to, že je výsledek technicky bezchybný, by asi mělo být léta páně 2023 samozřejmostí. (02.10.2023)

Zdá sa, že projekty spracované podľa videohier sa dajú robiť aj úplne inak a konkrétne v prípade "Gran Turismo" máme možnosť vidieť solídne urobenú filmársku prácu a podaný zaujímavý príbeh, o ktorom som úprimne nikdy nevedel. Preto je aj fajn, keď sa môže človek niečo naučiť a byť pritom zaujatý tým, čo sa pred ním odohráva na plátne. Najväčšie plus filmu je však pre mňa voľba Davida Harboura do role Jacka Saltera, ktorý je skutočne perfektný. Musím tiež priznať, že závodenie v tomto filme vyzerá skvele. Vždy som mal pocit, že som bol priamo s našimi pretekármi na trati a prežíval som s nimi ich úspechy, no rovnako aj zlyhania. Archie Madekwe je solídny ako hlavný hrdina a dokázal mi Janna Mardenborougha veľmi úprimne predať, no Neill Blomkamp sa pre mňa konečne ukazuje ako solídny režisér. Toto mi od neho chýbalo už od čias "District 9" a je veľmi príjemné vidieť, že dokázal svoju filmárčinu posunúť vyššie. Zaujímavé bolo aj po rokoch mať opäť možnosť vidieť Orlanda Blooma. Už si ani nepamätám, kedy som ho naposledy videl vo filme. A toto fungovalo skvele. Výborný film so solídnou atmosférou, ktorý odporúčam všetkým milovníkom automobilových pretekov. Hodnotenie: A- (18.01.2024)

Film je inspirovan podle skutecneho pribehu z roku 2011. Je to sprtivni drama a dalsi film s hernimi koreny., Priibeh outsidera, jemuz pomohla roztocit karieru pocitacova hra. Hlavni hrdina Jann  je tu dost nevyrazny. Jeho pritelkyne Audrey je ve filmu celkem zbytecna. Stejne jako otcovske figury s nimiz se hrdina setkava. Vypraveni je bez humoru,  primocare, ale ne moc plynule. Dialogy jsou pateticke. Kamery jsou pridelany primo na autech. (07.10.2023)