Buzíci

Mám docela rozporuplné a rozpačité pocity. Asi jsem poněkud prudérní, protože i když mi nahota a sex ve filmu nevadí, vadí mi, když se tak děje sprostě, bezcitně, jen pro ten samotný akt. A i když celkem chápu, že ti dva mladí zlodějíčci na nic jiného nemyslí, štve mě, jak jim ty pipiny lehce a bez odporu podléhají. Světlou výjimkou je epizoda s Jeanne Moreau, té jsem rozuměla a věřila jsem ji. Ona jediná také dokázala oběma hlavním protagonistům skvěle sekundovat i herecky. Jinak je to prostě taková pánská jízda. A i když Dewaere i Depardieu hrají jak o život, pořád jsem čekala na tu černou tragickou tečku na konec. A nedočkala jsem se. (22.07.2019)

Pubertální a přihlouplé. Chce to být uměním podobně jako třeba o dva roky pozdější porno Šokující! (1976), ale nakonec to nevypovídá vlastně o ničem. Primitivní sexuální fantazie mladého nadrženého muže, který musí žít ve spořádané maloměstské společnosti, a přitom sní o sexuálních orgiích a nespoutaném životě zvířecí spodiny. Blier, jako typický představitel "Gauche caviar" se naváží do kapitalistické společnosti (všichni maloměšťáci jsou ustrašení, bez koulí (Les Valseuses - název filmu znamená vulgárně varlata, koule), zatímco oba hrdinové ty koule mají), a jako správný prachatý francouzský socialista obdivuje lumpenproletariát. Naprosto neřeší, že v reálu jsou jeho postavy tragické - třeba postava hraná Miou-Miou nejspíš byla zneužívána někým blízkým v dětství. Shrnuto: Buzíci jsou mužským předchůdcem Padesáti odstínů šedi. Vydělaly, protože hodit sexuální fantazie na plátno vždy vynáší. Hvězdu za Jeanne, která se snaží svoji tragickou postavu prožít, ale hloupý scénář ji toto úsilí kazí. (22.07.2021)

Tak tento film je úchylárna prvního kalibru. Pro slabé nátury nedoporučuji. Dva mladíci, kteří mají chvilku po dvacítce si život užívají jak se patří, že je to na úkor ostatního lidu je netíží ani v nejmenším. Pierrot má hned ze začátku při konfliktu s majitelem odciziného automobilu smůlu v tom, že ho majitel postřelí do genitálií, to a psychika mu způsobí koplex, protože mu nářadí nefugnuje, jak by si představoval. Tento komplex provazí vlastně celý film. Snímek, jak jsem psal na začátku je plný úchyláren a zvrhlostí, životního stylu carpe diem, proto bych případné nadšení ze skvělého hereckého obsazení posadil až na druhou příčku. Doporučuji jen pro náročného diváka, ...nebo pro někoho, kdo si libuje ve zvrhlostech. (05.02.2009)

Gerard Depardieu /Danton, 1492 - Dobyti raje/ zacinal teda v peknych uchylarnach. Nepoviem ani slovo, keby si zahral autistu a la Dustin Hoffman, blazna, mentala, psychopata, psychopatologa, mylovnika obstaroznych hajzlbab ... ale takuto uchylarnu? Depardieu sa zhostil svojej ulohy tuna navyse podozrivo dobre - potom vznikali domnienky ci Depardieu je mozno skryty gay. No a za seba ked si pomyslim na Stanislavskeho metodu taxa mi hned urobi zle. Ne, ne, tento vykal mne sympaticky veru nie je : 5 % (28.07.2015)

Drsné, explicitně cynické a přisprostlé, nádherné. Plné přirozené a odvěké lidské touhy po záchraně duše, po něčem jako by mohla být láska. Jsou to děsní gauneři, neví co se svými životy, jsou nasraní na celý svět a mají pocit, že mají právo si vzít cokoli, co chtějí. Pohybují se dost často na hraně zákona nebo už za ní, ale stejně je člověk musí mít rád. Několik nezapomenutelných, jen lehce erotických, ale o to víc dojemných scén. Marie-Ange po dosavadním sloužení jako pouhá matrace konečně zažila svůj první orgasmus, "kojení" ve vlaku, iniciace panny poté, co okradli její šosácké rodiče. A neurčitá vzdálená naděje, jaká bývá u každé poctivé road movie. Značně pobuřující, ale velice lidský a čistý příběh. (10.12.2012)