Metoda Markovič: Hojer

Mohla bych tu začít vypočítávat jednotlivá pozitiva tohoto počinu. Bylo by to ale hodně dlouhé a stejně by se měl každý přesvědčit sám a ochutnat metodu majora Markoviče na vlastní kůži. Tak to asi na tomto místě shrnu prostým konstatováním, že jsem viděla po všech myslitelných stránkách takřka dokonalou záležitost, nejlepší krimi za posledních x let, a to hovořím nejen ve vnitrostátním měřítku a jako člověk, který na kriminálky hledí v jednom kuse. A Petra Lněničku bych si přála odteď vídat v seriálech a filmech častěji! 95 %. (01.03.2024)

Na Novu a její tvorbu je to určitě špička i když první oddělení a Devadesátky jsou pořád někde v dáli. Rozjezd a finiš trošku slabší, protože to jsou vesměs (hlavně ten první) díly o Hojerovi bez Hojera, ale jak je Uhlík na scéně krade si veškerý prostor pro sebe. Oproti tomu ty vedlejší linie mě moc neoslnily a celé to trpí tím, že je to poněkud přestylizované a co se zakončení týče, tak některý věci bych si tam dokázal i dobře představit a obešel bych se bez jejich doslovného zobrazení, protože mi to přišlo skoro zbytečný a jak to celý dopadne víme stejně už dopředu, ale pokračování Metoda Markovič : Straka se určitě nebráním. Je fajn, že tyhle starý klasický kriminální případy kde je ještě velký potenciál na filmová nebo seriálová zpracování konečně někdo vytahuje a třeba se jednou dočkáme i mnou tolik očekávaného Mrázka. Takže na počest nejvíc vykouřených cigaret co jsem kdy kde viděl si jdu taky jedno redko zapálit a na našeho nejslavnějšího kriminalistu abych teda nebyl za kverulanta přihodím těsně ty 4* a k tomu 70% (03.03.2024)

Dialógovo vynikajúco zvládnuté. Bez poznania daného páchateľa alebo podrobností aj mimoriadne pútavé. Perfektná detailná kamera, kvalitné režisérske kúsky, ktorých zmysel je pochopený často až o pár záberov neskôr. A bravúrne herecké výkony, u ktorých nie je čo vytknúť a to nielen čo sa týka Lněničku, ktorý sa kvôli Markovičovi musel obetovať a vypapať, ale aj úplne v pohode hrajúci Neužil, Kotek, či nebohý Heriban, na vrchole všetkého však stojí fantastický psycho výkon Uhlíka, ktorému ani neveriť, že takým vycibreným magorom reálne nie je. Jeho príklad je dôkazom toho, že netreba nafúkané celebrity, aby postava dostala geniálneho stvárnenia. Jediná škoda, že s prichádzajúcim záverom to ide trocha dole, k slovu sa dostala aj komickosť z východu Slovenska s kvalitnými vyšetrovateľmi typu "už ti načisto dziga?", ale práve tá uvoľnenosť, zábery na ožran párty, či nepatričná komediálnosť uberá na duchu prípadu, ktorá bola udržiavaná v podobných seriáloch ako Temný prípad či Mindhunterom od začiatku do konca. Niektoré vsuvky z iných prípadov boli takmer zbytočné. Rovnako tak zbytočné je prílišné tlačenie na humánnosť s takýmto páchateľom, ktorá je síce Markovičovi vlastná, ale prezentovaná až tak, ako keby sme mali s ním súhlasiť. Jeho metóda sa osvedčila a dostala svojho efektu, ale každá takáto metóda musí jednoznačne mať na svojom konci lano, čo je mimoriadne ekonomické riešenie. Po prvej sérii sa určite oplatí tešiť na druhú, no a opäť je na zamyslenie, prečo mnohých kvalitných počinov ostáva zabalených do plateného formátu Voyo a bežným ľuďom ten istý kanál ponúka v prime time skutočnú stoku. (13.03.2024)

Já se k davovému nadšení úplně přidat nemůžu, ale dobré to bylo. První díl mě teda minul účinkem a ke druhému jsem se dostala zase až asi po 14ti dnech docela s nechutí. Od třetího dílu si mě to už celkem udrželo, ale chyběl mi tam nějaký dějový spád nebo trochu svižnější jízda. Všechno se tu děje tak nějak mimochodem, je to takový moc lážo plážo a nemá to v sobě žádné napětí. Spíš jsem to prostě jen sledovala bez nějakých velkých emocí. Lněnička a Uhlík nepopiratělně nejlepší prvek seriálu, ale Mišík a Kotek se mi tam třeba moc nehodili. Občas to mělo takový moc nova feel a co mi vadilo nejvíc byla asi spíš ta realita toho, že tam s tím Hojerem fakt zacházeli jak s kamarádem, který moc rozumu nepobral a ve finále mi ho ještě mohlo bejt třeba líto, ne? (25.04.2024)

První třetina roku nám přináší velké krimi zjevení v podobě zaítm nejlepšího VOYO počinu, a od Případů 1. oddělení dost možná nejlepšího seriálu na našem území. Metoda Markovič potvrzuje talent režiséra Pavla Soukupa, zatím na domácí půdě akademiky opomíjeného (což snad už toto můsí změnit), a do širšího povědomí dostává herecký talent Petra Lněnička a Petra Uhlíka, jejichž nominace na domácí ceny musí být takžéž povinností. Po delší době tak vidíme na našem území kriminálku zaměřující se na jeden případ, která jde více do hloubky a zároveň umí precizně vykreslit charaktery a jejich vzájemné vztahy, a v rámci dialogů strčí do kapsy mnohonásobně dražší zahraniční produkce (souběžně běžící Temný případ...). Opravdu bych se nebál Markoviče nabízet na velké VOD služby, aby si ho všimli i v zahraničí, protože tohle je něco, co má šanci zaujmout i za hranicema. (07.03.2024)