Metoda Markovič: Hojer

Vynikající herci, perfektní scénář, skvělé dialogy, parádní atmosféra a výprava... Tady všechno šlape. Metoda Markovič: Hojer je vysoce kvalitní poctivou dobovou detektivkou, která má divákovi hodně co nabídnout a nabízí mu to naplno. // Uhlík je naprosto fantastický, stejně tak Kotek a samozřejmě Lněnička v životní roli. Seriál takových kvalit máme možná jen jeden - Devadesátky, a i ty možná hravě strká do kapsy. Tohle je naprosto bez debat nejlepší český TV počin za mnoho let. Jsem naprosto nadšený naprosto ze všeho, nemám vůbec co vytknout. A těším se na Straku. 100 %. (16.03.2024)

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Vzápětí se rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. K výše uvedenému se ale ještě vrátíme. A nejen k tomu, verzí sociopatického zla bude víc. V každé epizodě (většinou v prologu) totiž řešíme další varovné případy sexuálního násilí. To klíčové je ale dané: Láďa Hojer a jeho vraždy. Nízké IQ, samotář, bez kamarádů. Popleta, prosťáček, ale také agresivní hovado. Nevinných dívek „mu vonělo“ víc. V centru dění pak rovněž legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. S nějakou čtvrtou epizodou trochu začne vadit loudavé tempo, stejně jako opakování určitých motivů či výslechů. Seriál by asi zkrácení snesl. Někomu může i vadit, jak se jeden dostává druhému pod kůži a vyšetřovatel začíná s vrahem až soucítit. Pozorujeme jakousi podivně přátelskou náladu mezi oběma muži, kdy jeden z druhého postupně tahá přiznání k sérii zločinů, zatímco ten se raduje jak malé děcko, že mu někdo (konečně) věnuje pozornost. Každopádně civilní dialogy, dávka cynismu i černého humoru, dobová výprava, sugestivní atmosféra, velmi dobří herci (nejvíc mě bavili Petr Uhlík a Václav Neužil) a absolutní reklama na rakovinu plic. (29.05.2024)

Pavel Soukup did it again. Jo Soukup je opravdu frajer naší scény a není náhoda, že trefil pecku opět. Po Marty is Dead a Anna is missing ( oba opravdu progresivní filmy, které by obstály i ve světě) je tu s hutnou psychologickou Krimi, kde je sice očividná inspirace Fincherovým Mindhunterem, ale who cares když to funguje. Hezké komunistické retro na pozadí 70. a 80. let a speciální vrah Ladislav Hojer! Petr Uhlík nový velký český objev roku??!! Už v seriálu Adikts svým herectvím vyčníval, ale co předvádí zde za koncert je opravdu neskutečné. Dal do role Hojera naprosté maximum a je podobně ikonické na úrovni Jokera od Heath Ledgera. Věřím, že svými pohledy, mluvou a visáží bude některým dívkám způsobovat noční můry a mráz v zádech. Herecky za ním však nezaostává  Petr Lněnička v roli výborného detektiva. Potěšil i Vojtěch Kotek v roli sadistického vraha inženýra. Většina dílů má sice podobný průběh ( dobré jsou však rekonstrukce vražd) a chválím i hudbu. Je to takový náš český seriálový Dahmer s MIndhunter vibes a je to dost dobré. a Teď bych prosil celovečerní verzi Lesapána, ať máme i pořádnéj českéj horor. 85% (07.03.2024)

První třetina roku nám přináší velké krimi zjevení v podobě zaítm nejlepšího VOYO počinu, a od Případů 1. oddělení dost možná nejlepšího seriálu na našem území. Metoda Markovič potvrzuje talent režiséra Pavla Soukupa, zatím na domácí půdě akademiky opomíjeného (což snad už toto můsí změnit), a do širšího povědomí dostává herecký talent Petra Lněnička a Petra Uhlíka, jejichž nominace na domácí ceny musí být takžéž povinností. Po delší době tak vidíme na našem území kriminálku zaměřující se na jeden případ, která jde více do hloubky a zároveň umí precizně vykreslit charaktery a jejich vzájemné vztahy, a v rámci dialogů strčí do kapsy mnohonásobně dražší zahraniční produkce (souběžně běžící Temný případ...). Opravdu bych se nebál Markoviče nabízet na velké VOD služby, aby si ho všimli i v zahraničí, protože tohle je něco, co má šanci zaujmout i za hranicema. (07.03.2024)

"Sežral jsem to…" Jedním hltem. Kdo tady tak dobře vařil? To Pavel Soukup, který mě před nedávnem odrovnal s předkrmem v podobě "#annaismissing", a nyní naservíroval tučný hlavní chod svého režisérského umu v podobě "Metody Markovič". Vážně nemám slov, už od první chvíle jsem byl překvapen, jak kvalitně je to natočené, kamera je prostě božská. Atmosféra byla celou dobu vynikající a zároveň nepříjemná. Hojer nemohl být lépe zahrán, krutý psychopatický vrah, ze kterého jde nechuť a hrůza, pokaždé jsem měl husinu, když byl na scéně. I samotný Markovič byl zahrán skvěle, prostě sympaťák, měl jsem ho rád od první chvíle, co byl na scéně. Strašně se mi líbilo, jak na začátku ukázali jiný případ a na konci ho vyřešily, taková věc tomu navíc dodávala větší atmosféru. Dobové záběry také potěšily. Tři roky trvalo "Voyo Originals", aby po průměrných až špatných pokusech vyprodukovali něco, co bych se nebál označit jako jedním z nejlepších českých seriálů vůbec. Skládám jim za to hlubokou poklonu a jdu poslušně vyhlížet druhou sérii, víc než u jakéhokoliv jiného seriálu. Kéž by všichni, kdo se na tomhle podíleli, mohli nést v rukou budoucnost české kinematografie… /100% + TOP 10/ (25.03.2024)