Metoda Markovič: Hojer

Ačkoli jsem už několik let předplatitelkou platformy Voyo, nestíhám sledovat všechny původní projekty z její produkce a na tyto seriály se dívám se značným zpožděním. Díky vysoce nadprůměrným ohlasům jsem ale udělala výjimku a na tuto kriminální minisérii jsem se podívala už několik týdnů po jejím odvysílání. A s nadšenými recenzemi musím rozhodně souhlasit. Minisérie stojí a padá na představitelích titulních rolí – Petra Lněničku znám jako slušného dabéra, ale jeho výkon v roli Markoviče mi vyrazil dech. Samostatnou kapitolou je pak pětadvacetiletý Petr Uhlík, který za ztvárnění podprůměrně inteligentního, přesto velmi brutálního a sadistického „Ládi“ pravděpodobně příští rok získá minimálně nominace na herecké ceny. Chválit bych mohla ale i herce ve vedlejších rolích (zejména Vojtu Kotka nebo Michala Isteníka), technické zpracování, skvělou retro atmosféru a samozřejmě scénář čerpající ze skutečných případů. Hlavní linku totiž v každé epizodě „ředí“ další Markovičův případ. A nutno podotknout, že mě vedlejší zápletky někdy zasáhly víc než samotné odkrývání Hojerových zločinů. Jeden příklad za všechny? Čtvrtá epizoda a výslech holčičky, jejíž tatínek umlátil tchyni kladivem do hlavy a holčičku s bráškou pobodal, aby se pomstil manželce – jedině o tomto vrahovi skutečný Jiří Markovič prohlásil, že si trest smrti skutečně zasloužil. Kdybyste si měli Voyo zaplatit jenom na měsíc, udělejte to. Tohle vážně stojí za vidění. (12.05.2024)

Hvězda se zrodila. Ne, že bych sledoval televizní tvorbu, ale na šuškandu slyším a od Pustiny a Hořícího keře si nevybavuji, že by stálo za řeč nějaké další drama s takovou pověstí a reálnou kvalitou. A vyplatilo se. Ještě o Markovičovi hodně uslyšíme. Nejen při předávání nejrůznějších cen. Přinejmenším od neklidného táty ve Studni Majora Zemana si nevybavuji sugestivnější hororovou postavu, než je role L. Hojera, možná ještě mimozemšťany od Věry Chytilové. Gratuluji celému tvůrčímu týmu ke skvělé práci. Výtky bych měl, ale za to, že to na rozdíl od Fincherova Mindhuntera, aspoň jasně uzavřeli, mají u mě velké plus. (25.03.2024)

Neuvěřitelný hodnocení tohodle seriálu je pro mě záhadou. Lněnička v roli policajta sluníčkáře- milýska, kterej se bál recidivistů, a domů si bral vraha buhvíkolika ženskejch. Popravdě Callahan to nebyl. Herec v roli toho blba zahrál svou roli dobře, a to byl snad nejsvětlejší moment týhle šestidílný série. Jinak celý to bylo roztahaný, nudný, vlekoucí se jak smrad z ponožek. Vyšetřování bylo jako jeden velkej výlet. A věta , kterou náš Markovič vypustil z úst ve mě bude rezonovat ještě dlouho. Proboha, my tady s ním procestujeme celou republiku, šaškujeme s ním, a on se chce podívat, jak ho oběsí.. Já bych to znovu zavedl. 40%. (21.04.2024)

Kriminalisté chodí po bytě, vnímáme předčítání policejního spisu, hrůzu nevidíme, sledujeme jen vyšetřovatele a jejich reakce na to, co vidí. Vzápětí se rozbíhá hlavní linie seriálu. Říjen 1981. Stejní kriminalisté a jedna máma, která se nevrátila z večerního koncertu domů. Znásilněná, uškrcená. K výše uvedenému se ale ještě vrátíme. A nejen k tomu, verzí sociopatického zla bude víc. V každé epizodě (většinou v prologu) totiž řešíme další varovné případy sexuálního násilí. To klíčové je ale dané: Láďa Hojer a jeho vraždy. Nízké IQ, samotář, bez kamarádů. Popleta, prosťáček, ale také agresivní hovado. Nevinných dívek „mu vonělo“ víc. V centru dění pak rovněž legenda pražské mordparty Jiří Markovič, klidný a bystrý chlapík, který se rád zakousne do chleba se salámem od manželky, rád si zahraje biliár s kamarádem psychiatrem a moc rád by, aby se mladé ucho Adam Mišík naučilo klepat. S nějakou čtvrtou epizodou trochu začne vadit loudavé tempo, stejně jako opakování určitých motivů či výslechů. Seriál by asi zkrácení snesl. Někomu může i vadit, jak se jeden dostává druhému pod kůži a vyšetřovatel začíná s vrahem až soucítit. Pozorujeme jakousi podivně přátelskou náladu mezi oběma muži, kdy jeden z druhého postupně tahá přiznání k sérii zločinů, zatímco ten se raduje jak malé děcko, že mu někdo (konečně) věnuje pozornost. Každopádně civilní dialogy, dávka cynismu i černého humoru, dobová výprava, sugestivní atmosféra, velmi dobří herci (nejvíc mě bavili Petr Uhlík a Václav Neužil) a absolutní reklama na rakovinu plic. (29.05.2024)

Už od kraťasu Lesapán jsem říkal Dejte Soukupovi víc peněz a on natočí pecku! A stalo se. Bez obalu můžu říct, že lepší český seriál tu nikdy nebyl. Příběhově není co dodat, napsal sám život (smrt), ale podání příběhu je chytlavé, sympatické a místy ukázkově umělecké. Některé úhly kamery a záběry jsou pastvou pro oči. Kostýmy a dobová atmosféra celkově je vynikající, ani si nechci představit, kolik to muselo dát práce dát dohromady tolik rekvizit a udělat to tak věrohodně. V neposlední řadě je potřeba zmínit herecký výkony a trefu v podobě castingu, kdy nikdo zbytečně nepřehrával a ani nebyl upozaděn. Překvapil mě Kotek a jeho ztvárnění inteligentního sadisty Tekverka, hned jsem si vzpomněl na Mindhuntera, kterej mě ale bavil o poznání méně. Tohle je majstrštych a pan Soukup je momentálně český režisérský eso. 5* a.k.a 100% (04.03.2024)