Ztracenci

Na Jiřího Brdečku průměrný scénář, ale jinak bezproblémově koukatelný snímek. Kdo hledá historické epično, ať se obrátí jinam, tohle je komorní snímek o 8 hercích a asi 20 komparzistech. Film naštěstí není, i přes dobu vzniku, postižen budovatelským svrabem ani dobovou schematičností, ale vykouří se z hlavy dřív, než řeknete "ztracenci". (25.07.2012)

Na 50. léta ojediněle zpracovaný snímek, jehož technická stránka fascinuje i dnes a herecké výkony jsou příjemně civilní )výborný S. Fišer). Je zde krásně vyjádřeno, jak bláhové je před válkou utíkat, vždy člověka dostihne (zají- mavé srovnání z úvodní scénou a scénou z obléhané stodoly). Bezesporu nejlépe zfilmovaný Jirásek! (19.12.2006)

Stratenci sú neprávom dosť málo známym filmom. Malý počet hodnotení najskôr vypovedá o tom, že televízia akosi nerada prezentuje menej známe filmy. STV2 sa to pokúsila napraviť a ja som urobil dobre, že som filmu venoval svoj čas, pretože kvalitou a spracovaním môže film smelo konkurovať tomu najlepšiemu, čo v bývalom Československu vzniklo. Zaujímavý príbeh o trojici zbehov je vyrozprávaný v pomalšom tempe s veľkým dôrazom na dialógy. Najviac priestoru dostáva G. Valach, ktorý napriek rodnej slovenčine, zvládol češtinu naozaj nečakane dobre, zvlášť keď si uvedomíte, že sa mu ústa takmer nezavrú. Jeho výkon je naozaj miestami heroický. Záver Stratencov je na naše pomery až nečakane akčný a na počudovanie aj kvalitne zrežírovaný a napínavý. "Jánošikovský" záver mi dokonale sadol a od plného hodnotenia som upustil iba z dôvodu, že mi nesedeli trochu básnicky ladené dialógy. Inak skvelý film. 80%. (01.12.2011)

Prozatím druhé setkání s režisérem Makovcem dopadlo opět plným počtem. Ztracenci své doby se nalézají, aby opět bojovali za znovu nalezení své existence, neboť jejich doba nepřeje lidskému žití. Skvělé filozofování, skvostný jazyk, milostné zklamání i návrat do prázdna. To vše provázeno barokní hudbou a bezchybnými hereckými výkony (S. Fišer se vedle Valacha a Hlavatého rozhodně neztrácel a mile překvapil). Režie je bez diskuze nadčasová, film vypadá minimálně o deset let mladší. Jedna z povinností pro zasvěceného, československého diváka. (04.08.2014)

Miloš Makovec mě svým filmem Ztracenci příjemně zaskočil, nečekal jsem to od něj. S literární předlohou Aloise Jiráska se vypořádal nadmíru zdařile. Protiválečné poselství získává díky vylíčené náladě psychologické naléhavosti jasné kontury a silný hlas vichru. Existencionalismus předkládá svůj pohled na život, bezútěšnost se opájí strachem. Přítomnost na pomezí mezi životem a nicotou upíná poslední zbytky sil k hledání smysluplnosti, alespoň jednoho opěrného místa. Zoufalství šmátrá po pevném bodu, ale záchytný pilíř se ze slov marnosti a pochyb nepostaví. Studie lidského chování v extrémních podmínkách samotné podstaty života je destruktivní pro vnější i vnitřní světy. Vratká udržitelnost jakékoli vznešenější hodnoty nenabízí bezprostřední možnost naděje, ale i tehdy se lze postavit na odpor proti nezvaným proudům vyšší politiky života. Lidský život jednotlivce nemá význam, lidství se zdá být vzdálenou ideou. Zapomenutou v krutosti strachu. První rovinou poselství je cynický kyrysník (dobrý Gustáv Valach), vyhladovělý pruský dezertér. Všudypřítomná smrt chladnokrevnosti plnění rozkazů mocenských hrátek vyvolává nejzákladnější otázky o smysluplnosti. Pud sebezáchovy a strach ze smrti, bolestné procitnutí, ztráta jistot a jedinou chatrnou ochranou se stává hořká jízlivost. Druhou rovinou je lehkomyslný Václav (velmi dobrý Stanislav Fišer), mladý rakouský pěšák. Hledá se ztracené mládí, jedinou nadějí byl pečlivě uchovávaný daný slib a výhled na budoucnost. Válka a všudypřítomná smrt, svůdně se prohne v bocích, rozverně zašvitoří a vysměje se bláhovým a okolnostmi zadušeným představám naplněného a šťastného života. Třetí rovinou je zádumčivý husar (zajímavý Vladimír Hlavatý), zkušený a zodpovědný rakouský voják. Obžalobou se stává tíživost vlastního svědomí. Krutá nesmyslnost války zde dostává nejjasnější tvar, pláče se u dveří a prosí za odpuštění. Čtvrtou rovinou je Jíra (dobrý Radovan Lukavský), Václavův kamarád z dětství a dospívání, a jeho manželka Baruška (zajímavá Alena Vránová). Praktická ukázka rozkladných dopadů válečných půtek na civilní obyvatelstvo a stav společnosti. Strach se stává pánem situace a nikoho nenechává bez proměny a nejzávažnějších následků. Z dalších rolí zaujme přepadený sedlák (Vladimír Huber) a jeho žena (Eva Očenášová). Ztracenci jsou protiválečným pohledem v komplexně rozšířeném pojednání, kdy každý další argument má zvyšující se váhu závažnosti. Herecká exprese naléhá stále hlasitěji a sugestivněji. Ztracenci jsou vynikajícím psychologickým dramatem. Navzdory době svého vzniku. (22.03.2018)