The Lair

Navnadil mě plakát s jakýmsi zubatým monstrem. Nelhal. A neodradilo mě zdejší hodnocení. Lhalo. Jedná se o prvotřídní lobotomizované béčko rádoby a la Aliens, akorát že se neodehrává na jiné planetě nýbrž v Afghánu, a alieni nejsou emzáci, ale mimozemskou DNA naklonovaní a posléze zmutovaní zplozenci sovětského xenobiologického inženýrství. Rukopis rejži geniálního Descent se nazapře. Jen je trochu škoda, že do hlavní role produkce neobsadila typově úplně jinou herečku; týhle zmalovaný pizdě, s koziskama a prdýlkou našťouchanejma do sexy těsnýho vojenskýho outfitu, tu její G. I. Jane ani trochu nevěříte, taková stará Vasquezová by se tam šikla líp. A nepřesvědčivá je i spousta ostatních vojclů, stejně jako multilingvní místňácký šofér mudžáhidů, který bere západní křižáky jako velký kámoše. No a víte proč? No protože v tom je kurňa pořádná porce nadsázky, kapiš? Takhle jsem se u bedny už dlouho nenachlámal. Dojde třeba i na kinžál, sekyru, nebo pánvičku, tím vším se mutanti dají masit. I na několik dobrých hlášek. "Let it bleed." (01.11.2022)

Miluju, když mi zmizne hotový text recenze. Tak ještě jednou. Neil Marshall si několika filmy dokázal vydobýt přízeň publika akčních hororů a filmů jiných žánrů. Psí vojáky miluju a Descent a Centuriona mám docela rád. Ale pak, zřejmě se vzrůstajícími ambicemi, se to začalo zadrhávat a nakonec to končí u The Lair, filmu, který by sice teoreticky mohl být návratem ke kořenům, ale dělá to tak špatně, že po nich spíš šlape. Problémy začínají už s akční hrdinkou pilotkou (viz dále), která si ví rady s kniplem i s kalašnikovem a pobije sama půl oddílu Tálibánu, pak najde bunkr, v něm monstra, pak se k párty připojí vojáci z blízké základny a skončí to u MOAB. Že ty přestřelky mezi režisérovou manželkou (tahle mánie obsazovat manželky režisérů do akčních rolí je smrtelný mor akčního žánru - P.W.S. Anderson a Milla Jovovich, Renny Harlin a Geena Davis a další) a Tálibánem (který má přesnost stromtrooperů) jsou směšné, by se možná dalo překousnout, kdyby to pak fungovalo s monstry, ale ono je to pak pořád špatné. Když si vzpomenu na psí vojáky, tam běhali tři chlápci v ne moc dobrých kostýmech vlkodlaků a přesto to skvěle fungovalo, protože děj byl zábavný, paragáni byli dobře napsaní borci a ztvárnění byli dobrými herci a akce vzdor minimálnímu rozpočtu skvěle šlapala, tady je to prostě všechno nesympatický kompars i mimo hlavní drsňačku, triky, byť na ně padlo jistě mnohem víc než u vlkodlačí akce, jsou dost unylé a je to hrozně nudné a nezáživné. Tu a tam se sice objeví střípek toho, co kdysi v Marshallových filmech fungovalo, tj. humor a nadhled (třeba když se jeden z vojáků zakousne do chapadla mutanta, který ho chce sežrat, a tak se osvobodí), ale jsou to jen odlesky zašlé slávy. A zdá se, že to bude pokračovat i do budoucna. (28.05.2023)

O Marshallovi som dávno stratil ilúzie, ale i napriek tomu ma vždy zaskočí, ako sa z hororového zázraku stal... ako to napísať slušne? The Lair je nezáživný, mizerný, stupídny a béčkarský horor, ktorý ponúkne azda všetko, čo budete čakať. Armáda roky pátra po tajnom ruskom objekte. Hrdinka, ktorá sa na inkriminovanom území ocitne pár minút, ho okamžite nájde. Príšery sú v jednej chvíli neporaziteľné a prežijú aj vlastnú pitvu, inokedy im stačí raz streliť do hrude a mĺkvo padajú k zemi a už nikdy viac nevstanú. Vojenská základňa vyzerá skôr ako keby ju z toho, čo jej dali rodičia, cez víkend postavila partia deciek vzadu za sídliskom. Nie je dostatok benzínu, dovolať sa pomoci je nemožné a iné bláboly, po ktorých nebudete chápať, ako je možné, že takáto armáda môže víťaziť. Ale skutočne tu niekto zvíťazil? Alebo všetci prehrali a najviac my, diváci? Samozrejme nesmie chýbať obľúbená hororová ingrediencia: likvidácia najakčnejšej a najdrsnejšej postavy v prvej polovici. Herci si tento „klenot“ nedajú zarámovať, ale na Charlotte Kirk (ktorá to aj spolunapísala a produkovala, fakt netuším prečo) sa fajn pozerá, jeden herec vyzerá ako (lacnejší) Thomas Kretschmann a druhý ako (drahší) Frank Grillo, takže úplná mizéria to nie je. Toto každopádne fakt nie je nový Pád do tmy, ale skôr Hory majú oči 2. (10.01.2023)

"V bunkru zrůdy zuby brousí, Talibanci rvou si vousy." Bylo, nebylo, za devatero horskými průsmyky a devatero béčkovými klišé, v daleké a zaprášené afghánské prdeli, těsně před výbuchem Mother of all Bombs. Imrvére a proti všem odbojní pastevci koz plánovali rozšířit svá stáda o dva kapitální kusy, ovšem jejich hrdá majitelka, emancipovaná pilotka United States Air Force, byla proti. Ač z oblohy sestřelena, nerozklepala se jí... kolena, ani před vousatými pošuky s ručníky kolem hlav, ani před humanoidními zrůdami, zubícími se na ni jako o život (jak taky jinak, že). Nečekána, nezvána, do bunkru de(s)centně vlezla, zrůdy nalezla, zpět po žebříku vylezla a s ničím se moc nepárala (kromě jednoho slizouna, páraného při pitvě). Pobavil velitel základny zvaný "Krejž holého!" i uvědomělý Tálibánec, řečený "já nic, já muzikant". Co potěšilo? Hory, bludiště chodeb bunkru, sliz i samotná monstra, čili hybridi "Made in SSSR", útočící dle 80 let staré sovětské vojenské doktríny, tedy v rojnici proti kulometům :-). A kdo proti nim? Rangers Lead the Way! "A teď těm zrůdám natrhneme hubu od ucha k uchu!" "Ehm, seržo, to už přece mají..." (03.11.2022)

Sestřelenou vojandu zažene parta afghánských ručníkářů do podzemního komplexu, ve kterém se Sověti snažili vypěstovat zmutovaného supersoudruha. Marshall to vzal jako poctu či výsměch žánrovým céčkům a v některých momentech se mu to fakt dařilo. Těch drsňáckých hlášek a úsměvných gerojských momentů se tu pár našlo. I herci byli překrásně prkenní a chvilkam si zdálo, jakoby režisér vyzobal casting u Asylum. Problém je, že ta nadsázka dost často nefungovala, což bylo občas přímo k nasr*ní. A polovičatá byla i akce. Některé momenty byly peckové a utržená čelist byla vyloženou mňamkou, ale jindy jsem měl chuť kameramana zastřelit, utopit a oběsit. Na průměr film dosahuje úplně v pohodě, ale mělo být lépe. 50% (06.11.2022)