Sparta

Citlivé drama o jednom obyčejném pedofilovi. Ulrich Seidl si vždy vybírá ožehavá témata a před ničím nezavírá oči. Sparta je špinavý film s naprosto obyčejnými, občas ošklivými lidmi v ošklivém prostředí. Dané téma zpracovává způsobem, který není nijak explicitní a nesnaží se šokovat, jako spíše přiblížit pocity nemocného člověka, který se snaží pomáhat a zároveň ukájet svoje tužby. (16.01.2024)

Ulrich Seidl má tu moc, že i lidské zrůdy dokáže vykreslit s citlivostí a empatií jako lidi. Sparta se může leckomu znechutit už svým odvážným tématem. týkající se možné pedofílie, nicméně tady je ta problematika vykreslena tak implicitně, že pokud neznáte synopsi snímku, mohlo by vám i chvíli potrvat zjistit, o čem to vlastně má být. A jo, Ewald je odpudivý skřet s divným hlasem a extrémně divnou zálibou v trávení času s malými hochy. Člověk by až řekl, že jeho čin vybudovat sportovní prostory pro děti a dát jim pozornost, kterou jim jejich rodiče nevěnují, byl promyšlený odporný prvoplánový čin, jenomže ono to tak úplně nepůsobí. Ewald v divákovi vyvolává ty schované nechtěné pocity empatie nad tím, že se vlastně snaží své choutky držet na uzdě a jistý morální blok mu říká, že je špatný člověk a že to musí potlačit. Ewald je ve svém životě šťastný pouze v přítomnosti chlapců, jinak mu život prostě nedává smysl. Připomíná mi to život skotského spisovatele J. M. Barrieho, (napsal Petra Pana) který byl obviňován z pedofílie, protože většinu svého života nejradši trávil s malými kluky v jejich fantastických imaginárních světech a považoval je za sobě rovné a vlastně chtěl být navždy malým chlapcem. Seidl prostě opět nastoluje těžkou látku, která se normálně smýšlejícímu jedinci nedaří uchytit za správný konec a vyvolává v něm pocit viny, jako je u jeho filmů železným zvykem. Sparta se mi ale tou citlivou taktovkou vryla pod kůži na hodně dlouho právě asi z toho morálního dilematu. (13.02.2024)

Spolu s Rimini tvoří autenticky nehezký obrázek jedné rakouské rodinky s umírajícím otcem nacistou a dvěma rozdílnými syny, oběma balancujícími nad propastí svých vnitřních tužeb a úchylek v syrovém světě samoty. Minimalistický způsob natáčení, nemluvné postavy ztrácející se v kompozici zchátralých životů i prostředí dává dokupy nevšední festivalový zážitek. 75% (08.12.2023)

Veľa kontroverzie, veľa publicity a dokopy nič. Akurát naháč v sprche, sem tam dotyky s chlapcami, masturbácia pri okukávaní, ale nič explicitné. Je to hnus, ale bojím sa to takto priamo pomenovať, keďže progresivizmus takéto hodnoty uznáva, ako niečo prirodzené. Ako onehdy na SME písali, pedofili predsa nie sú zločinci, treba ich chápať. Možno aj mäsko podhodiť. Takže nakoniec škandalózny film, ale bez škandalózneho prevedenia v mojich očiach. Film nesúdi a netrestá, iba ukazuje a odhaľuje isté chúťky opatrným spôsobom. Ide skôr o boj človeka s vlastnými démonmi. Človeka, ktorému nikto zdravý nefandí. (23.10.2023)

S tím vyvoláváním kontroverze bych byl opatrnější, Seidl se zde totiž rozhodl vylíčit pedofila jinak, než by mohl člověk očekávat, a navíc nebyl explicitní (až na scénu s králíkem, ta ale vzbudí odpor z jiného důvodu). Že se Ewald chová divně a není schopen fungovat v partnerském vztahu, divák pochopí záhy. Jenže ač to zní možná neuvěřitelně, při své interakci s dětmi je v podstatě neškodný, takže v publiku nevyvolává prvoplánovou nenávist. Z části proto, že s chlapci je bezstarostný, šťastný, dětinský a spíš „mazel“ než cokoliv jiného, co máte spojeného s pedofilií. Zároveň má výčitky svědomí, které ho i brzdí v tom, aby byl něco víc než slizký pozorovatel (při sledování, focení chlapců a následném soukromém prohlížení fotek). A v prostředí zapadlé rumunské vesnice se Ewald chová k dětem paradoxně lépe než jejich primitivní rodiče. Seidl navíc dobře pracuje s očekáváním diváka, vývoj není předvídatelný, přitom konec naznačí, co se asi bude dít dál. K závěru filmu trochu docházel dech, ale na slabší 4* to stačit bude. (12.01.2024)