Město duchů

Dôkaz, že aj klišéovitá téma sa dá natočiť s trpkou ľahkosťou, ktorá vzbudzuje dojem nezávislého filmu. Romantická komédia s jemnou, ale aj tak znamenite horkou príchuťou drámy, a v ktorej najmä herci sú tvorcovia výsledného, príjemného dojmu. Originálne a nenásilne spracovanému klišé dopomáhajú jeden-dva zvraty a úprimne dojemný záver. Samozrejmosťou sú vtipné scény, ktoré dokážu pohnúť bránicou natoľko, aby opadol aj mierny filmový sentiment. 80%. (30.03.2009)

Bylo to sice klišé jako poleno, které parodovalo už mnoho předešlých romantických komedií, ale jelikož zde hrál vynikající Ricky Gervais, tak šlo o nadprůměrné klišé. Díky tomuhle chlápkovi jsem se opravdu za srdce zasmál - viz jeho dávivý reflex. Téa Leoni je sympaťačka a spolu s Gervaisem tvořili sice nesourodou, ale o to více komediální dvojici. Zkrátka jsem se pobavil a to je hlavní. (03.01.2011)

Tak to nakonec nebylo ani tak špatné, jak to zprvu vypadalo. Duchařská zápletka by byla nosná i bez přidané romantické vsuvky, okořeněná přeměnou hlavního hrdiny v lidumila (což sice nechápu, neb já jsem zrovna ve fázi "Mám rád davy, ale jednotlivce v nich ne") a podpořená několika slušnými vtipy. "Sám jste to viděl, do malé nádoby by se nevešel" ;-) (13.04.2013)

Velká škoda, že film až moc hrotí citovou stránku věci. Kdyby si snímek jel hezky svou hladinku křížence romantiky a prdele bylo by to lepší. Ricky Gervais nedostává pro svou typickou značku - sakristický poznámky tolik prostoru jako v Komparzu, ale i tady má pár míst na hlášky co by rozesmáli i krysu v zubech kočky. A Tea Leoni je fakt kus poctivý kosti, ta mě napsat odněkud z iglů, abych jí přijel zahřát, tak bych poslal všechny eskymáky na dovču, protože takovou seanci co bych tam rozjel s Téaou nebo jak se to blbý jméno skloňuje . ještě žádnej eskymáček ani iglů nezažilo. (12.03.2010)

Ricky a Hopkirkové. O nějaké originalitě duchařské zápletky nemůže být řeč, romantická linka o přerodu dentisty hovada na dobrého člověka jede v zajetých kolejích (nesměla chybět tklivá píseň v období vrcholu toho přerodu i spěch „osvíceného“ za svou momentálně ztracenou vyvolenou) a v neposlední řadě, specifické komično Krémového tvarohového sýru dle francouzské receptury není můj Earl Grey. Dost důvodů tenhle hrnčířský kruh zastavit, ale díky pár povedeným hláškám, varování před praktikami newyorských nemocnic či ukázce bezohlednosti řidičů tamního MHD jsem nakonec zatnul zuby a sdílel s doktorem Pincusem to božské ticho.. (18.06.2015)