Džundži Itó: Japonské děsy

Džundži Itó je moja srdcovka, ale to už vieš, no čo možno netušíš je, že tento rok vyšiel na netflixe anime seriál, ktorý spracoval jeho diela. Väčšinu poviedok som nepoznal, no v zozname sa nachádzali napríklad Balónky Obesencov, ktoré nájdeš v zbierke s rovnakým názvom alebo jedna poviedka z eposu Tomie (obidve sú preložené do češtiny) či znepokojivá Whispering woman, ktorá sa nachádza v zbierke Fragments of Horror (táto je žiaľ len v angličtine). Ako veľký fanúšik tohto „mangistu“ budem trochu zaujatý, no i tak nie som stopercentne spokojný. Kvalita jednotlivých poviedok bola niekedy priepastná. Na jednej strane sme mali geniálne kúsky z ktorých mrazilo, no na druhej strane časti, ktoré ma vyložene otravovali. Jednalo sa o diely s postavičkou Sóiči. V momente by som ju vyhodil z jeho portfólia. TOP 5: „Historka o tajomnom tunely“ – príbeh o laboratóriu v tuneli, kde sa prekrývajú dimenzie. Mrazivá „lovecraftovčina“. „Vlasy na pôjde“ – krátka, ale úderná poviedka o démonskej sile vlasov. „Vrstvy desu“ – dievča pri zranení tváre zistí, že pod jej kožou sa nachádza jej ďalšie ja. Bizarný bodyhororový námet s exceletným prevedením. Presne pre toto milujem Itovú tvorbu. „Mesto náhrobkov“ – Opäť geniálny nápad o meste, kde sú všade náhrobky. Na ceste, v domoch, v aute... Mysteriózny príbeh ala Itó. „Balónky obesencov“ – V Japonsku sa zjavujú balóny s tvárami, ktoré chcú svoje obete (postavu, ktorú zobrazujú) obesiť. Strelené a pritom skvelé. Anime stránka dala mange pohyb, ako keby sa obrázky pohli ako v Harry Potterovi. Musím povedať, že to na mňa fungovalo. Väčšinu tých lepších poviedok nepoznám z originálu, tak dúfam, že čoskoro príde nová zbierka s týmito poviedkami. Niektoré boli fakt, že geniálne! Ale berte to tak, že to vraví človek, čo považuje jeho Špirálu za opus magnum svetového hororu. Na druhú stránku, niektoré poviedky by som vyhodil, každopádne som spokojný. (04.04.2023)

Jméno Džundži Itó mi až doteď nic neříkalo, v bídné nabídce Netflixu ale toto vypadalo docela slibně, tak jsem tomu dal šanci, a nakonec se k tomu stavím spíš rozporuplně. Určitě to má něco do sebe, animace je perfektní (byť mi vadila pro mě nepochopitelně vysoká míra statických obrázků) a pár příběhů se mi celkem líbilo, ale vadila mi ta forma, jakou je to podané (jak to, že jsou ve většině epozod scuknuty k sobě dva zcela nesouvisející příběhy, tak to, že závěr většiny příběhů je protivně useknutý, bez nějaké výraznější pointy). Občase se mi tam i vkrádala nuda. Trochu problém jsem měl i s tím samotným hororovým stylem - ta bizarní strašidelnost mi byla spíše nepříjemná, a občas jsem nevěřil svým očím, jak někdo mohl takové šílené výjevy vymyslet. Nicméně když jsem zjistil, že autorovi už vyšlo i pár knih v češtině, zatoužil jsem je vzít do ruky, protože mi to možná na papíru sedne víc, a protože to na mě pořád působí dojmem, že to má v sobě snad všechno, abych to zdánlivě miloval - v případě netflixovského seriálu se tak ale nestalo. (11.02.2023)

Džundži Itó a jeho Uzumaki bylo pro mě tenkrát legendární. Pokud přijde na chuť něco strašidelného, tak Japonsko je pro mě jasným vítězem, takže Japonské děsy mě nemohly minout. Strašidelné povídky moc sice nesleduji, ale rozhodně na nich něco je. Je to stejný případ jako u Kabinetu Kuriozit, kde byly díly, které člověku vůbec nesedly a poté epizody, které byly naopak suprové. Tudíž (podle mě) tu mám asi dvě epizody (Prapodivní Hikizuriovi, Sóičiho milovaný mazlíček), které jsou pro mě docela nudnou záležitostí. Zbytek epizod byl celkem slušný a některé i naprosto LABUŽNÉ! Balónky oběšenců je asi nejvíce bizarním a zároveň nejstrašidelnějším příběhem z těchto děsů. Skoro všude se člověk cítí nesvůj, ať už za to může příběh, skvělé zpracování nebo creepy hudba. Vůbec bych se nezlobil, kdybych viděl více malých příběhů od borce jménem Džundži Itó. Mé hodnocení: 8/10 (30.12.2023)

Neviem, čím to je, že seriály z produkcie Netflixu sú divné a v lepšom prípade priemerné (česť tomu minimu svetlých výnimiek). Čo sa týka tohto, vo väčšine prípadov som pri záverečných titulkoch len nechápavo pozeral na obrazovku. Niektoré príbehy boli správne znepokojujúce, mnohé som ale nepochopil vôbec a pôsobili utnuto (napr. zvukotesná izba a retard s tlamou plnou klincov). Ani to správanie postáv niekedy nedávalo logiku. Pôvodnú manga predlohu som nečítal. (04.02.2023)

Moje anime éra je už sice ta tam, ale na hororovou tvorbu se vždycky ráda podívám. Ta asijská sice není pro každého, je hodně odlišná jak od té americké, tak od evropské, ale je hodně různorodá a tak si většinou (skoro) každý přijde na své. Já jsem si tady na své ale vyloženě nepřišla a byla jsem z toho trochu zklamaná. Pár příběhů bylo dobrých, některé byly dost dobré, ale většinu z nich jsem shledala průměrem, někdy i tím slabším. Některé z povídek už měly potenciál na to být děsivé, většinou ale byly bohužel spíš jen děsné... PS: Sóiči, kterého nám bůhvíproč nadělili hned do dvou příběhů, je kandidát na tu vůbec nejotravnější a nejvíc nesnesitelnou postavu vůbec. (29.01.2023)