Fremont

Príjemná minimalistická festivalovka s takmer nepostrehnuteľným humorom, nenápadne krásnou Anaitou a opäť raz pohodovým Jeremym. Prirovnania k Jarmuschovi celkom sedia, film má dokonca aj svojho afgánskeho Toma Waitsa (scény v reštaurácii). Tempo je pomalšie, ale Jarmuschovi fanúšikovia patria medzi tých trpezlivých... koniec-koncov, na Jimov ďalší film si ešte počkajú do 2025. (14.01.2024)

Minimalistický obraz o hledání štěstí lidského...kde ho nalézt? Film recept nenabízí...také to není nějaká laciná reklama na životní štěstí, ale snad dokáže inspirovat...také umí vytvořit úsměv na tváři, přesto, že to naší "hrdince" dělá trochu problém...film o lidské prostotě, hledání a...hlavně čekání, trpělivosti a skromnosti, což bývá v životě nakonec to nejdůležitější a možná to nejtěžší, čeho jsme schopni. [Filmový klub Citadela] (06.12.2023)

Klišovitý indie příběh o klaunu Pagliaccim, který sice vyrábí koláčky štěstí, ale přitom sám štěstí složitě hledá, je zaplněný origami postav bez jakéhokoli charismatu, které mluví a dělají věci na tlesknutí. V půlce filmu jedna z nich vezme do ruky mikrofón a začne zpívat smutnou písničku. Natočila to UI. (19.09.2023)

Fremont - typický příklad onoho malého, nenápadného uměleckého filmu, jenž je v podstatě odsouzen k diváckému zapomnění. Síto filmového mainstreamu je holt nekompromisní, proto je fajn vytáhnout zadek ze sedačky korporátních multiplexů a trochu zapátrat po lokálních kinech - filmy, mezi něž Fremont patří, mají své kvality a neměly by zůstat přehlíženy. Snímek do děje vtáhne velmi osobní a civilní atmosférou, podpořenou skvěle zvoleným formátem 4:3 v černobílé. Tomu sedí i výprava - Fremont se vyžívá ve vypravěčském i příběhovém minimalismu, jenž ještě více podtrhává ponurou přízemní atmosféru a relativně těžká témata, jako je například přistěhovalectví, osamění či válečná traumata. Není to ale pouze jen melancholická deprese, film je odlehčen sympatickým humorem na správných místech, což tvoří poměrně dynamický mix. K výtkám však určitě patří délka. I přes na první pohled sympatickou stopáž devadesáti minut se to v některých místech dost táhne a některé motivy se začínají přejídat. Občas taky prosvítá taková ta navoněná umělecká nepřístupnost, kterou si tvůrci mohli odpustit. Dohromady to ale všechno působí tak - no nenuceně. Vlastně bych řekl, že slovo nenucený je naprosto vystihující. Cokoliv, co se zde děje, není na sílu agresivně rváno pod nos, ale tak nějak si to plyne. Přinejmenším osvěžující. V klidu za **** (06.11.2023)

Terapie Bílým tesákem. "On ty věci nepromýšlel. On je prostě dělal. Neřídil se abstraktnímu úvahami, ale instinktem, pocity a emocemi." Pomalá, příhodně umístěná i obsazená pocitovka, která ví, kdy a jak má co říct. Závěrečná dvacetiminutovka je strašně příjemná. Někdy prostě stačí pro opuštění mýtu o věčné osamělosti zastavit u prvního autoservisu (a nebýt z toho jelen). (18.11.2023)