Vnitřní monstrum

Námět spočívající v tom, že se v životě člověka materializuje něco jako dvojník, vnitřní monstrum či cokoli jiného, co z hlediska analytické psychologie představuje personifikovaný Stín, není vůbec špatný. Vliv této entity může být buď prospěšný nebo ničivý (v závislosti na schopnosti člověka jej integrovat), často bývá ambivalentní. Zvládnutí tématu v tomto filmu je celkem ucházející. Kdybych psal scénář já, pojednal bych film jako politickou komedii: U pravicové političky, která do té doby papouškovala akorát tak rozumy diktované z Bruselu, se najednou objeví stínová osobnost, která má na „evropské hodndoty“ úplně jiný názor atd. (06.10.2023)

Z tela mladej módnej návrhárky vyrastie škaredý malý mutantík, takže tá bude mať čo robiť, aby ho prinútila držať klapačku, pokiaľ nechce, aby jej "to" pokurvilo život. Film je priemerný, ako horor dokonca skôr podpriemerný, a neprišiel mi ani veľmi vtipný. Zachraňuje ho vlastne len celkom dobrý námet a najmä svižné tempo, takže divák nemusí trištvrte filmu čakať, kým sa vôbec "niečo" objaví. Bolo vidno, že sa tvorcovia inšpirovali skvelým "Malignant", no keby som chcel tieto 2 filmy kvalitatívne porovnať, tak by hodnotenie "Appendage" muselo ísť do mínusu. Večer mi však nepokazil. (02.10.2023)

samotná myšlenka vnitřního monstra ve kterém se zrcadlí naše činy a pocity a nakonec může z člověka udělat zrůdu a nebo pravý opak je celkem fajn. Bohužel tvůrci tady tu myšlenku nedokážou pořádně rozvinout a výsledkem je tak sice koukatelný, ale jinak (pod)průměrný horůrek, který viditelně čerpal inspiraci v osmdesátkách a Cronenbergovi, ale který není zábavný ani jako odlehčené béčko ani jako zvrácený body horor...40% (20.10.2023)

Po prvnim zjeveni onoho “monstra” jsem to chtel okamzite vypnout, nicmene nechal jsem to bezet dal. V podstate se nejedna o horor, rozhodne ne komedii a neni to zdaleka kulervouci podivana. Avsak, naspory slabym momentum jsou tam i dobre az prekvapive a jedna se vcelku uspokojujici podivanou. Slabsi 3 bez problemu. (04.10.2023)

V očekávání něčeho děsivého, tedy nepovedeného, jsem nakonec dostal průměrný snímek, který vypadá jako filmy ze sedmdesátých a hlavně osmdesátých let. Když se monstrum objevilo poprvé, tak se mi okamžitě vybavil snímek Basket Case (1982). A nakonec, i přes počáteční úsměv, jsem byl rád, že místo pixelů jsem po dlouhé době viděl poctivé staré efekty. V úvodu se nabídlo několik motivů - šaty, mutace, monstrum, chiméra - a zdálo se, že byl jejich potenciál promrhán. Jenže film se začal ubírat zcela jiným směrem a nápad s monstry a hostiteli se mi velmi zamlouval. Jistě, takový Cronenberg by z toho udělal parádní zvrácenou podívanou plnou hnusu, jenže málokdo je Cronenberg. Každopádně poslední čtvrtina má napětí i spád a to se počítá. A krmení, hm, je připomenutí skvělého Yuznova filmu Society (1989). Jo a taky je v tom trochu vidět Invaze lupičů/zlodějů těl, což mi nevadilo, páč tenhle motiv se mi líbí. Škoda, že se Zlokovicová více neodvázala, ale počítám, že tu možná byly i tlaky od producentů. Jinak hlavní myšlenka není špatná - naše životní prohry a bolesti dají prostor k temnotě, co nás postupně vysaje a zničí. Optimisti a veselí lidé žijí déle! Slušná hudba. Za mě dobré. (03.10.2023)