Létání pro začátečníky

Zo začiatku fajn humor, dobré narážky, dokonca by som povedal, že až trefné konštatovania toho, kto je dnes influencer: "V podstate mi len fotí zadok a oni ma sledujú". A hoci film samozrejme neponúkne nič, čo by strach z lietania odstránilo, naopak, skôr ho znásobí, nemalo to zlý vývoj, až kým to prestávalo byť o tom lietaní a odrazu sme sa dočkali humoru typu muž mužovi krásne olíže plešinu a voľne prechádzajúc ruka v ruke mu potom fajčí priamo pred jeho frajerkou. Viem, že stará škola ako nejaký trápny Funes či Sellers, to je už dávno preč, ale tak toto mi už príde tak nejak cez čiaru aj v rámci žánrového prvku nazvaného "absurdnosť". Zrejme som sa málo pohyboval v Hellebrandtovych kruhoch. (02.03.2024)

Trochu strastiplný zážitek. Že se jedná o čistokrevnou komedii je Sigurðssonův humor nastavený poněkud více seversky než jsem zvyklý. Ani v sále o účasti zhruba 10lidí se za celý snímek zasmál krom mě asi jen jeden další člen a to hned na začátku při strašení před prvním letem. Poté nastupuje podivné absurdum a vývoj členů terapie na zapadlém Islandu. Chápu o co tvůrci šlo, vyhnat ďábla ještě větším ďáblem, ale pojetí a vývoj postav mě teda v téhle formě moc nezaujal a myslím tím, že mi nevadil svým uměleckým pojetím jako spíše scénáristickým.  60%  Mimochodem vlastní obavy z létání jsem při první letu do USA spolknul stoickou myšlenkou ´´buď se tady všichni zabijem a nebo tam doletíme, nic mezi´´ :) (22.12.2023)

Pokud se bojíte létání, bude vám film něčím blízký, najdete se v postavách. Jejich fobii se věnuje vydatně. Já ho ale dokoukal spíše s údivem. Dávno jsem neviděl film, natož komedii, u kterého bych natolik nechápal, proč se ve většině scén postavy chovají tak, jak se chovají. A který by byl jako komedie tak krutě nevtipný. Dokonce i instrumentální hudba v něm je nefunkční a doprovodné písničky nesmyslně vybrané. (17.03.2024)

Ísland... grand, is it? Asi nejvíc ne-islandsky působící film, co jsem viděl, ta snaha o to být international je tu přeci jen trochu vtlačená. Jednak je to anglicky a islandštinu tu člověk slyší možná tak v přízvuku (který jsem ale u rozhovoru odbavovací přepážky chytal s malým úsměvem) a v horké lázni a pár záběrech krajiny, ale jinak jakoby nic. 'Northern Comfort' se točí okolo skupinky lidí, kteří mají panický strach z létání. Svoji fóbii se snaží vyřešit tím, že navštěvují ekvivalent AA, 'Fearless Flyers', kurz, který se chystá otestovat svoje účastníky finální zkouškou letu na krátkou vzdálneost na lokaci, tam chvíli pobýt a pak letět zpátky. Jenže vše se samozřejmě zkomplikuje a u každého trochu jinak. Postupně trochu odkrýváme životy a motivace postav a film jede v klasickém mixéru, kdy se zápletka zamotává a komplikuje, jenže holt to není Guy Ritchie. Nebylo to špatné, řekl bych, že je to o něco málo slušnější, než odráží zdejší hodnocení, ale chybí tomu větší výraznost vlastně v čemkoliv. Je to roztáhlá věcička, na kterou se dá dívat, když se vám nechce příliš věnovat pozornost příběhu, ani filmu. Hafsteinn Gunnar Sigurðsson holt není velká islandská filmová naděje, jako Guðmundur Arnar Guðmundsson, ale spíš rutinér. 6/10 (20.04.2024)

Zpočátku jsem to chtěl vypnout, ale po chvíli se ukázalo, že by to byla škoda, ba přímo chyba. Nadšení z filmu se stupňuje. Až dorazí hlavní hrdinka ke svému cíli, kde konečně chápeme, o čem to bylo, je katarze umocněna Vivaldiho zimou. Film nese nejednu pro člověka podstatnou myšlenku, a když ho postavím vedle jakéhosi Aquamana, což sem viděl včera a dal tomu palec dolů, tak tady nenacházím žádný důvod ubírat z pěti hvězd...ten protivný začátek má svůj význam! (05.03.2024)