Miluj mě, prosím

Někdo zmešká autobus a přijde o možná zajímavou schůzku. Jiný nestihne závěrečný díl oblíbeného seriálu. Další otálí s nákupem luxusních šatů, které hned druhý den zmizely z výlohy. Jenže někdo ztratí dva roky života, které mohl věnovat někomu: TOMU/TÉ pravému/pravé. Svět náhod, vzpomínek a intrik v netriviálním balení Paula McGuigana je takovou emocionální detektivkou, u které mám na paměti, že před oněmi deseti lety mezi mladými dost frčela. A to nejen pouze díky totálně romantickému závěru s Coldplay v zádech. Josh Hartnett (kam jen se ten hošan ztratil?) má slibně rozjetou kariéru a sličnou snoubenku. Jenže před služební cestou do Číny se mu vrátí vzpomínky na Diane Kruger, kterou miloval, ale jejich vztah zvláštně skončil. Přepínáme mezi minulostí a současností, Josh má jen starožitnou pudřenku, vzpomínky na vůni své bývalé lásky a podivnou holku, která má nejedno tajemství. A divák několik indicií, několik verzí, různé klíče od bytu, různé velikosti bot, nepřečtené vzkazy a dopisy. Skládačka je to velmi povedená, útržky informací jsou slušně servírované. Jakmile do sebe něco začne zapadat, vrátí nás tvůrci na začátek, ale bude nás to bavit. A hlavně to není něco ve smyslu á la teď se hlavní postava probudí ze snu. Technicky je to povedené, atmosféra je moc fajn, herci mi sedli, Kruger tu platí za dokonalou kočku, prakticky neznámá Rose Byrne už tehdy dokazovala, že v ní něco je. Holt když se neopětované city „naštvou“.. (03.09.2015)

Po první hodině jsem uvažoval o podstatně horším hodnocení, pak ale zpřeházená mozaika začne rozkvétat a v celkovém součtu jsem se zasekl někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. I přes prkenného Joshe Hartnetta a Diane Kruger, jejíž herectví vyznává taktiku "jsem hezká a umím se usmívat", nabízí film poměrně silný závěr... možná je to dané i tím, že až v něm je konečně vše jasné a propletenec vztahů, v němž hraje větší či menší roli pět lidí, pozná svůj jasný výsledek. Největší klad filmu, pokud pomineme vizuální i hudební stránku, je tak paradoxně matoucí přístup tvůrců, který mě v úvodu štval a který z jinak nekomplikované story dělá film komplikovaný. 7/10 (15.02.2009)

Od začiatku cítime, že „niečo nie je v poriadku“. Film sa odvýja v pomalom tempe, režisér má ale atmosféru a hudobnú zložku pevne pod palcom a scenár je príjemne záludný, nevieme, kam nás až zavedie. WICKER PARK je zaujímavý tým, že sa priebežene dozvedáme zásadné informácie, pričom ale nemáme pocit, že by nám dovtedy boli prioritne zatajované. Len na ne ešte nedozrel správny čas. Zrazu sledujeme známu situáciu z druhého pohľadu a netradičná jemne trilerová romanca. Najvydarenejšie filmy v nás niečo prebudia. (17.07.2005)

Scénář: Brandon Boyce .. Miluj mě, prosím žadoní tento film .. chvilku jsem se sice nechal mást vysokým hodnocením nadšených uživatelů, ale po nějakých dvaceti minutách jsem tuhle banální romanci bez thrillerové příměsi prokoukl a nadějím na něco víc byl amen! Jelikož se jedná o remake evropského koprodukčního filmu z devadesátých let, kde téma náhlého zmizení přítelkyně bez možnosti kontaktu je ještě uvěřitelné, zde jsem už této základní kůstce příběhu nevěřil. K tomu se později nabaluje toliko směšných náhod a zvratů, že jsem se jen trpce usmíval, co všechno si v současném přetechnizovaném Chicagu lze prožít. Co na plat, že formální stránka nemá výraznější chybu, režisér umí vytvořit atmosféru a hudební doprovod je lahůdka. Také herci, ač to herecky nejsou koncerty, jsou příjemní a Rose Byrne zajímavý objev. Jenže ten příběh, ten nepravděpodobný příběh, to bolelo. Moc. Žánrové osvěžení to ano, ale ve výsledku pořád jen slabší průměr! 50%. (02.10.2006)

Zajímavá narativní struktura povyšuje banální příběh v lehký nadprůměr, s vydatnou pomocí atmosférické hudby a zajímavým režisérským vedením, které rovněž zviditelnilo téměř manekýnské výkony herců. Pro mě osobně Wicker Park příliš koukatelný film není, postrádá pro mě dynamiku i obsah, navíc mám odlišné představy o romantice. FM-NM! 60%. (30.07.2007)