Lev v zimě

Oceňované historické drama, které se neopírá o velkolepý rozpočet, jde konec konců o televizní film, nýbrž o výborné herecké obsazení, pečlivě propracovaný scénář, který nezapře divadelní kořeny, protože jeho schéma se pohybuje na půdorysu tradičních shakespearovských dramat. Příběh se točí kolem šesti důležitých postav, které řeší mocenské otázky středověké Anglie. Intriky na dvoře krále Jindřicha II. jsou skoro tak temné a odpudivé jako na úřadu dnešní české vlády. Nejkrásnější jsou filmové dialogy mezi Jindřichem II. a jeho ženou, které jsou plné emocí, lásky i nenávisti zároveň a projevují se cynickým jedovatým popichováním. Protože královský pár si zahrál Peter O'Toole a Katherine Hepburn, je jasné, že si své repliky náležitě vychutnali a dokázali je divákům podat s neuvěřitelným půvabem. Celkový dojem: 90 %. I když na začátku filmu uvidíme rytířský turnaj a nějaké to mávání meči, převážnou většinu stopáže si film vystačí s kamennými interiéry jednoho hradu a s přítomností několika málo herců před kamerou. (21.08.2009)

Kujme pikle, pikle kujme, obvyklé i neobvyklé…. A potom, že vánoce jsou svátky klidu a míru resp. příměří. Jeden hrad, jeden král (Jindřich II.), jeho žena (Eleanora Akvitánská), tři synové (Richard, John, Geoffrey), ale pouze jeden z nich může být následníkem trůnu. Lev v zimě je dalším z důkazů, že v jednoduchosti je krása resp. síla a že z (finanční) omezenosti, (pravda, né nutně a né vždy), může vzniknout „něco velkolepého“. Jednoduchá výprava, žádné ohromující bitvy (souboje), snímek si po celou dobu vystačí s pár kulisami a v popředí všeho toho, silný (konverzační) příběh, starý jako lidstvo samo (touha po moci), na jehož šachovnici je sice více (obstojně hrajících) figurek (ostatně ty jsou vždy ke hře potřeba), nicméně ani na okamžik nezapochybujete o tom, že (v) této hře jednoznačně dominují a tvrdí (i s pomocí nápaditého J. Barryho) muziku, pouze dvě. Král a královna tj. charismatický P. O´Toole a životní K. Hepburn, k čemuž jim měrou vrchovatou dopomáhají brilantně napsané dialogy sršící cynismem, sarkasmem, nenávistí, zklamáním, touhou po moci, lásce, uznání, obdivu…jednoduše „není slyšet šustění papíru“, ale jsou odrazem (jejich dosavadního) života a nabytých zkušeností, mající (nejednou) za následek strnule přísné, chladné do morku kostí, výrazy v obličeji, probodávající toho druhého, navíc srovnatelné s účinky hadího uštknutí. Zejména patrné je to v případě Katharine, kdy pouze výrazem očí „říká“ vše a vy tak vidíte tu paletu rozdílných emocí, které dotyčnou cloumají a již jí v jednom krátkém okamžiku proběhnou. Je nesmírným zážitkem, pro (ne)zainteresovaného diváka, být toho všeho svědkem. Nebudu to zbytečně protahovat, stejně je to plýtvání (planých)slov, pouze dodám, přesně pro takovéto snímky miluju film jako takový a nic na tom nemění ani skutečnost, že spíš než přes pohyblivé obrázky, tohle dýchá skrze divadelní prkna. 100% zážitek (02.09.2012)

Vynikající ztvárnění stárnoucího krále Jindřicha II. hercem Peterem O´Toolem. (Hrál vždy spíše v komediích). Teď mě napadlo, že má na kontě ještě římského císaře Caligulu. No ale zde v tomto filmu (se svou ženou královnou Eleonor) zahrál vynikající koncert dvou lidi, kteří se milují, ale přesto to jeden druhému nedokáží vyjadřit. On proto, že stárne a chce ještě s mladou milenkou něco v životě dohnat, ona proto, že jí Jindřich vězní ve věží a jednou do roka ji pozve k sobě na hrad. V podstatě je zapuzenou manželkou, ačkoliv dala Jindřichovi 3 syny. Katharine HEPBURN je tak úžasná, že dodává celému filmu nepopsatelný zážitek. Byla to opravdová HOLLYWOODSKÁ HVĚZDA 40 - 60 tých let. Film obdržel v roce 1968 3 OSCARY. (25.07.2009)

Příjemně staromilské konverzační drama o jedné dysfunkční rodině, která je shodou okolností královská a vládne jedné z největších zemí své doby. Anthony Harvey prakticky do filmu nijak nezasahuje a "pouze" klade za sebe jednotlivé scény, které dotváří celek, v němž vynikají kostýmy a i hodně solidní výprava, která ale rozhodně není opulentní a nestrhává na sebe zbytečnou pozornost. Z "technikálií" pak určitě stojí za zmínku netradiční, nicméně velkolepá a na první poslech výrazná hudba Johna Barryho, která místy evokuje až horor. V podobných snímcích je extrémně důležité obsazení, což se potvrdilo i v tomto případě, a ačkoli se tu objeví tehdy začínající Anthony Hopkins, Nigel Terry nebo Timothy Dalton (jeho podání francouzského krále je hodně zajímavé a díky specifickému makeupu až uhrančivé), hlavním hvězdami jsou fenomenální Peter O’Toole a Katharine Hepburn, která po právu získala Oscara, protože její výkon je až nadpozemský a dech beroucí a jejich společné scény, což jsou většinou hádky, jsou strhující a emocionálně hodně silné. Dojem ale přece jen kazí značná divadelnost, která je většinou dost znát a tvůrce mohl použít více filmových prostředků k ještě silnějšímu vyznění, na druhou stranu ale předlohu nijak nedevalvuje. Také stopáž asi mohla být o něco kratší, protože v závěru už je vášnivých dialogů přespříliš a většinou se neustále opakují. The Lion in the Winter je nicméně ve výsledku velmi dobrá záležitost, která sice z dnešního hlediska malinko zastarala a je znatelně pomalejší a komornější, zkušenějšímu a tolerantnějšímu divákovi by to ale určitě vadit nemělo. 70 % (07.08.2023)

Dvouhodinová historická konverzačka více či méně prohnilých a zákeřných oportunistů (v podání skvělých charismatických herců), která má psychologickou hloubku, působivou dobovou atmosféru a nečekaně dobrou zlověstnou hudbu Johna Barryho. Problém mám s dvěma věcmi - příliš viditelná divadelnost původní látky a absence jediné postavy, která by si získala mé sympatie (rozhodně nemám problém fandit ani značně zápornému charakteru, pokud si mě dokáže něčím získat). Navíc úplný závěr mi k předchozímu silně vyhrocenému ději zrovna dvakrát nepasoval... Původní český dabing je skutečně vysoce kvalitní, protože tehdy dabovala herecká elita, která do svého hlasového projevu dávala obvykle maximum. 70 % (21.12.2018)