Už tady nežijeme

Naprosto zdrcující příběh tří lidí a jednoho spisovatele, který tenhle příběh "napsal". Příběh o tom, jak snadné je tahat za nitky osudu a pohrávat si s životem jiných. Těch nejbližších. Hank je neuvěřitelně záporná postava, která však před kamerou neukáže ani ošklivý pohled, neudělá (téměř) nic odpudivého a přesto mezi každým řádkem scénáře, mezi každou pauzou v dialogu kteréhokoli páru (oba páry manžel - manželka, manžel - milenka, kamarádky, kamarádi), je jeho prašivost cítit tak silně, že ji přebijí snad jen podmanivost hudebního doprovodu. Vynikající scénář, geniální herecké výkony a sympatická nepodbízivost filmu mě přitáhli k sobě tak silně, jak silně mě odpudili. Smekám a konstatuji, že We Don't Live Here Anymore spoustu lidí nadchne, ale zároveň hodně lidí silně neuspokojí. A to je jeho jediná chyba. Ale je to vůbec chyba? [únor 2006] (23.02.2006)

Dala bych víc, ale mohlo by to někoho přimět se na tenhle film kouknout - a to bych nikomu nepřála. Máte-li depku, ještě se vám zkvalitní, nemáte-li, hupnete do ní. Že já si raději nečetla noviny - třeba o tom, jak proruští separatisti na Ukrajině odvážejí kamsi trosky havarovaného ptáčka ... é - totiž letadla... a na místo havárie nepouštějí žádné cizácké mezinárodní vyšetřovatele, asi aby tím podpořili fakty svoje tvrzení, že boeing sestřelili Ukrajinci... Sakra, není v tom nějaká logická chyba? Anebo "ministr" Strelkov (odborník přes čerstvost mrtvol) - co tvrdí, že cestující jistě už byli několik dní mrtví, než s letadlem havarovali - nekoukal on se náhodou nějak moc náruživě na seriál Sherlock? Jo. Připadala bych si jako v blázinci, což by mě jistě rozveselilo.... (21.07.2014)

(Ne)závislé vzťahovky nie sú moc moja šálka kávy, ale toto sa veru podarilo. Excelentný herecký štvoruhoľník na čele s Laurou Dern, výborná nevtieravá muzika a hlavne skutočné emócie, ktoré tak veľmi chýbali podobnému (ale strojovo chadnému) Closer. 90% P.S. Mattyho definícia nezávislého filmu pobavila :) (21.11.2007)

Už v Barevném závoji jsem měla dost potíže s Curranovým zdlouhavým a podle mě trochu těžkopádným stylem, ale dobrý, tam se mi to docela hodilo k ospalýmu tropickýmu prostředí. V tomhle příběhu to bylo spíš na překážku a brzdilo to i herce, který se jinak do jednoho umějí skvěle odvázat. Fakt mě nebaví sledovat neustálý záběry na tekoucí vodu v doprovodu otravný hudby, kdy se děj odvíjí šnečím tempem, postavy jsou totálně odcizený divákovi a celý to ve mně budí chuť sednout si s níma do obejváku, popadnout notes a přeptat se, jaký z toho mají pocity. Tenhle styl rodinného dramatu fakt ne, díky - kdo ví, možná mi to víc sedne, až mi bude táhnout na čtyřicítku a manžel se zabouchne do mojí kamarádky, ale jak se znám, v takový situaci bych si pustila spíš Kill Bill :-) Když psychoanalýzu, to se poohlídnu radši u Begmana! (15.07.2011)

Pro mě to bylo spíš drama, ne celistvě, ale každého jednotlivce. Přesně tak jsem pojímala tento film. Každý z nich procházel nějakou osobní krizí a dalo by se říct, že si nevěděli rady sami se sebou. V každém jsem se trochu našla. Ano, tohle jsou dramata, které mám ráda, ukazují zrcadlově nás za tou obrazovkou, či monitorem. ve své duševní a psychické nahotě. Život nám někdy uštědřuje hodně velké kopance, na kterých, když už k tomu dojde, bychom měli vyrůst, ale ne vždy se to daří. "Čas od času se dráhy našich životů řítí dolů a je jen na nás vyhmátnout ten správný bod obratu. Životní pády v sobě skrývají cenné informace pro další léta". (01.07.2016)