Eros

celkovo to u mna neobstoji ako celok.kazda poviedka je zanrovo a formalne uplne inde a to na ukor fimu.ruka mala byt samostatny film-suhlasim.antonioni mi vyhovoval najviac, dialogy som nevnimal-ze to tocil 92-rocny starec po mozgovej prihode?klobuk dole ! nemam problem predstavit si zastup dnesnych uspesnych tridsiatnikov,co mu nesiahaju ani po clenky.iste,ze ma to najlepsie za sebou,ale stale je to ten pomalý,volne unasajuci sa,tichy antonioni.stredna poviedka-trosku neslane,ale inak v pohode. musim sa opakovat:skoda,ze film nemal jednotnu atmosferu ako za mrakmi.za kultivovanost davam**** (27.08.2006)

Na tom že hodnotím tromi hviezdami má veľkú zásluhu aj fakt, že jednotlívé príbehy sú vhodne (!!!) zoradené. Antonioniho výpoveď išla úplne mimo mňa a pripomenula mi lacné erotické filmy s nepresvedčivými dialógami a hercami. Sodebergh neohúri, ale vie pobaviť (len ten začiatok mohol byť podaný živšie). Wong to celé zavŕšil krásnym romantickým príbehom v ničom nezaostávajúcim za STVORENÍ PRE LÁSKU. Na konci tak ostane dobrý pocit, že dvaja slávny režiséri dôstojne obstáli pri tomto takmerexperimente... (04.04.2006)

Nevím, jestli jde Antonioniho povídka pochopit. Mé aspirace tak vysoko nesahají. Vnímám ji jako sled obrazů. Rád bych se kochal jejich estetikou, ale úplně mi to nejde. Zaráží mě nepřiměřené množství obrazů obnažených ženských těl, které jsou obnažené jen proto, aby se to mohlo nazývat "erotická povídka". Trocha zahalenosti a tajemství by každopádně prospěla. Na Soderberghově povídce mě zaujala její poměrně vtipná pointa. Pro ni však veškeré jemně ztvárněné erotično nebylo ani tolik zapotřebí... Musím souhlasit se spoustou komentujících, že Kar-wai Wong a jeho povídka jsou vrcholem celého triptychu. Příběh je sice poměrně předvídatelný, ale úžasně prokreslený, strhující svou atmosférou... (23.01.2007)

Visione del solenzio / Angolo vuoto / Pagina senza parole / Una lettera scritta sopra un viso / Di pietra e vapore / Amore / Inutile finestra... Dvě podoby erotické lásky plus překvapivě cynická tečka: Krátký příběh o tom, že v případě 'nebezpečného vývoje událostí' není nikdy na škodu vyměnit protivnou ženskou s malými kozami za sympatickou dívku s velkými. Šok z Antonioniovy hyper-trapné závěrečné třetiny (1. Wongovo prvotřídní dusno, 2. Soderberghův pastiš allenovské psychoanalytické legrace) bezděčně ilustruje, kudy a kam se vášeň může ubírat. Dělat si z mistra legraci ale není spravedlivé. Po mrtvici, s devíti křížky na krku vyplodil esenciálně skoro to stejné jako kdysi. Přesazení do nultých let; angličtiny; hnusné barvy; a s oplzlým, nechutným Christopherem Buchhozem místo Mastroianniho či Delona; vulgární bobrovité brunety pominu, nemohla jeho poetika přežít. O ztrátě soudnosti a samožerství svědčí spíš použití jinak skvělé, výše citované písně s titulem Michelangelo Antonioni Caetana Velosa. Ušetřím vás 'napětí', jmenuje se Linda. Tak čau. Čau. (27.08.2023)

První povídka se nesla v duchu ať žije chaos a pokud možno co nejdelší záběry na nahá ženská těla a mininum dialogů - 30%, druhá povídka se nesla prozměnu v atmosféře - žádný děj, ale strašně moc dialogů a nejlépe absolutně o ničem 20%, jednoznačně nejlepší povídkou celého tohohle snímku je povídka třetí s názvem Ruka, dává smysl, má perfektní atmosféru, výborné herecké výkony a režiséra, který přemýšlí. 80% Vzato ale celkově jako soubor povídek, který nelze od sebe oddělit, pak bohužel 40%. (10.07.2009)