Perfect Days
Perfect Days
Dokonalé dni
Perfect Days
Perfect Days
Režie:
Wim WendersKamera:
Franz LustigHrají:
Kódži Jakušo, Min Tanaka, Tokio Emoto, Arisa Nakano, Aoi Jamada, Jumi Asó, Sajuri Išikawa, Tomokazu Miura, Ron Mizuma, Bunmei Harada, Šunsuke Miura (více)Obsahy(2)
Hirajama pracuje jako uklízeč toalet v Tokiu. Žije spokojeně ve své pečlivě sestavené rutině a volný čas tráví čtením knih, poslechem starých rockových kazet nebo focením na svůj analogový fotoaparát. Ze životní harmonie ho vyruší série nečekaných setkání, která postupně odhaluje střípky z jeho minulosti. Proslulý režisér Wim Wenders (Paříž, Texas) se triumfálně vrací s poetickým filmem o hledání krásy ve zdánlivých maličkostech. Představitel hlavní role Kódži Jakušo byl na festivalu v Cannes oceněn za nejlepší mužský herecký výkon. (Aerofilms)
(více)Recenze (122)
Wim Wenders prozrazuje svou filmařskou osobitost hned prvním záběrem, pohledem z výšin na blikající soudobé Tokio jako na dlani. V Dokonalých dnech sděluje obsah více obrazem než slovem. Překvapí, jak dlouho divák musí čekat na delší promluvu, nebo dokonce souvislý rozhovor, což nastane až ve druhé polovině. Do té doby se film zdařile brání zdlouhavosti moc pěknou kamerou a nepříliš dlouhými záběry, které často zachytí něco dynamického (živé město, tančící stíny a listí, hbitý úklid atd.). Hlavní postava, mlčenlivý a dobrácký pan Hirajama ve vás hned vzbudí sympatie, Kódži Jakušo umí skvěle hrát obličejem. Po málomluvné části do příběhu vstoupí Hirajamova neteř a obsah se začíná vykládat, o čem nakonec film je? O štěstí, které můžete zažívat i jako stárnoucí a osamělý uklízeč toalet, z něhož je zklamaná vlastní rodina? O pokoře, s níž má člověk přistupovat k životu? O lidské odvaze být, protože život je natolik ohromující, byť se z osamělosti přátelíte s oblíbeným stromem? O vděčnosti za to, co je, kterou nezruší ani nemá omezovat těžký úděl? Hořkosladkost života, myslím, nejzřetelněji dosvědčila finální obměna úsměvů a náběhů na pláč za doprovodu Feeling Good. Mimochodem vybrané hity se poslouchaly skvěle a dobře komentovaly situaci. Za silné dojmy a pobídnutí k úvahám o životě nakonec za čtyři, 7/10. ()
Nádherný film, ako život sám. ()
Neobyčejný film o obyčejných věcech. A také připomínka, že bychom se v životě měli radovat i z maličkostí. ()
Feel good movie, v ktorom sa toho veľa neudeje a v ktorom sa kladie dôraz najmä na konkrétne aktivity hlavného hrdinu, ktoré sú pre neho bežnou záležitosťou a aj napriek bežným problémom života sa nimi nenechá rozhodiť. Pre mňa to bola skôr artová záležitosť, ktorá vybočovala zo zaužívaného štandardu a určite to nie je snímok pre každého. 60 % ()
Konečně jsem se díky KVIFF dostal k celovečerní tvorbě Wima Wenderse. Film kde se toho moc nestane, ještě míň se řekne a přesto mě potěšil jako mnoho snímků už dlouho ne. Možná trochu naivní poselství že život i přes větší či menší komplikace může být krásný, pokud ho chceme spatřovat krásný se mi z nějakého důvodu dostalo pod kůži. Skvělé civilní herectví hlavního hrdiny a prostředí Japonska bylo pak už jen pomyslnou třešničkou na dortu. Z těch malá mnou letos na KVIFF 2023 spatřených filmů rozhodně ten nejlepší. ()
Krásný a jednoduchý snímek, kde se toho neříká mnoho, avšak prožíváte spoustu. Zprvu film působí až moc idylicky a povrchně. Hirajamo se vyžívá v mytí záchodů, den co den svačí to stejné, fotí to stejné a ještě se zalíbí studentce. Co si budem, ne moc reálný scénář. Samozřejmě, je důležité najít si v každých malých věcech zalíbení a Hirajamovi se to vskutku daří a je šťastný a spokojený, ale tomu jsem postupně přestával věřit. Obrat nastává v pasáži s jeho neteří, kde do té doby jeho život působil úplně bezproblémově a skvostně. Zde se ovšem projevuje jeho osamělost a vnitřní smutek a příběh dostává reálnější nádech. Oceňuji tak, že se režisérovi Wendersovi podařilo ukázat obě strany mince a ukazuje i ne tak příjemné chvíle, jako po většinu filmu. ()
Vždycky jdu do kina s jistou ambivalencí, když z anotace k filmu vyplývá, že se jedná o takový ten film "o ničem". Když již z těch několika vět na mě tvůrce křičí, že se filmem snaží poukázat na to a ono a proto to nemá žádný děj, protože to má vypovídat celkově. Na druhou stranu je zde spousta filmů, které tento způsob vyprávění zvládají naprosto bravurně. Z nabídky jsem si proto pro svou dnešní návštěvu biografu vybral mezi stopadesátým opakováním Duny 2, Kung Fu Pandou 4 a Zónou zájmu snímek, u kterého jsem doufal, že to bude ten druhý případ. A Dokonalé dny mému přání dostály. Při sledování jsem se totiž několikrát přistihl, že vůbec nevnímám, že se již hodinu koukám na bežný den uklízeče Tokijských toalet. Dost možná je to proto, že Wim Wenders je zkušeným režisérem, který ví co si může k divákovi dovolit, ví jak pracovat s jeho pozorností a proto i tyto všední a nezajímavé věci snímá neuvěřitelně poutavě. Dokáže vás proto vtáhnout do toho podivuhodného asijského světa, který ještě chytře rámuje do formátu 4:3, snad pro to, aby vám naznačil, že to co sledujete, je natolik všední záležitost, že nepotřebujete vidět více. Když už jsem u kamery, je vidět, že autor již má něco odtočeno - ví kdy se hodí pohlednout herci do tváře, ale zároveň i ví, kdy je potřeba jeho drobounké autíčko zasadit do kontextu velkoměsta a náležitě toho využívá. Poetiku tohoto asijského prostředí pak zajímavě propojuje s americkými/světovými šlágry, které tomu celému dodávají nevšední ráz. Tyto všechny aspekty pak přispívají k tomu, že vám jako divákovi vůbec nevadí, že více než hodinu sledujete jen poetické vyjádření světa s minimem děje, ovšem ani o ten vás autor neochudí. Pravda, přichází trošku pozdě, jen jako jakási pointa a tečka, za celým líčením všedního života hlavního hrdiny. Mistrovství tohoto kousku pak ještě podporuje herec v hlavní roli Kódži Jakušo. Nevím, jestli je to dobrým režijním vedením, nebo naprostým souzněním s postavou, nicméně na to, o jak těžkou roli se jedná, tento člověk ji hraje naprosto fantasticky a zcela rozumím udělení ceny v Cannes. Samozřejmě nemohu předvídat budoucnost, ale zcela chápu, že se jedná o horkého kandidáta na nejvzácnější filmové ceny. I kdyby je ovšem tento film nedostal myslím, že stejně jako jeho starší předchůdce - Příběh z Tokia, časem dozraje mezi filmovou klasiku. ()
Hugo napsal Chrám Matky Boží v Paříži, protože se mu líbila katedrála. Dokonalé dny vznikly proto, aby se ukázalo, jak zajímavé mají v Tokiu veřejné záchody. A není to špatně. Několik dní v životě údržbáře je překvapivě příjemné sledovat. SPOILER A nic zásadního se nestane. ()
Krásný film. Dlouho jsem se takhle u žádného filmu necítil. Naprosto mě tento snímek pohltil, seděl jsem připoután k židli a pouze sledoval život starého dědečka z Tokia. Na první pohled se může zdát, že film je naprosto o ničem, ale není tomu tak. Jedná se o pohled na běžný život a radost z naprostých maličkostí, a to je na tom to krásné. ´´Next time is next time, now is now ´´ ()
Wim Wenders wonders about everyday wonders. Teda jak dokázal natočit uklízení záchodů tak, aby to bylo stejně krásný jako příroda a architektura Japonska, fakt nechápu, ale cením a obdivuji stejně tak jako tu myšlenku, kterou mi předal. Všechny ty maličkosti jako svit slunce skrz listí stromů nebo šmouhy odrazu lidí na zdi, to všechno je přece vlastně krásný a my to konstantně ignorujeme, přitom se stačí čas od času zastavit... a koukat kolem sebe ()
Nejlepší film co jsem letos viděl a co uvidím. ()
3,5/5 film je to velmi poeticky, zaroven velmi zdlouhavy a ne na kazdou prilezitost ()
Některé druhy haiku jsou specifické tím, že první verš/sloka vystihuje téma samotné básně, druhá s tou druhou může být v kontrastu a třetí - poslední - tyto dvě kontrastní sloky syntetizuje. Perfect Days jsou takové dvouhodinové haiku.___Lidský film o laskavém člověku. Film o malých věcech a detailech, které člověka stejně dokáží "nasytit". A i když může žibot přinášet různá překvapení, neznamená to, že nelze být laskavý - a to jak k sobě tak k ostatním. S tímto jsem z kina odcházel. Finální interakce jedna ze scén roku. ()
KVIFF57: Spolu s hlavním hrdinou prožíváme obyčejnost všedních dnů, které jsou hodně repetitivní, takže ano nuda je i součást prožitku. Ale co mě nadchlo bylo to nacházení krásy kolem nás, které hrdina prožívá. Bavila mě ta kreativita, kdy si například postavy chodí přes stíny. Hlavní postava vám svou jemností přiroste k srdci a rádi s ním prožijete 2 hodinky. ()
Dle meho kdokoliv se rozhodne podívat na “dokonale dny” bude mit pote dokonaly den. film je prijemny jak na pohled tak i na poslech, skvele vybraný znamy pisnicky a zajímavý formát obrazu. ale pokud je jedna vec ktera pozvedla film o neco vis, tak je to rozhodne role Kodziho Jakusa, ktery mlcenim behem skoro celého filmu nedokazal rict vice nez by mnoha hercu dokazala rict slovama. à k tomu pribeh vypravejici den za dnem poteseni ze zivota ať je jakej je, je vskutku nádherný sledovat. dokonce mi prijde ze film je ztvarneni pisnicky od Lou Reeda - Perfect Day, jelikož při poslechu pisnicky lze prozit podobný emoce jako ze sledovani filmu à i progressivita pisnicky se shoduje s progressivitou deje ve filmu. ()
Věděla jsem, že se mě film dotkne. A rezonoval dokonale. Ten člověk si dokázal vybudovat svůj svět, den za dnem se s ním popasovat s hrdostí a pokorou. Mnoho dal, mnoho dostal. A ještě dá a dostane. Skvělá kamera, hudba, krásné obrazy lidí. Já už málem zapomněla koukat, jako bych viděla poprvé. Tak díky za připomenutí a za naději. ()
Z třídního hlediska šílené opium, skoro jako by úmyslně narušené tím "vytříděním" při setkání se sestrou. Jinak krásná opěva naivity a pluralismu ()
Krásný film o samotě a radosti z každodenních maličkostí. Terapie. ()
Mám pomalejší filmy rád, ale některé z nich a jejich hodnocení mi občas připomínají pohádku Císařovy nové šaty. ()
Chápu, že je možné být šťastný i jako umývač záchodů a dokonce v té práci vidět smysl. Člověk se taky může každý den opakovaně radovat z běžných maličkostí jako je poslech hudby v autě, pozorovaní mihotajícího světla mezi stromy, jízda na kole, čtení před spaním nebo návštěva bistra. Rozumím i tomu, že někdy je lepší mlčet než mluvit. Nevím ovšem, jestli je úplně nosné, o tom natočit film. Zenová moudra typu "teď je teď a příště je příště" mohou působit banálně, ale zároveň jsou vlastně pravdivá. V hlavě mi asi zůstane, že v Japonsku mají rozmanité a designově zajímavé záchody a že do Tokia bych se někdy rád podíval, ale žít bych tam určitě nechtěl. Každopádně pojem "dokonalý život" je velmi relativní a připouštím, že může vypadat i takto. ()
Související novinky
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (více)
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Blíží se konec roku, a tak opět nastal čas na bilancování toho, které filmy a seriály z letošní produkce se umístily nejlépe v ČSFD žebříčku, jehož podoba není ovlivněna ničím jiným než celkovým… (více)
Byly rozdány Zlaté palmy v Cannes
76. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Cannes se uchýlil ke svému závěru a nastal tedy čas, aby byly rozdány Zlaté palmy. Hlavní ocenění prestižního festivalu díky rozhodnutí poroty, jíž… (více)