Dějiny násilí

Komorní thriller od kontroverzního kanadského maniaka na režisérské stoličce si znamenám coby jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Od Davida Cronenberga bych po výbředech typu "Nahý oběd" věru nečekal tak mistrovský kus sice velmi řemeslné, avšak neobyčejně stylové filmařiny. Samozřejmě nezastírám, že jeho poslední kroky jsem nesledoval, čiliže se mi "Dějiny násilí" jeví být opravdovou fackou odnikud. Sice nelze tento snímek stavět na piedestal výjimečnosti, vždyť je to vlastně velice konzervativní thriller o člověku, který v životu nebezpečné situaci zareaguje až nepřirozeně chladkorevně a strhne kolotoč otázek, vykřičníků a temných míst, které ohrožují samu jeho identitu. Tom Stall, kterého výtečně sehrál jacksonovský klaďas Viggo Mortensen, je hnacím motorem filmu – archetypálním hrdinou "s otazníkem". Chytře posazený vypravěč se tentokrát nijak nevymyká standardu, je "pouze" řemeslně skvěle zvládnutý a udržuje zásadní otázku "kdo je hlavní hrdina?" dostatečně otevřenou. Výtečně zafungovalo rodinné prostředí, které Tom ze všech sil hájí a které Cronenberg až podezřele harmonicky líčí v první části filmu. Krom šmakózních hereckých výkonů celého ansámblu a dobře napsaného scénáře stojí za zmínku nenápadný, leč citlivý soundtrack Howarda Shora a samozřejmě perfektní režie, která se nijak nestaví na odiv, ale citlivě přihlíží příběhu, opatrně do něj diváka vtahuje a s neuvěřitelnou lehkostí střídá intimní rovinu s až naturalistickou brutalitou, ve které Cronenberga poznáte na sto honů. Není tu ani památky po samoúčelnosti, patosu, heroismu... finální souboj s cronenbergovskou lehkostí vnásí do komorních tónů velkolepou černohumornou akci, kterou může takový Tarantino svému staršímu kolegovi jen tiše závidět... Závěr filmu odehrává se beze slov, pouze gesty, náznaky a zazní do ticha jako výkřik, na který si divák musí odpovědět sám. Dostane Tom ještě šanci, nebo jej jeho činy zničí? Nebýt natahovaných detailů a nepatrné ztráty gradace v závěru, jednalo by se o film takřka bezchybný. I v tomto provedení jsou však "Dějiny násilí" zralou a inspirativní ukázku psychologického thrilleru, který sice nevzbudí hluboká tázání po smyslu bytí, nicméně zaujme, pohltí a pobaví. Aniž by podlézal. (13.11.2005)

Keby to natočil iný človek, asi by z toho vznikol priemerný filmík, nad ktorým by sa nikto ani nepozastavil. Takto uvidíme manželskú 69, detailné zábery na zmasakrované časti tiel obetí a zaujímavé rozuzlenie ktoré určite neprekvapí no ani nesklame. Je to film ktorý stojí na dobrých výkonoch zúčastnených hercov i samotného režiséra. (23.11.2005)

Brian De Palma kdysi prohlásil, že když divákům naservírujete dostatečně zajímavou úvodní scénu, vydrží na film zírat klidně další půl hodinku, i kdyby byl celkem o ničem. Měl asi pravdu, jenom u Dějin násilí to u mě fungovalo přesně obráceně. Dva chlapi jdou k autu, zírají na sebe několik sekund a pak prohodí pár slov o nějaký cestě na východ. Zas na sebe zírají, jeden jde pryč, druhej pomalu nasedne do auta a ujede tři metry. První se vrací, nasedne do auta, prohodí pár slov a oba odjíždějí. Uvažuju, jestli chci tenhle film skutečně vůbec vidět, ale říkám si, že tomu dám aspoň deset minut šanci. No a nezklamal. Protože nebýt těch dvou chlapíků, jejichž herecký výstup bych klidně omezila na scénu v restauraci, nedalo se tomu filmu skoro nic vytknout. To skoro je tam za místy nelogický jednání postav: když Tom zabije dva lupiče, je rázem ve všech novinách na titulní straně a televize s ním chtějí natočit rozhovory, ale když o několik dnů později střílí do chlapíků kolem svýho domu z brokovnice, nikdo ani nehne brvou. Nehledě na závěrečnou přestřelku, kde... ne, nebudu nic prozrazovat. Ti, co viděli, možná vědí, co mám na mysli, a pokud ne, možná jim to dojde, když zmíním poldu, který sice dokázal spočítat kvadratickou rovnici, ale dělá mu problém sečíst jedna plus jedna. Ale nebudu jenom kritizovat, vždyť jsem tomu taky dala čtyři hvězdičky. Přece jen je ta brutalita v komorním kabátku se dvěma až živočišnými sexuálními scénami naprosto neodolatelná. A vzhledem ke krátké stopáži (až o polovinu kratší než u většiny filmů, co jsem v poslední době viděla) Dějiny násilí ani nedokážou začít nudit. (17.10.2007)

Nechápu, co přesně se snažil Cronenberg sdělit. Že násilí na sebe váže jen další násilí? Že násilí nic neřeší? Že pokud jsi v minulosti praktikoval násilí, tak tě dřív nebo později čeká trest? Že někdy je naopak násilí jediná možnost, jak jednat? Že násilí je OK, když slouží pro dobrou věc? Nebo to vůbec nebylo o násilí, ale šlo jen o příběh Toma Stalla? V tom případě jde o klasickou story, jak jednoho family mana dostihnou hříchy minulosti. Tak já nevim, třeba Cronenberg ani neměl přesnou představu. Každopádně se to těžko hodnotí. Jako výpověď o násilí to není dost obsáhlý, jako drama o taťkovi kriminálníkovi zase ničím dvakrát zajímavý. Na druhou stranu to aspoň není nudná podívaná - to za prvé - a pak se tu taky sešlo pár lidí, kvůli kterým stojí za to se na to mrknout. Předně Mortensen, pak Harris je lahodnej a Maria Bello, která mě až do teď neskutečně vadila v každým filmu, je tady taky hodně dobrá. Nejvíc mě ovšem potěšil pětiminutovej výstup Williama Hurta. Je to borec! Shoreova hudba na 4*. (24.09.2012)

Nenápadné posuny v tvárach, o ktoré sa tu hrá, dávajú veľa vyniknúť hercom, ktorí sú pod Cronenbergovým vedením bez výnimky výborní, čo vďaka bohu platí aj o Mortensenovi (zvlášť keď zakrvavený objíma svojho syna s výrazom Terminátora) ako o Edovi Harrisovi (keď by sa vám motal okolo baráku, asi by ste rýchlo vymenili dvere za pancierované). Výborná je aj Maria Bello, ale bezkonkurenčnou nezabudnuteľnosťou vás omámi hlavne William Hurt ako šialený a prehnane srandovný protivník No. 1. Aj vďaka nemu sa Cronenbergovi podarilo vyšperkovať svoj ​​film parádnym a neskutočne čierno-humorným finále. A vzhľadom k tomu, že aj všetka "akcia" je natočená prehľadne a v kontexte Cronenbergovho štýlu nečakane efektne, nezostáva mi než dať plný počet hviezdičiek. (15.01.2013)