Neporažení

Aky to opět vystihnul. Já dodávám. Zajímavý a drsný příběh o poválečném období Jihu. Herci na jedničku, kupodivu i dabing. Debilní rádoby humorné scény (rvačka při oslavě), debilní nereálná romantika a chlapáctví honáků koní, cit válečných veteránů severu-kde se vzal? srážejí tento film někde až k jedné *. Vykonstruovaný podvod Mexičanů není nic než polystyren v hlavě autora námětu a scénáře. Proč je tedy nepodvedli podruhé, ptá se bystrý divák? Takže slavný Hollywoode zase zklamání. (25.07.2013)

Andrew V. McLaglen jakožto syn Fordova oblíbence Victora McLaglena svými Undefeated natočil asi nejvydařenější poctu slavným westernům Johna Forda. Sešla se tu velká část známé Fordovy "rodiny" - Johnem Waynem počínaje a Paulem Fixem, Benem Johnsonem nebo Harry Careym juniorem konče. Příběh je to dost chytlavý, sympatický a dynamický. Wayne a Hudson jako plukovníci nepřátelských stran z americké občanské války, kteří k sobě nacházejí cestu v Mexiku, zmítaném válkou mezi Juarezem a Maximilianem. Snímku nechybí výborné tempo, spousta humoru a povedených scén - třítisícové stádo koní upomíná i na Červenou řeku. Zajímavé je taky, jak se od dob Stopařů změnilo indiánské paradigma - Wayne tu má indiánského adoptivního syna, který si dokonce namluví jižanskou dívku. Politicky korektnější, ovšem o to méně realistické. (06.09.2006)

Na tohle jsem se dlouho chystal protože mě zajímá Francouzská intervence v Mexiku a díky primě cool že to urychlila. Je tu dobře vidět jak si to Frantíci svou žabožroutí buzerací prosrali, stejně jako většinu dalších kolonií ale celkově je to takový zmatený a nevěrohodný jak už napsali mamrdi předemnou ale na to sere pes. (05.04.2011)

Nemůžu si pomoct, ale A.V.McLaglena jsem vždy považoval za sice docela zručného, ale přesto tuctového řemeslníka, který těžil zejména z atraktivního hereckého obsazení. Zde navíc pár vtipných záblesků v dialozích. Co se týká McLaglenových westernů, daleko více než Neporažení mě divácky uspokojují třeba Bandolero! nebo Poslední ostří hoši. (10.12.2011)

Vždycky mi byl bližší pragmatický přístup Rhetta Butlera před snobským vlastenectvím, nevadil by mi lenivý jižanský luxus, kdyby jeho představitelé nabubřele nelpěli na otrokářském systému a netěžěli z něho, a respektovali technický pokrok. Proto mne silně znechutila plukovníkova hra na konfederaci za mexickými hranicemi, i když jsem jí rozuměla. Ale ve chvíli, kdy s tichou důstojností věnoval Rock Hudson hodinky černošskému předákovi a zápalil svůj dům, aby neskončil v rukou seveřanských kořistníků, měl můj hluboký respekt. Nebylo to špatné, jen politicky naivní, a část s Johnem Waynem byla vyvařená z podstatně lepších filmů.70% (09.12.2008)