You'll Never Find Me

Až do zmatečného surrealistického závěru, který dává prostor nejrůznějším interpretacím, jsem si  film nesmírně užil a po celou dobu jsem byl extrémně napnutý. Tvůrcům se podařilo na malém prostoru vytvořit nesmírně nepříjemnou a skličující atmosféru. Scénář je kvalitní a dialogy jsou skvěle napsané. Film vás uvrhne do nepříjemné psychologické hry, kdy se nemůžete dočkat závěrečného vyústění a v hlavě vám po celou dobu poletují různé otázky a různá vysvětlení toho, co se právě děje. Dokonce dlouho ani netušíte, kdo z této psychopatické dvojice je větší magor. Důkaz, že i na malém prostoru se dá rozehrát hodně kvalitní podívaná. Škoda psychadelického a pro mě osobně trošku neuspokojivého závěru. [78 %] (14.05.2024)

„Lijáku provazce mozek mu skrápí, drsného divouse samota trápí. Osudu bušení duní mu hlavou, úzkostné vzrušení... čeká tu pravou. Ve vichru za dveřmi dívenka stojí, zmáčená, ztrápená, čeho se bojí? Zmatená, pobledlá, s pohledem laně, bosá a nastydlá, ledové dlaně.“ Je to temnější než duše životního ztroskotance, zmáčené jak tvář se slzami pozdní lítosti a rozbouřené víc než mysl dítěte, poprvé zmítaného hrůzou z nicoty. Nad kempem blesky a hřmění, v domku dusno. Konverzace nalezené se ztraceným je jak házení hrachu na zeď a ve vzduchu visí napětí, že by se dalo nožem krájet. KUCHYŇSKÉ OKÉNKO: [][] Konverzační předkrm zasytil, polévka v holínce mi chutnala a z guláše v jejich hlavách jsem naběračkou lovil libové kousky. Aperitiv bodnul. Dal bych si ještě salám z tyranských fakanů, ale ti kluci boucháním na dveře a vyšilováním dědka vlastně společnosti udělali službu. [][] Allen a Bell překvapili. Prý prvotina? Nevěřím. Tihle chlapi už TO určitě někdy dělali... (04.05.2024)

Zpočátku je nejasné, kdo je větší magor - zda mladá žena, toulající se v noci v bouři a bušící ve dvě ráno na dveře osamělého muže, nebo zda onen muž. Docela slušné psycho, kdy vše směřuje k určitému cíli. Pak ovšem žena udělá osudovou chybu, tedy zachová se jako kráva, a tak nezbývá muži držet palce, aby ji alespoň naporcoval. Jenže...no, a když se z toho stalo koncentrované ultrapsycho, tak jsem se rozhodl původní hodnocení zvýšit o jednu hvězdu. Teď bych tu mohl napsat několik možných vysvětlení, čeho že se to divákovi v závěru dostalo, ale to je právě ono, kvůli čemu je dobré vydržet až do konce. Jinak místy byl film tak pomalý, že se mi zdálo, jak se mění jen ve sled fotografií. Skvělá hudba + ruchy se postaraly o to, aby i tak film nenudil. Asi spíše pro okrajové publikum. (31.03.2024)

Povedenéj australskéj psychologickéj Slow Burner s dvěma postavami s jednou chatou a ukrutnou bouřkou a to vše s výbornou kamerou, skvělými hereckými výkony, dobře napsanými dialogy, skvělou hudbou a paranoidní mystery atmoškou. Jsem ten poslední,co by tenhle druh filmu bez jumpscarů a gore vychvaloval, ale musím říct, že ten třetí akt si mne získal natolik, že se 4 hvězdou neotálím. Mám hodně rád náměty, kde " Stranger knocks at your door" a divák celou dobu neví, kdo je good guy a kdo bad guy a opravdu to zde průhledné není a ikdyž se zde první hodinu vede pouze dialog v chatě, který si vypomáhá klepáním na dveře a nepříjemnou bouřkou, tak to funguje a drželo si to mnou pozornost. V závěru se hezky přiostří a rozjede se slušně intenzivní atmosférické paranoidně-halucinogenní Inferno, kde zvukař opět odvádí precizní práci. Australian Gem, that made impression. 7/10. (23.03.2024)

Filozofická konverzačka, ktorá sa s príchodom záveru mení na temnejší monológ. Ono tá postupne gradujúca atmosféra vyslovene špatná nie je, koniec koncov búrka a tma so svetlom robia svoje, no nulové dianie, ktoré obsiahlo takmer 3/4 snímku, tomu taktiež príliš nepomohlo. Áno, úplný záver o čosik zlepší náladu fanúšika horor žánru, no Ja osobne keď vidím, že za snímkom tohto žánru stojí takáto spoločnosť, tak mi je popredu viac než jasné, že o žiadny zázrak či mimoriadny zážitok sa jednať veru nebude. Medzi 2-tri. (02.04.2024)