Král tančí

Ve filmu Král tančí hraje hlavní roli hudba. Ludvík XIV. (1638 – 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako Moliére. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a Moliérem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (13.06.2020)

Na tomto filmu asi nejvíc zaujmou krásné kostýmy a převedení dobového lesku na film vůbec. Co už tolik nezaujme jsou emoce, které působí dost strojeně. Nějak se nezdařilo probudit v dobovém, historickém dramatu něco živého, pulsujícího. Dobře sice působí královská taneční čísla, která bez jediného slova vyjadřují královo rozpoložení, ale vztah ústřední dvojice, krále a jeho skladatele, jako bychom sledovali přes nějakou clonu. Vidíme obrazy nezkrotné vášně, ale ty nepřekročí hranici mezi formou a obsahem. Je to hezký záznam něčeho, co nemůžeme plně pocítit. Snad je to i těmi herci Jediný, kdo své postavě propůjčil sympatickou dávku charismatu je Tchéky Karyo. Moliere je v jeho podání hromotlucký, současně však něžný a trefný. Jeho obličej hraje všemi barvami, a je jen škoda, že se v podstatě jedná o vedlejší postavu. Král tančí se snaží působit jako ambiciózní drama, výsledkem je jen hra na emoce. (29.10.2005)

Příběh nás staví do středu prapodivného trojúhelníku. Na jeho vrcholu stojí Ludvík XIV., na začátku mladý chlapec, snažící se vymanit z vlivu dominantní matky, a na konci Král Slunce, velký ctitel kultury a vynikající tanečník. Dále je tu dramatik Molière, který víc než krále miluje divadlo, a skladatel Lully, který víc než hudbu miluje krále. Působivě nasnímaná podobizna mikrosvěta královského dvora, kde spolu soupeří umělecká svoboda a církevní konvence, estetika a ambice, náklonnost i zrada. (02.05.2014)

Když mi ve filmu o Lullyho hudbě nejvíc vadí Lullyho hudba, tak je jasný, že mě to nemohlo dostat. Proto jsem si film snažil užít aspoň jako dějepisný exkurz a například scéna, kdy se Ludvík XIV. ujímá vlády, je excelentní. Na druhou stranu jsem nějak nepobral, proč kníže Conti je tady za vypelichanýho plešouna, když byl jen o pár let starší než král. Oslovily mě víc scény bez emocí, protože takový bylo baroko – zachovat dekorum v každý situaci. A Benoit Magimel v roli Ludvíka XIV. byl v tomhle perfektní. A naopak rušily scény přehnaně uječené a hysterické. Ovšem i Boris Terral v barokním kostýmu a paruce vypadal tak majestátně, že i on klidně mohl hrát krále a ne pošahanýho Lullyho. Král tančí dobře, ale režisérův o něco starší Farinelli mě bavil víc. (13.09.2014)

Tenhle film je výborný především po estetické stránce.Na pohled i na poslech skoro dokonalý. Udělal jsem moc dobře, že jsem si ho včera po několika letech opět připomněl, opravdu stojí za to. Absenci, nějakého možná trošku lepšího příběhu bohatě vynahradí výprava a hlavně skvělá hudba, která se na vás line již od prvních minut. Velká spokojenost. (22.01.2015)