Černý prapor

13:20 – žvanění o politice. Marešova dobrá francouzština. Cizinecká legie je zde popsána jako naprostá idylka. Pěkný náborový film, který se za tvrdé valuty prodal do mnoha západních zemí. Po premiéře filmu se náborová kancelář cizinecké legie na Václavském náměstí dostala do zcela nezvladatelného náporu nadšených zájemců. (25.02.2022)

Inu, ty cizinecké legie byly pěkný póvl, co? Imperialističtí žabožrouti, SSmani ve výslužbě, vrazi, zloději, pár Čechoslováků, kteří jim ochotně sloužili... A aby se o tom vědělo, vznikl další film na objednávku, který se to, jaký je, snažil skrývat. Scénář s "realitou" legií konfrontuje hlavního hrdinu (Jaroslav Mareš, který buď vůbec nehraje nebo nechutně přehrává) a vy čekáte, co se bude dít. Čekáte čtvrt hodiny, čekáte půl hodinu, pak vidíte scénu z vesnice a tragicky natočenou "akci" v džungli, která vojáky ukazuje jako neschopné idioty, na něž by si trouflo i pár pětiletých harantů s praky, a čekáte dál... Děj se touhle smutnou cestou ubírá až do posledního záběru, v němž hraje hlavní roli opice. No tedy. Na Černém praporu je dnes možné obdivovat prakticky jen jeho technickou stránku, a to především práci architekta Zázvorky, kameru a skutečnost, že se vcelku reálně vypadající prostředí džungle podařilo vytvořit u nás. Jinak nic. Nezachrání to ani muskulatura Františka Peterky ani boží hudba v poslední scéně z džungle. (15.05.2011)

Ačkoliv někde mám DVD v pošetce, koukal jsem na to jako na DVD rip. A bylo to krkolomné koukání, protože původní DVD jsem nemohl najít a rip nebyl otitulkován (pokud byly ovšem v originále). A jelikož je film z cizinecké legie, kde se to po válce jak nám soudruzi chtěli předvést hemžilo všelijakou havětí a pakáží, mluví se v něm dost internacionálně. Převažuje francouština, němčina, ale zaslechneme i polštinu, angličtinu a italštinu... Naštěstí naši ,,hrdinové'' - chápej odpadlíci od socialistické společnosti u nás - mluvili česky a tak člověk s částečnou znalostí ostatních jazyků pochytil o co tam šlo. Hlavním posláním filmu bylo divákovi ukázat jak se zle Čecháčkovi povede v tom širém západním světě když zběhne z náruče lidu a odmítne být veden prozíravou KSČ. V utečeneckých táborech to není žádný med a tak často pak nezbývá než se upsat legii. Ta ale žoldáky posílá do celého světa a tak si člověk vlastně moc nepomůže... Náš hrdina se tak ocitá v konfliktu, který dnes známe pod názvem První indočínská válka. V roce 1949 přerostl konflikt v regulérní válku. Francii podporovaly Spojené státy, které jí dodávaly zbraně, Viet Minh pak lidová Čína, což umožnilo partyzánské jednotky proměnit v regulérní a generál Vo Nguyen Giap mohl zahájit ofenzívu od čínských hranic. Dobyl Lai Khe u Tonkinského zálivu. Při další ofenzívě zahájené v září dobyl postupně Dong Khe, Cao Bang a Lang Son. Francie přišla o 4800 svých mužů. Ale aby toho ve filmu nebylo málo a jen se nebojovalo se lstivými Vietnamci, Češi mají problémy i na základně, protože tam náhodou potkávají své staré známé z války. Legie se u náboru neptá na minulost a na vytetovaná čásla a písmena v podpaží nehledí. Každý chlap se počítá! No. Co k filmu dodat. Musel jsem se často pousmát nad tím jak si filmaři poradili s tropickou džunglí. Film se točil tuším Na Štvanici v Praze a kupodivu, černobílá barva, pár palem a pár holých bambusových prutů umně zapíchaných do rákosí či maliní dojem pralesa téměř vytvořilo. Vojáci používají jeepy i americké náklaďáky, zbraně také celkem seděly a uniformy holt byly německé... I tak musím ocenit tu snahu dát si práci s dobovými reáliemi. To vše správně ozvučeno kuňkáním žab, křikem papoušků a neustále roseno rozprašovači vytvořilo dojem dusného vlhkého pekla, které je nepříjemné pro bytí samo o sobě. Souhlasím tedy s ostatními. Na jednu stranu oceňuji snahu a také skutečnost, že se filmaři pustili do nejednoduchého úkolu zpracování válečného konfliktu na druhé straně světa, na stranu druhou zcela opovrhuji sděleními divákovi o tom, kterak ve světě uprchlík zajde. Naštěstí to tam nijak zásadně nevyčnívá a film je díky tomu velmi dobře koukatelný na rozdíl od jiných budovatelských hrůz té doby. Dávám za tři lahve Bols. * * * (08.07.2018)

Včera zemřel František Peterka a tak jsem si řekl, že si na jeho počest pustím film, ve kterém poprvně zazářil. Když se totiž objeví na scéně v propoceném tričku s tou horou slavů, spadne vám čelist i dnes a napadne vás, že proti Františkovi je nějaký Silvestr Stallone podvyživenej chcípáček. Ve filmu o filmu se dokonce říká, že v kině lidi vstávali ze sedadel a nadšeně tleskali. Jinak je samozřejmě film poplatný době a ta podprahová manipulace je otravná. Ke cti mu slouží, že se zaobírá částí našich dějin, která není moc známá a citovaná. V jádru je ten příběh reálný, ale právě propaganda ho dost shazuje. No a poslední mínus jsou bojové scény, které působí neskutečně směšně. Takže ty tři hvězdičky jsou ode mne za téma, Peterku a to, že si tvůrci nic neulehčovali a postavy mluví autentickými jazyky. (26.11.2016)

Unikátní film v mnoha ohledech. Je sice trochu pomalý a služba režimu je na něm zřejmá, ale řemeslně je zpracován slušně. Film by o pár let později možná neurazil ani diváky v USA, kde dochází k velkému BOOMU filmů pro chlapáky. František Peterka je úplný Frank Sinatra, Dean Martin nebo Burt Lancaster, Zdeněk Kryzánek náramně připomíná Ernesta Borgninea, no a univerzální představil švarných mladíků Jaroslav Mareš je hezoun s tragickým osudem typu Jamese Deana, a to maj lidi rádi! Tento film ukazuje, že natočit film z válečného prostředí jsme uměli. Díky tehdy státnímu Barrandovu nebo štědrému Armádnímu filmu na to dokonce byly rozpočty i potřebná výprava. Problémem ale zůstává nezbytná služba režimu a propagace česko-sovětského přátelství, a tak jsou stále našimi největšími válečnými filmy rozporuplné kousky jako Sokolovo nebo Dny zrady. Černý prapor je oproti nim příjemně komorní. (31.03.2023)