Revizoři

Wow, stredeurópsky film, ktorý je vyzerá technicky a remesle dobre.... a teraz čo? Niekde som čítal a pár ľudí mi vravelo, že formálne je to kombinácia Lyncha a Baya. Strašná hlúposť toto vyzerá maximálne tak, že nevyspatý Danny Boyle je unavený pretože celú noc súložil s Kusturicom a musí niečo natočiť. Klasická klubová kokotina, ktorú som musel od nervov dvakrát vypnúť a rozmýšľal či to vobec dopozerám. Áno, iste má to skvelé momenty ale celkovo mi to kruto nesadlo a počas celého trvania sralo 5/10. (02.11.2014)

Život je všude. Kde je život, tam jsou lidi. Kde jsou lidi, tam je dobro. Kde je dobro, tam je zlo. Dobro a zlo mezi sebou vede věčnou válku. A režiséři o tom budou do skonání věků natáčet filmy. Antal Nimród nám nabízí pohled mezi prapodivnou komunitu budapešťské podzemky. A je tu život... . Mohl bych napsat, že tady zase ti dobří bojují proti těm zlým, ale není tomu tak. Zlí jsou všichni, jen někteří více. Jako ve filmech Scorseseho nebo Tarantina. „Tarantinovský“ je rovněž šibeniční humor a vůbec, inspirací ze západu je patrných mnohem víc. Ještě žádný film se však komplet neodehrával v prostředí metra, obyčejného metropolitního metra. Kdo někdy potkal revizora v pražském metru, kdo někdy zakopl o spícího bezďáka, kdo se někdy pár stanic vezl s partou ožralých hooligans, pro toho již žádná další jízda metrem nebude jako dřív (viz. Čelisti vs. moře). Když si odmyslíme mysteriózní přízrak, není tu nic, co by nemohl zažít kdokoliv z nás. Věřím, že i režisér při psaní scénáře vycházel z vlastních zkušeností. Možná i proto, že se jedná o maďarský film, připadalo mi dění v něm bližší než americké historky z podsvětí. Pořád je však třeba mít na paměti slova zaměstnance metra z úvodu filmu: „Následující dění je pouhopouhou fikcí. Veškeré osoby zde zobrazené nemají zhola nic společného s realitou. Je to jenom symbolický souboj dobra se zlem.“ 90% Zajímavé komentáře: Isherwood, anais, Radek99, dobytek, Frankie (28.01.2006)

Mezi jinými festivalovými filmy je to jistě osvěžující a asi bych to hodnotil jinak. Takhle samostatně s tím mám celou řadu problémů. Asi se mi dostalo i něco jiného, než jsem čekal, což ale nutně nevadí. Je to kotlík plný žánrů, každý z nich je natočen vlastně svým způsobem dobře, každému z nich toho hodně chybí. Dohromady mi to moc nefunguje. Pokud bych bral film jako sociologickou studii mezi revizory a obyčejným lidem, selhávají Revizoři na nerealistickém chování všech zúčastněných dovedeném ad absurdum a absolutní nemožnosti se byť s jedinou postavou nějakým způsobem ztotožnit. Ne tak, abych si řekl "jo, ten je jako já", ale abych vůbec mohl uvěřit, že takový člověk může existovat. Naopak jako surrealismus je to zasazené zas do příliš důvěrně známého a realistického prostředí a když už se něco objeví, jsou to jen laciné prvky typu sov a je to tam jaksi navíc. Není to tam vloženo zajímavě ani vizuálně, ani zvukově. Pokud mám brát film jako mystérium, je to příliš jednoduché a přímočaré. Prostě záhadný týpek, co strká lidi do metra. Nic není vysvětleno, film se až do konce nedostane s tou postavou nikam dál, než byl na samém začátku. A zejména se tento snímek ani nesnaží o to, aby mi to trochu vrtalo hlavou. Jako akční film...samotné scény jsou ok, ale chybí mi tam trochu větší motivace. Perou a honí se zbytečně snadno, motivace postav na mě ani náhodou nepřešla, na postavách mi nezáleží. Reakce postav na cokoliv jsou neadekvátní situaci. Jakožto temný thriller/horor - trochu na mě dýchla atmosféra na začátku filmu, škoda, že to bylo těsně poté, co k nám promlouvá ředitel budapešťského metra, takže je to trochu zabité. Komedie - pár úsměvných momentů se našlo. Od totohle žánru jsem si před sledováním sliboval nejvíc, takže i když to někdy bylo celkem fajn, je zároveň tím největším zklamáním. Romantický film - "femme fatale" z počátku zajímavá, pak již ztratila v mých očích své kouzlo. Revizoři tak mohou zaujmout zejména ve své nejvíce neuchopitelné rovině, a sice filosofie a metafora. V té jediné dokáží naplno bodovat, a i ta je asi nejvíce subjektivní. V téhle rovině jako jediné nevadí všechny ty mé předchozí výtky a každý si v tom může najít něco svého. Bohužel já jsem hlava dubová, mě ty myšlenky zas tak neoslovily, případně jsem nedosáhl na nějakou zajímavější rovinu. (24.12.2015)

Brilantně natočený snímek o boji člověka se svým strachem a o jeho postupném vnitřním přerodu. Antal hrdinu situuje do uzavřených prostor metra, kde ho ve vizuálním stylu, jenž mi připomínal Bekmambetovu Noční hlídku, nechá pracovat jako revizora po boku mnohdy neuvěřitelně vyšinutých jedinců ve stylu kolegy, který když se pořádně rozčílí, tak upadne do spánku a nic si z toho pak nevybavuje. Jedná se zde o otevřené dílo, které nechává divákovi naprostou svobodu pro rozšifrování filmu a jeho významu a tak si každý ve výsledku na film aplikuje své znalosti a životní zážitky a v jejich rámci si film vyloží. (17.03.2008)

Depresivně laděný underground. Já tady půjdu proti proudu, protože jsem z toho filmu oproti jiným na větvi neseděla. Zaujal mě ale tajemný psychopat a jeho relativně napínavý systém vraždění zákazníků podzemních sítí místního MHD. Hned od počáteční akce mé tělo zareagovalo škubnutím a s nepublikovatelným zaklením jsem se chytla za srdce. Po zjištění, že se opět roztlouklo, jsem plná nadšeného očekávání vyhlížela další dobrodružství. Jenomže dál to byla nuda. Často proložená hádkami s chronickými neplatiči jízdenek a občasnou honičkou buď po nástupišti, nebo v podzemním, vlakovém tunelu. Vidím to tak, že jsem zhlédla jakýsi psycho dokument o práci zaměstnanců budapešťského metra, kterým stereotyp jejich práce občas zpestří nějaký debil v kapuci. Našla jsem si tam ale i jednu sympatickou osobu, a to postavu revizora, který mě bavil svým zvráceným smyslem pro humor. Kliďas, ale co slovo, to perla plná ironie i v situaci, kdy sledovali záchranáře, jak sbírají z kolejiště mozek skokana. Prostředí nevlídné, špinavé a chladné, jako to torzo těla pod vlakem. (Challenge tour 2015) (25.04.2015)