Světla velkoměsta

První setkání s klasickým Chaplinovým humorem. Z dnešního hlediska je vesměs překonán, hlavně proto, že tehdy humor rovnal se jakémusi grotesknímu pitvoření. Ale i přesto (nebo právě proto) v tomhle tkví to kouzlo komedií němé éry. Bavil jsem se po celou dobu snímku, i když ta komika může být dnešnímu člověku cizí (záchvaty smíchu až na jeden případ nevyvolává, ale vzhledem k mým obavám velké překvapení) - ale nacházím zde i přes ono trdélkování pár opravdu chytrých vtipů. Nejlepší jsou dle mě krom té profláknuté při zápase v boxu scény se sochou v úvodu a pak ta po pracovní šichtě - umývání máslem a k jídlu chleba s mýdlem. Překvapilo mě, že na němý film je tu poměrně málo přehrávání - s výjimkou Chaplina prakticky žádné. (18.05.2009)

Film ktorý svojou ľahkosťou, nevtieravým humorom a dojímavou romantickou líniou chytí za srdce a rozosmeje aj po vyše 70 rokoch. Myslím si, že len Charlie Chaplin, dokázal byť natoľko nadčasový, že sa mu stále darí dojímať tým najkrajším spôsobom. Svetlá veľkomesta sú jeho triumfom na poli zvukového filmu, ktorý nestratil nič zo svojej nemej dokonalosti. Ťažko sa mi hľadajú slová, pretože v tomto filme má akosi všetko svoje miesto a zmysel a Chaplin to skvelo využíva vo svoj prospech. Jeho postava tuláka bola už veľakrát dojímavá ale tu jeho snaha vybojovať dobrú vec a zároveň nepriazeň osudu, ktorá mu neustále podhadzuje polená pod nohy, z neho robia tragického hrdinu, ktorý aj napriek tomu, že veci berie z nadhľadom, je práve uveriteľný vďaka svojmu (ne)šťastiu. Postava slepej kvetinárky Virgínie Cherrill je dokonalá. Ich finálne vzájomné stretnutie ma dojalo neuveriteľným spôsobom. Ak by som mal povedať, ktorý Chaplinov film na zasiahol najviac bude to práve tento. Svetlá veľkomesta sú epickým dielom z najväčšou dušou akú som mal pri filme možnosť vidieť. (22.11.2010)

Snímek má dvě naprosto jedinečné části. Úvod, který u mne nejen vyvolal salvy smíchu, ale zároveň mi přišel jako vynikající satira, jež se odehraje na prostoru několika málo minut. Chaplin v jediné scéně zesměšní nabubřelost, podlézavost, přehnaný patriotismus atd. Druhou jedinečnou částí je závěr. Pozdější Chaplin je sice dojič citů a slziček, ale Světla velkoměsta končí fantasticky, neboť závěrečné scéně schází doslovnost. Divák je vržen do velmi patetické situace, která navíc zavání klišé, ovšem ve chvíli, kdy má dojít k rozuzlení je film utnut. A zklamané očekávání vykoná své. Že by se zde inspiroval Aronofsky se svým Wrestlerem? :) (26.01.2010)

Po seznámení s Keatonem mě ta Chaplinova díla příliš neuspokojují, i zde na mě film plně nezapůsobil - malá kadence gagů, někdy až příliš prvoplánových a nedotažených, natahovaných (pády do řeky), samozřejmě se zde našly i světla místa a především ona romance je tak krásně hořká - tragikomický rozměr Chaplinova díla rozhodně kvituji a jedině díky němu dávám nadprůměrné hodnocení. (20.04.2012)

Posmutnělá romantická komedie aneb Charlieho rybníček, v němž se opravdu cítil jako ryba ve vodě a na filmu je to znát. Smích i dojetí pečlivě vyvážené, gagy opět geniální, zejména legendární úvod s odhalením sochy opravdu nemá chybu a scény s milionářem-alkoholikem si rovněž nezadají. Samotná romantická linka na mě ale tentokrát moc nefungovala, mezi Charliem a slepou květinářkou to přes veškerou snahu moc nejiskřilo, snad až samotný závěr konečně vyvolal kýžené emoce. Opět vynikající film, ale v rámci tulákovy filmografie spíš jen dobře odvedená práce. (08.07.2021)