Sanbiki no samurai

Není samuraj, jako samuraj. Spojováni stejnými ideály, závazky i filozofií svého poslání, žijí dost odlišné životy. Žebříček společenského postavení se ovšem rychle hroutí, dostaví-li se na scénu povinnost udržet si čisté svědomí, čest a hrdost spravedlivého člověka. Excelentně vyhrocená situace, měnící se každým okamžikem, je základem naprosto bezchybného vyprávění tohoto silného příběhu o životních prioritách a proměnách lidské povahy, které jsou možné kdykoli...ve starém Japonsku stejně jako dnes. (26.04.2016)

Člověk se často dočká překvapení, když to nejméně čeká. Gošova prvotina je totiž skvěle sebejistý film, který hravě strčil do kapsy slavnou Inagakiho trilogii o Mijamotovi Musašim, kterou jsem před několika dny zhlédnul a byl jsem z ní dost rozpačitý. Sanbiko no samurai mě dokázal strhnout daleko více a svou kvalitou krásně odhalil tuctovou podstatu Inagakiho adaptace. Hudba Tošiakiho Cušimy se vyrovná kompozicím Takemicovým a fantasticky dramatizuje deziluzivní příběh idealistického samuraje Šiby, který se rozhodne přidat na stranu hladovějících farmářů a jejich zoufalé vzpoury. Ne nepodobné Kurosawovu veledílu Sedm samurajů, ale hutnější a ve svém vyznění možná i pravdivější. (Jistou pouťovost a roztahanost Jódžimba navíc Goša překonává drsně realistickými pasážemi). (18.03.2008)

Film se mi docela líbil, ale bohužel, když ho srovnám se Sedmi samuraji nebo Yojimbem popřípadě Sandžuróem, nedosahuje ani zdaleka takových kvalit, ke genialitě mu toho prostě hodně chybí. Hlavní, co mi zde chybělo a Kurosawa to má, byla určitá realnost. Mimo podivné triky s katanou, které skýtá většina japonských historických filmů, mi nepřišlo nějak realné chování postav. Film ani herci si mě nezískali. Nedovedu to moc dobře vysvětlit. Možná, že to bylo moc rychlé, ale přitom mi většinou rychlost filmu nevadí, nebo tam byly určité emoce, což zase většinou není na škodu. V Kurosawovi, když je noc tak pořádná, prší-li tak hodně, zabíjí-li se tak buď rychle nebo pomalu, ale se smyslem a každý pohyb ten smysl dává např. je bahno, a tak prostě uklouznou. Ve filmu není skoro žádná zmínka o Bušidó, to mě asi dostalo. Potom neprojevuji takový zájem o hrdiny. Hlavní hrdina nejadná jen kvůli tomu, že má svou čest, ale spíš hlavně kvůli slitování a ostatní třeba kvůli rolníkům nebo kvůli tomu zlýmu chlápkovi, který je sužuje. Nejda tam o jejich čest, samuraj by raději bojoval, než by se nechal zbičovat. Bylo tam taky až moc odkazů na to pravé nefalšované přátelství. Nebyl tam žádný větší plán, jak těm rolníkům pomoci, prostě se to všechno najednou semlelo, že by hlavní hrdina něco vymyslel kromě odevzdání petice, která už tam byla, nebo zabití hlavního zloducha, to prostě ne. Jsem strašně nerad, že to neumím líp vysvětlit, ale tenhle film si mě moc nezískal a moc ve mě nezanechal. (možná bych ho neměl srovnávat s Kurosawou) (09.03.2013)

Velice precizně zvládnutý film, který by se dal popsat jako typické dílo svého režiséra. Jednoduchá, ale zajímavá dějová linie a dobře napsané postavy samurajů, z nichž každý má jinou životní filosofii a přestou se nakonec dají dohromady pro vyšší cíl. Tento a jemu podobné snímky museli v době vzniku pro Japonsko znamenat to co westerny pro američany. I zde se potulní hrdinové rozmanitých osobností spojí, aby bojovali proti zlu. Oproti americkým filmům mají však ty japonské větší filozofický přesah. V tomto případě sice ne takový jako tvorba Akiry Kurosawy, ale to není na škodu. Naopak přímočarý rukopis Hidea Goshi je velice příjemně koukatelný. I zde se vysktují zajímavé úhly kamer, švenky a střihy. Velmi zábavný film, který diváka nezasype těžkostí myšlenek, ale ani neurazí plochostí. (12.04.2012)

1000. komentář: Příběh tří potulných samurajů, kteří se přidají na stranu lidového povstání proti krutému velmožovi. Sice to nedosahuje kvalit např. Zběsilosti nebo Vzpoury, ale i tak se jedná o perfektní samurajský akčňák plný skvělých soubojů. V hlavních rolích se objeví sympatická trojka mifunovského ražení. (17.08.2010)