Melinda a Melinda

Konečně dostala Radha Mitchell pořádný prostor, aby se herecky trochu předvedla. Woody Allen jí dává šanci hned dvojí a Mitchell jí využívá vrchovatě. Allen se tentokrát rozhodl pro dva příběhy, které oba defakto pojednávají o tomtéž, ale jsou podávány jinými vypravěči. Tím na jedné straně vzniká dramatický, a na té druhé komediální příběh. Zároveň v tomto filmu Allen konečně našel plnohodnotnou hereckou náhradu za sebe a sice Willa Farrella, který se na sarkastické, neurotické a zmatkující Allenovo alter ego dokonale hodí. Ve výsledku dávám "pouhé" 4 jenom kůli tomu, že zpočátku ona dramatická rovina byla slabší, než ona komediální a snímek mírně zbržďovala v rozjezdu. Celkově za 4 1/2 hvězdičky... (24.03.2005)

V životě nemůžeš jen třít lampu a přát si. Scénáristé jsou osoby, které si s divákem mohou dělat co chtějí. A s tímhle faktem si Woody vytvořil v úvodu filmu dvě podosobnosti, charakterizující právě jeho. Vždyť právě on dokáže z jediného námětu udělat jak velmi osobní a zneklidňující drama (nezamilovaně působící vztahy jsou daleko vřelejší než ty vysněné), tak romantickou komedii plnou nervózních poznámek a zmatených uvědomění. Will Ferrell je v tomto případě velmi věrná kopie Allenova mladšího filmového já a jeho slovní kulomet přesně sedí k obvyklému shazování nechtěných konkurentů. To jen dokazuje, že se Mistr poučil z toho, že není nutné obsazovat respektované divadelní či méně známé, ale o to cennější herce a že když najde talent v představitelích čistě komerčních, dopadne to dokonce mnohem svižněji. (04.12.2007)

"Nevěřil bych, že republikánka může být tak sexy." Už dlouho jsou slyšet hlasy tvrdící, že už nějakou dobu prochází Woody Allen tvůrčí krizí. Začalo to u Darebáčku a od té doby si vždycky ty hlasy rýpnou (až na Match point), že Woodymu dochází dech. Mně to tak tedy vůbec nepřijde, z té poslední řady filmů mi jenom trochu nesedlo Cokoliv, ale jinak jsou mi ty filmy sympatické a drží si svůj styl. Když Woody natočí žánrový film, tak se strhne kritika, že by měl zůstat u svých vztahových propletenců a když se k nim vrátí, tak se všichni ozvou, že svá předchozí díla už nedožene. Melinda a Melinda nepřináší nic nového, ani nemá tolik přehnané ambice. Sice chvilku trvá než si zvyknete na vyprávění na přeskáčku a hranice mezi komedií a tragédií v druhé půlce začnou mizet, ale musím říci, že právě vzniklý tragikomický tón mi připomněl Hanu a její sestry. Scénář napsal Allen za měsíc, je to někdy trochu znát a uznávám, že dramatická linie později trochu nudí, ale to protože nemá Willa Ferrella. Jako náhrada za Woodyho se tedy opravdu vyvedl, nikde jinde jsem ho neviděl tak umírněného a díky němu se tam taky v několika momentech mihne Steve Carell. (26.10.2007)

A já si právě myslím, že Woody svoje alter ego ve Ferrellovi ani náhodou nenašel. Dvojitá Melinda určitě není Woodyho nejlepší film. Je příliš náročné se zorientovat v tom množství postav, které se objevují v příliš rychle střídaných dvou povídkách. Přiznávám, že Ferrella nemám rád, a i když tady nehraje špatně, fanoušek WA prostě musí vycítit, že sám režisér by tenhle post zastal líp (samozřejmě by oba páry a jejich známí museli být starší). Pak je tu ten záměr, vystavět jeden příběh tragicky a jiný komicky. Ano, spíš se o tom na začátku mluví a proto se to i čeká, já si ale myslím, že Woody se o to nepokoušel (alespoň doufám), protože ani jedná půlka moc vtipná není. Jestli někdo Woodymu vyčítá, že ve svých filmech omílá pořád to samé, měl by s takovou kritikou rozhodně začít u filmu Melinda a Melinda. A ještě jeden zajímavý fakt, Melinda kudrnatá mi hereckým výrazem hodně připomněla Ellen Page ve Woodyho Do Říma s láskou. (20.04.2013)

„Ale když jsi někdo, kdo je nikdo, nechceš mít kolem sebe nikoho, kdo je někdo“ Unavená komedie unaveného režiséra, která bude svým pozvolným tahem na bránu vyhovovat postarším divákům. Je zvláštní, že jsem instinktivně napsal „komedie“, neboť by mělo jít o dvě verze (komedii a tragédii) téhož příběhu, jež si – po vzoru Dannyho Rose z Broadwaye – vypráví u stolu v restauraci partička newyorských intelektuálů. Jenže čára dělící komedií a tragédií není dost výrazná, v obou příbězích jsou momenty vtipné i méně vtipné (ty především) a momenty zcela vážné. Už samotná struktura vyprávění je pochybná a občasné stmelování jednotlivých scén za využití komentáře „vymýšlejícího“, působí zoufale. Myšlenka o vzájemné determinaci tragického a komického a jejich neoddělitelnosti by jistě šla odprezentovat šikovněji. Občasné úvahy nad životem, který je krátký a o ničem, jsou příliš násilné, jen aby se neřeklo, že Allen natočil banální vztahovou (dvoj)historku. Kdyby to natočil jiný režisér, méně zvučného jména, do kin by to nejspíš šlo pouze kvůli hereckým výkonům. Radha Mitchell zde poprvé dostala roli rozsahem odpovídající jejímu talentu a z příležitosti, která by se nemusela opakovat, vytřískala maximum. Obě Melindy dokázala řadou jemných nuancí odlišit, je přirozená, vtipná, milá… no prostě úžasná! Miniskupinu pohledných hereček doplňuje francouzsky půvabná (to není urážka) Chloë Sevigny a Amanda Peet. Roli, na kterou je sám již příliš starý, svěřil Allen Willu Ferrellovi a také v tomto případě měl šťastnou ruku. Scény s Ferrellem, jenž vystřídá podstatně míň šklebů, než je u něj obvyklé, patří k těm zdaleka nejzábavnějším z celého filmu. S trochou nadsázky, dalo by se napsat, že je Allenem lepším než Allen. Melinda a Melinda, ač není prostá pár pěkných momentů, v mých očích do puntíku naplňuje hlášku ze sebe samé: „Nemohla jsem se rozhodnout mezi klavírem a cellem, takže hraji mizerně na obojí“. 65% Zajímavé komentáře: nunka, Wormboy (03.09.2007)