ABBA: Against the Odds
Režie:
James RoganHrají:
Benny Andersson (a.z.), Agnetha Fältskog (a.z.), Anni-Frid Lyngstad (a.z.), Björn Ulvaeus (a.z.)Obsahy(1)
Britský dokument mapuje vývoj švédské skupiny ABBA. Když v roce 1974 zvítězila v soutěži Eurovize s písní Waterloo, málokdo tušil, jak hvězdná kariéra byla právě odstartována. O úspěchu svědčí stovky milionů prodaných desek a neutuchající popularita i po padesáti letech... Kvalitu uměleckého díla nejlépe prověří čas. Pokud toto rčení platí i pro populární hudbu, má švédská skupina ABBA mimořádně vysoký kredit! Její písně mají i po padesáti letech věrné publikum ve všech věkových kategoriích. Hvězdná kariéra skupiny ABBA přitom zdaleka nebyla bezproblémová. Měnily se hudební styly a vkus obecenstva. Studená válka rozdělovala svět na dva znepřátelené tábory, které ke své propagandě nezřídka zneužívaly i kulturu. ABBA byla kritizována, že se svým posluchačům až příliš podbízí a její popularita brzy pohasne. Stejně jako většina jiných hudebních skupin, i ABBA si prošla obdobím krizí a vnitřních sporů. Nic z toho však nepřineslo konec popularity tohoto švédského hudebního fenoménu. ABBA je i po padesáti letech značkou, která má své vášnivé příznivce, stejně jako zaryté kritiky. Skupina, která už ovlivnila několik generací a zdaleka nemusí skončit jen u nich. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Jako dneska si vzpomínám, jak jsem prvně slyšel ABBU hrát v televizi. Byla to ovšem teleshopingová reklama nabízející jejich desky. A to se pohybujeme v 90. letech. Zeptal jsem se rodičů, co to zpívá a oni jen mávli rukou, že švédská kapela, která byla kdysi hodně slavná. První úryvky melodií mě ale tak chytly, že jsem si postupně postahoval jednu píseň za druhou a od té doby tuto skupinu miluju. Jejich hity jsou absolutně nadčasové. Možná, že kdyby svou kariéru se stejnými písněmi započali někdy o deset, dvanáct let později, měly by větší šanci uspět i v zemích, které byly zpočátku dost proti nim. Nakonec získat úspěch v USA nebylo snadné pro větší hvězdy, je to země, která ve své pýše trvá na domácích umělcích. Ale Britové mě překvapili. Faktem zůstává, že situace ohledně společenského politického vývoje v domácí zemi, Evropě či světě přetrvává. Tak nějak se očekává, že úspěšní umělci odsoudí nebo naopak k něčemu vyzvou. Jako by neměli právo na svůj názor. A známe to i z Česka. Někteří svůj názor vyslovili a protože nebyl v souladu s tím všeobecným, v podstatě byl zapomenut. Alespoň v něčem jsou si východ a západ, demokracie (kapitalismus) a socialismus (komunismus) podobní. Celkem pochopitelné je, že při takovém tempu muselo dojít k velké únavě a jisté podobě vyhoření. Víc mě ale překvapilo také to, jak moc se úspěšní umělci nemají moc šanci uživit vzhledem k vysokým daním (samozřejmě nevím, jak je to dnes), ale čím se asi živili poté, co nezpívali, že by jen z tantiémů? A tak mi v dokumentu chyběla už jen jedna věc, nepromluvili hlavní tehdejší aktéři. ()
Co byla pro mě novinka, bylo počáteční nepřijetí ve Švédsku a pak v Kanadě. Člověk těžko chápe, že tahle hudba se někomu nelíbila. Už první písnička Waterloo je srovnatelná kvalitou s těmi následujícími. Charakteristické pro ně je, tyto písně (ne všechny samozřejmě) nemají slabé místo. Od počáteční předehry až po dohru jsou neuvěřitelně invenční. ()
I když dokument mapuje v podstatě jen 6-8 let tohoto švédského fenoménu, je to zajímavé. Věci popisuje reálně tak, jak zřejmě probíhali. Ne všude se stali populární, měli své obdivovatele i kritiky. Je tu spousta záběrů ze zákulisí, něco ze soukromí. Bylo vidět, jak je těžké dobývat svět z malého Švédska. S odstupem času se dá říci, že jejich melodické písně jsou legendární. ()
Podľa mňa výborný prierez od začiatku až po koniec slávneho zoskupenia. Ja som nemal ani tušenia, že v dobe prelomu bola táto skupina, ako my moderní Slováci hovoríme, hejtovaná. Je tiež zaujímavé vidieť, ako prebiehala Eurovízia v roku 1974. Dnes je tomu 50 rokov a prišli zásadné, pokrokové zmeny. Fíni prišli s nahým disco spevákom, Íri s akýmsi satanistami. Kde sa len hrabe akási ABBA, my si ten progres zobrať nenecháme! ()
6/10 | Cokoliv po roce 2000 (muzikál, reunion, nové singly, následně album) kde nic tu nic. Aha, takže to je dokument nějakého staršího data, chápu. Tak schválně se v titulcích na konci podívám, kdy to vzniklo. Rok výroby: 2024. OK, tak nic, no:-(. S ohledem na problematický de facto rozpad kapely extra zajímavé období v poslední dekádě, které na rozdíl od kariéry v 70s a 80s není na poli dokumentárního filmu zpracováno kdovíkolikrát kdekým, podle všeho nestojí ani za textový dodatek na konci, když už ne vyloženě určitou část stopáže. Bohužel jsem se tady nedozvěděl nic, co bych už před tím neznal z wiki nebo tuny starších dokumentů. | PeZet ()
Galerie (5)
Photo © Rogan Productions
Reklama