The Gift of Your Heart

Vždycky, když nevím, zda se na něco podívat, tak se kouknu na první díl, a ten rozhodne. Jenže tady je to trochu jiný. Což se jako divák dozvím právě až během toho prvního dílu: samotná anotace je pouze jeho obsahem. Doufala jsem, že to bude trochu později, aby se například moc dlouho nerozebíraly následky. Nebo aby to nepůsobilo natahovaně. Jenže tohle je v rámci minulosti tak strašně moc vrstvený. A to jak všechno zasahuje do přítomnosti! Ta dohoda se tedy stane už na konci prvního dílu (po obnovení slibu), a mě bylo jasný, že začít sledovat The Gift of Your Heart během deštivého dne, byl možná blbý nápad. Vtipné je navíc to, že během toho společně stráveného týdne bylo i hezky, ale dokoukala jsem dnes. A já vidím, jak je venku  :)  ale k seriálu. Protože tady je to emoční jízda od prvních minut. Už jenom ten rozhovor na začátku ohledně toho, proč Ame nemůže mít kamarády...to bylo vážně moc hezký. A reakce ještě milejší. Navíc to celý působí i dál extrémně mile, protože bez deště (Ame) a slunce (Taiyo) nemůže být duha. A přestože nemůžeš najít její konec, neznámená to, že tam nikdy nebyla. Ale bohužel, když nemáš obě ty věci, duha nevznikne. S tímhle motivem se tady pracuje celou dobu moc hezky. Jak užitím překladu v různých rozhovorech, tak použití právě barev těch dvou (tady bylo navíc extrémně milé právě to s červenou barvou tak důležitou nejen pro práci Taiya, ale i pro další věci v příběhu, protože se to jím táhlo jako červená nit...teda, vlastně i doslova, o to to bylo ještě lepší) a celou pointou toho, o čem tenhle příběh byl. Takže proto to závěrečné rozhodnutí bylo jasný a správný. Měl jsem umřít na Nový rok, ale díky tobě jsem měl tři měsíce navíc...ty nejkrásnější v mém životě... (16.05.2024)