Tak mě někdy napadá

Když jsem před lety četla Keseyho Tak mě někdy napadá, přepadla mě neskonalá úcta k překladateli. Odstavce časů různě minulých, přítomných, toužebných a pocitových ... kumšt byl i vyznat se v tom jako čtenář, zvyknout si, ale došlo to tak daleko, že se mi po rodině bodrých dřevařů stýskalo ještě dřív, než jsem dočetla poslední stránku. Od srovnávání jsem se nedokázala oprostit, hledala jsem ty štědře popisované duševní pochody a ne všechno se podařilo zachytit, myslim ale, že to hlavní - onu paličatost, která rodině způsobuje i pomáhá přestát zátěžové testy - Paul Newman do filmu dostal. I za tátu - Henryho Fondu a benjamínka - Michaela Sarrazina jsem povděčná. Hodně dobrý film, jako ostatně všechny Newmanovo režijní kousky. 4,5*. (15.07.2009)

Ohromující. Takový jsem měl pocit po skončení i z více scén, jejichž svědkem jsem tu byl. Filmy z pracovního prostředí se u mě celkem těší oblibě již déle a byť asi nejsem sám, komu u pár scén i bylo trochu líto nad tou hromadou pokácených stromů, beru tento snímek především jako velmi důstojnou poctu drvoštěpům a jejich fyzicky náročné práci, vyžadující enormní úsilí a nasazení, jaké zde sálá i z celé závěrečné sekvence. Dlouhé scény s autenticky ztvárněnou prací v lese či u vody braly dech, mohou se těšit velmi poutavému nasnímaní a nejsou to zdaleka jediné pasáže, díky nimž za to stojí tento film nabízející zároveň i velmi zdařilé drama několika lidí napříč generacemi, jež pojí tato práce či rodinné vztahy. Nesmírně mě překvapilo, jak zřejmě nejvypjatější a nejtragičtější příhoda z celého příběhu může zároveň přinést ty nejvtipnější momenty filmu, plné odzbrojujících dialogů a humoru uprostřed hraniční situace na pokraji smrti. Paul Newman je nejen úžasný v hlavní roli, v níž obstál po fyzické stránce výkonu stejně jako třeba v dokonalém ztvárnění pohnutých emocí v momentech dlouhodobého osamocení, ale současně se mu zadařilo celý film odtáhnout i režisérsky, aniž by mě v některé ze scén zanudil. Koho oslovili Velcí mluvkové Roberta Enrica, může z filmů ze stejného prostředí vyzkoušet i Tak mě někdy napadá (anebo obráceně :)). [90%] (31.01.2023)

Pod tímhle neurčitým názvem se skrývá film, na kterém se dá dobře vysledovat, jak se mění přístup k filmové látce v rozdílném prostředí a v běhu času. Dnes by tentýž snímek patrně obsahoval ekologický apel. Záběry na vykácené kopce, ze kterých smutně trčí k nebi pahýly někdejších pyšných lesních velikánů, motorové pily a těžká technika, které dokonávají dílo zkázy na místě, kde ještě nedávno byla panenská příroda a neprostupný prales, to vše nahrává environmentálnímu pohledu a odsudku průmyslové civilizace. Ve filmu se sice obří kmeny řítí k zemi a z holin jde nepříjemný pocit, ale Paul Newman evidentně skládá hold tvrdé a nebezpečné chlapské práci dřevařů, která si vybírá krutou daň. Začátek 70. let zkrátka některé věci ještě nebral na zřetel. Evropská kinematografie by vykreslila partu dřevařů v nelichotivém světle jako sobecké stávkokazy, kteří narušují princip solidarity, kdežto americký snímek vyznívá jako obhajoba tradičního amerického individualismu, houževnatosti, cílevědomosti a schopnosti poprat se s nepřízní osudu. Film vedle toho, že se odehrává v pro americkou kinematografii značně netypickém prostředí, nabízí i špičkové herectví, chlapské charaktery a hvězdné obsazení. Celkový dojem: 80 %. (05.11.2014)

Klan Stamperových se vyznačuje drsnými muži, kteří berou svoji tvrdou dřevařskou práci vážně a jejich tvrdohlavost jde proti všemu a všem. Starý Henry vládne železnou rukou (byť ji má v sádře) a v jeho šlépějích kráčí syn Hank, jenž má rodinný podnik na starost v době otcovy pracovní neschopnosti. Jeho bratr Jody má smysl pro humor v každé situaci a nevlastní bratr Leland se vrací po letech do rodiny a seznamuje se s prací a poměry vládnoucími v domě u řeky. Paul Newman natočil drama, které je úplně cítit čerstvě pořezaným dřevem a spálenou naftou z těžkých strojů, odvíjí se svým relativně klidným (avšak nenudícím) tempem až k závěrečné strhující dvacetiminutovce, kdy rozštípnutý strom v mžiku změní celý život Stamperů. Scéna s Jodym a stromem (kde se potvrdí jeho smysl pro humor, což je jeden z nejemotivnějších okamžiků snímku), ale i Henrym a jeho osudem, je opravdu velmi sugestivní a donutila mě dát plné hodnocení. Nezlomnost a heslo "neustupuj ani o píď" pak najde svoji nejhlubší výpověď v konečné scéně na řece. Herecká esa jako Fonda, Newman či Remick není potřeba nějak zvlášť rozebírat - skvělí jako vždy a pokaždé. (03.01.2012)

Povedené drama o paličatých dřevařích, kteří neustoupili ani o píď, kdeco kvůli tomu ztratili, ale čest jim zůstala. Paul Newman je výborný jako herec i jako režisér, o Henrym Fondovi není třeba se rozepisovat, tempo filmu je sice pomalé, ale postavy divákovi díky němu pořádně přirostou k srdci a o to větší drasťák to ke konci je. (29.05.2016)