Jako nepoddajný plevel

Možná znáte tu situaci, kdy stojíte někde uprostřed společnosti, nemáte kapesník a cítíte, že obsah nosní dutiny touží po svobodě, a vy jen zoufale popotahujete a doufáte, že se vám podaří nenápadně zmizet a zbavit se objevivší se nudle. Tak nějak jsem si připadal při sledování tohoto dramatu. Mimochodem, snímek skončil jako těžký finanční propadák a producent se musel vyrovnávat s velkým nezájmem publika. Režisér neúspěch vysvětloval tím, že americké publikum nepřijalo své oblíbené hvězdy v rolích životních ztroskotanců, podle mého ale ten snímek jednoduše nemá jiskru. Chybí mu vnitřní napětí, dialogy nemají potřebnou sílu a nedostává se ani režijní invence. Je to zkrátka průměr, který navíc sráží šíleně přepísknutá stopáž. Mít poctivých a klasických 90 minut, byly by to silné tři hvězdičky i při výše zmíněných neduzích vzhledem k palčivému tématu. Takhle se jedná jen o protahovanou nudu, kterou si skupina festivalových diváckých harcovníků chce obhájit, tak jako si komerčně ladění diváci chtějí obhájit svoje oblíbené žánry. Osobně ale soudím, že Nicholsonův snímek O Schmidtovi, mimochodem silně nedoceněný, protože je vystavený vlivu masového diváka, stojí minimálně o dvě třídy výš. Celkový dojem: 45 %. (14.01.2012)

Herecké výkony jsou tím, co táhne celý snímek. Knížku jsem nečetl, takže nedovedu posoudit, jak je adaptace úspěšná, a nevím, nakolik se scénář od předlohy odchyluje a nakolik je jí naopak determinován, ale přiznám se, že mi nepřišel adekvátní hlavně Nicholsonovu herectví. Celé jako by to směřovalo odnikud nikam (což samo o sobě nemusí ještě být na škodu, ale tady mi to zkrátka nesedlo); žádná gradace, občas trochu podivné jednání postav. Přesto má film zajímavou, notně nahořklou atmosféru a je určitě zajímavou úvahou nad jedním lidským životem, nad snahou vyrovnat se s minulostí, která jako koule na noze určuje každý krok. (10.01.2010)

Takže: Dabing. Česky zpívající Tom Waits je zrůdnost (hlavně že všichni ostatní "zpěváci" zůstali nepředabovaní, včetně tuláka ve vlaku a M. S.). Dál: Bezdomovci (nebo "lidi z ulice") v Nilssonových filmech hrají přesvědčivě/ji (protože to jsou v první řadě lidi z ulice, ale od profesionálních herců by se dalo čekat, že to zvládnou zahrát). Tihle? Ne. Samozřejmě i za to do značné míry může dabing (ale vlastně ne nutně, když koukám na ukázky v originále ... to jsou prostě hlasy herců - i když alespoň hlasy tváří). A tedy tváře (a gesta a pohyby atd.): Ať se M. S. snaží sebevíc, je to tvář (a pohyby atd.) královny krásy, ne člověka, který má něco za sebou - opět viz Nilsson (a J. N. na tom není o moc líp). Celkově to není špatný, a kdybych neznal filmy R. N., řekl bych, že je to dobrý, jenže znám. Nechci kritizovat. V každém případě to dopadlo mnohem líp, než to dopadnout mohlo (přinejmenším kdyby to natočil Američan). Jenže o nic z toho v tom filmu nejde: takhle to dopadá, když někdo nemá co říct - měl bych mluvit o příběhu, jenže příběhy mě nezajímají, měl bych mluvit o "filmu", jenže o tom nic nevím, případně o nějakém morálním ponaučení atd. (nebo o čem by "komentáře" (edit. - "recenze", z komentářů se staly "recenze", tím hůř) měly být, v tom balastu se strašně těžko orientuje). Takže to hlavní: Je to pěkný film. (16.02.2021)

"Je to moc hezkej pokoj a jde se po ránu slunce". No prostě další nepřekonatelnej film s Jackem Nicholsnem, který tu spolu s Maryl Streepovou hrají lidské trosky. Oba jsou bezdomovci, kteří už dříve zdratili hodnoty a snaží se je získat zpět. Jenže věci nejdou vrátit zpět. Velmi silný psyhologický film a velká škoda, že ho vidělo tak málo lidí. (03.07.2012)

Režisér Babenco před promítáním říkal, že americké publikum film nepřijalo z toho důvodu, protože jejich hrdiny (Nicholson, Streep) uvádí v rolích loserů a to diváci nesnesli. To je asi bohužel smutná pravda. Já to nedokážu pochopit, páč naopak já jsem si užíval dokonalé herecké výkony. Film sám o sobě je moc zajímavý, ale chvilkama se přeci jen dost pomalu vleče. (29.07.2007)