Režie:
Hector BabencoScénář:
William KennedyKamera:
Lauro EscorelHudba:
John MorrisHrají:
Jack Nicholson, Meryl Streep, Carroll Baker, Michael O'Keefe, Diane Venora, Fred Gwynne, Margaret Whitton, Tom Waits, Jake Dengel, Nathan Lane, James Gammon (více)Obsahy(1)
Ve filmu Jako nepoddajný plevel, který se odehrává v ponurých letech hospodářské krize, exceluje Jack Nicholson v hlavní roli Francise Phelana. Odepsaný hráč basketbalu v roce 1910 utekl od své rodiny poté, co nešťastnou náhodou upustil svého maličkého synka, který pád nepřežil. Z Phelana se následkem této tragické události stal ošuntělý trhan a barový povaleč, který se potácí od jedné lahve ke druhé. Dny tráví ve společnosti Rudyho (Tom Waits), s nímž vyhledává nejrůznější drobné kšefty a nabízí práci výměnou za přístřeší a příležitostně i džbánek vína. Phelan se zatoulá do svého rodného města Albany ve státě New York, kde kalným zrakem pátrá po někdejší přítelkyni a parťačce v popíjení Helen Archerové (Meryl Streepová), která začala prodávat své tělo za alkohol a podnájem. Během několika příštích dnů Phelan vezme pár menších pracovních nabídek, aby měl na pití, zatímco v myšlenkách se často vrací do minulosti. Nakonec se naskytne i šance na usmíření s jeho manželkou (Carroll Bakerová). (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (54)
Možná znáte tu situaci, kdy stojíte někde uprostřed společnosti, nemáte kapesník a cítíte, že obsah nosní dutiny touží po svobodě, a vy jen zoufale popotahujete a doufáte, že se vám podaří nenápadně zmizet a zbavit se objevivší se nudle. Tak nějak jsem si připadal při sledování tohoto dramatu. Mimochodem, snímek skončil jako těžký finanční propadák a producent se musel vyrovnávat s velkým nezájmem publika. Režisér neúspěch vysvětloval tím, že americké publikum nepřijalo své oblíbené hvězdy v rolích životních ztroskotanců, podle mého ale ten snímek jednoduše nemá jiskru. Chybí mu vnitřní napětí, dialogy nemají potřebnou sílu a nedostává se ani režijní invence. Je to zkrátka průměr, který navíc sráží šíleně přepísknutá stopáž. Mít poctivých a klasických 90 minut, byly by to silné tři hvězdičky i při výše zmíněných neduzích vzhledem k palčivému tématu. Takhle se jedná jen o protahovanou nudu, kterou si skupina festivalových diváckých harcovníků chce obhájit, tak jako si komerčně ladění diváci chtějí obhájit svoje oblíbené žánry. Osobně ale soudím, že Nicholsonův snímek O Schmidtovi, mimochodem silně nedoceněný, protože je vystavený vlivu masového diváka, stojí minimálně o dvě třídy výš. Celkový dojem: 45 %. ()
Herecké výkony jsou tím, co táhne celý snímek. Knížku jsem nečetl, takže nedovedu posoudit, jak je adaptace úspěšná, a nevím, nakolik se scénář od předlohy odchyluje a nakolik je jí naopak determinován, ale přiznám se, že mi nepřišel adekvátní hlavně Nicholsonovu herectví. Celé jako by to směřovalo odnikud nikam (což samo o sobě nemusí ještě být na škodu, ale tady mi to zkrátka nesedlo); žádná gradace, občas trochu podivné jednání postav. Přesto má film zajímavou, notně nahořklou atmosféru a je určitě zajímavou úvahou nad jedním lidským životem, nad snahou vyrovnat se s minulostí, která jako koule na noze určuje každý krok. ()
Takže: Dabing. Česky zpívající Tom Waits je zrůdnost (hlavně že všichni ostatní "zpěváci" zůstali nepředabovaní, včetně tuláka ve vlaku a M. S.). Dál: Bezdomovci (nebo "lidi z ulice") v Nilssonových filmech hrají přesvědčivě/ji (protože to jsou v první řadě lidi z ulice, ale od profesionálních herců by se dalo čekat, že to zvládnou zahrát). Tihle? Ne. Samozřejmě i za to do značné míry může dabing (ale vlastně ne nutně, když koukám na ukázky v originále ... to jsou prostě hlasy herců - i když alespoň hlasy tváří). A tedy tváře (a gesta a pohyby atd.): Ať se M. S. snaží sebevíc, je to tvář (a pohyby atd.) královny krásy, ne člověka, který má něco za sebou - opět viz Nilsson (a J. N. na tom není o moc líp). Celkově to není špatný, a kdybych neznal filmy R. N., řekl bych, že je to dobrý, jenže znám. Nechci kritizovat. V každém případě to dopadlo mnohem líp, než to dopadnout mohlo (přinejmenším kdyby to natočil Američan). Jenže o nic z toho v tom filmu nejde: takhle to dopadá, když někdo nemá co říct - měl bych mluvit o příběhu, jenže příběhy mě nezajímají, měl bych mluvit o "filmu", jenže o tom nic nevím, případně o nějakém morálním ponaučení atd. (nebo o čem by "komentáře" (edit. - "recenze", z komentářů se staly "recenze", tím hůř) měly být, v tom balastu se strašně těžko orientuje). Takže to hlavní: Je to pěkný film. ()
"Je to moc hezkej pokoj a jde se po ránu slunce". No prostě další nepřekonatelnej film s Jackem Nicholsnem, který tu spolu s Maryl Streepovou hrají lidské trosky. Oba jsou bezdomovci, kteří už dříve zdratili hodnoty a snaží se je získat zpět. Jenže věci nejdou vrátit zpět. Velmi silný psyhologický film a velká škoda, že ho vidělo tak málo lidí. ()
Režisér Babenco před promítáním říkal, že americké publikum film nepřijalo z toho důvodu, protože jejich hrdiny (Nicholson, Streep) uvádí v rolích loserů a to diváci nesnesli. To je asi bohužel smutná pravda. Já to nedokážu pochopit, páč naopak já jsem si užíval dokonalé herecké výkony. Film sám o sobě je moc zajímavý, ale chvilkama se přeci jen dost pomalu vleče. ()
Galerie (65)
Zajímavosti (7)
- Roli Francise odmítl Robert De Niro, a to kvůli menšímu honoráři a roli Al Caponeho ve filmu Neúplatní (1987). (Rocky62)
- Film se odehrává ve 30. letech 20. století a žánrem byl klasifikován jako depression-era drama. (jezurka42)
- Vočko ze seriálu Simpsonovi se rozhodl stát barmanem kvůli tomuto filmu, dozvíme se tak ve 13. sérii v dílu nazvaném „Homer barmanem“. (gjjm)
Reklama