Šašek a královna

Proč jsou snímky Věry Chytilové tolik podhodnocovány. Hej lidi!! Diváci!!! Vyndejte si alespoň občas ty hlavy ze zadků!!! Snad žádný její film, není ohodnocen podle toho, kolik procent by si skutečně zasloužil. (Ne, že bych s jinými hodnoceními vždy úplně souhlasil, ale v některých případech se to tomu alespoň tak nějak přibližuje, třebas je ten film alespoň červený). To si lidé opravdu neváží národnícho filmařského klenotu či jsou proti ní zaujatí, nebo tu kvalitu jejích snímků nevidí. Rozhodně tady na tu "ženu za pultem" nikdo nemá. Skvěle natočené i zahrané (vyníkající Bolek, Chatnal a Kodet) podobenství obsahující poutavé scény, prostě vše co má obsahovat dobrý film včetně hudby a správně nekonveční dynamické kamery typické pro danou tvůrkyni. Chytilová prostě vždycky uměla dělat filmy. Hodnotím tudíž nejvýše... a NEZAUJATĚ - Btw.: Přestaňte to pořád srovnávat s divadelní verzí. Je to stejně zajetý klišé, jako když někdo srovnává film s knihou. Věřím sice, že divadelní hra je bezvadná a že potneciál divadla nabízí zas jiné výhody oproti filmovému pásu. Ovšem je třeba zdůraznit, že film má zase své výhody oproti divadlu (zejména v aplikování výtvarné stránky, kamery a hudby). Přístup musí být individuální ke každé věci zvlášť a snad všichni víme, že divadlo je zase trochu jiné médium než film a zde se jedná o FILM, na motivy divadelní hry a proto sakra hodnotíme co? Nu Film :D... (12.11.2008)

Genialita stejnojmenného divadelního představení a především mimického a kreativního potenciálu Bolka Polívky je zachována i v tomhle filmovém přepisu pod režijním vedením matadorky českého filmu Věry Chytilové. Jak říkal na přednáškách jeden náš bývalý vysokoškolský pedagog: ,,Bolek Polívka je žijící klasik. Jděte na něj, dokud je ještě naživu. Jednou to budete vyprávět svým vnoučatům, jako dnes vyprávíme my o tom, jak jsme chodili na Voskovce a Wericha..." Nebo jim budeme moci pustit alespoň tenhle film... (30.05.2007)

Chytilka na začátku sešupu od předrevoluční anarchistické fantasmagoričnosti, kterou jsem na ní miloval, k porevolučním zapšklým upachtěně provokujícím agitkám – zde naštěstí pořád ještě výrazně převažuje to první. Ve své době mě to dostalo naprosto do kolen, dnes mi už vadí jednak ty názvuky pozdějších levných (oč ironičtějších, o to víc herecky, režijně a střihově odbytých) satir na tzv. českou malost, jednak fakt, že to vonnegutovské pendlování v čase (nápad to byl hezkej) je roubováno se střídavými úspěchy – tu krásně halucinogenně, onde vysloveně rozpačitě – a místo aby směřovalo k nějakému celek obohacujícímu vyústění, skončí tou nejbanálnější možnou vysvětlovací figurou. Další problém je vyvanutí dobového politického podtextu – je neuvěřitelné, jak posunuté vnímání jsme tenkrát měli a jaké jinotaje dokázali nacházet; tuhle citlivost už dnes nemáme ani my, co pamatujeme, natož divák narozený později. Ale kamera, muzika a hlavně Bolek s Chantalkou a původní divadelní linie poetického zobrazení SM vztahu, to všechno je pořád výtečné. (24.02.2013)

Když jsem na Šaška a královnu chtěl kdysi dávno ještě za totáče koukat když běžel v TV, naši mi říkali, že to není film pro mně. Měl jsem tak nějak zafixováno, že to tedy bude krvák, či tam bude nějaká ta nahota... Přešla léta, komunisty odvál čas - eh co to plácám..., komunisté už nám zase skoro vládnou a já konečně tenhle film viděl. A už chápu, tehdy to fakt nemělo cenu nechat mně na to koukat po televizních novinách jen co odlétla zeměkoule a skončil pan vajíčko s pásmem reklam.... Je to spíše pocitová záležitost, ten děj je opravdu nepodstatný. Podobně jako ostatní i já a to opravdu nevím proč, Chantal nějak moc nemusím, ale tady byla skvostná a krásná. Když se proháněla loukou na koni s vlajícím rudým závojem ve větru, byla opravdu mysteriózní bytostí a královnou. Škoda té občas zbytečné afektovanosti a drsnosti, které tam pro roli královny bylo na mně moc... Bolek byl super tradičně jak jej známe. Jen mne mrzí, že si své filmy tak nějak vyplácal na konci osmdesátek a v začátku devadesátek. Sedím na konári, Kalamita, Kurva hoči a úžasné Zapomenuté světlo... Pak už to začalo jít z kopce a z kopce to jít bohužel nepřestalo... Filmu dodal skvělou atnmosféru Švihov, tehdy tak jak tomu bylo skoro na každém hradě notně zhuntovaný a neudržovaný. V době natáčení byl ač je to vodní hrad se suchým vyschlým příkopem... Když to tedy shrnu, čekal jsem víc, ale v podstatě jsem spokojen. Dávám tedy za tři mravence. * * * (31.07.2018)

Famózní divadelní představení, díky němuž je dnes Polívka tam kde je (kdepak vlastně je?), převedené na filmové plátno. Úkol to přetěžký, ale v podstatě zvládnutý dobře. Řada vtipů už přeznamenává Dědictví, ale tady je ještě navíc mystika snu a reality splývající do nejistoty obecního blázna na hradě Švihov, stojícího náhle tváří v tvář své milované královně (Matičce). (27.02.2011)