Návrat

Dva otcem opuštění bratři zažijí ve svém nízkém větu návratem otce nezapomenutelných pár chvilek, v kterých se sbližují prostřednictvím výletu. Otec tvrdou rukou velí ve stylu staré školy. Chlapce se snaží ohnout, ale každý proutek při moc velkém ohybu praskne. Emocionálně gradované a přitom tak prosté dílo. (30.08.2020)

Pokud si nejste jisti, co přesně si představit pod, dnes celkem populárním, pojmem "nekomerční", nebo "art" film, mrkněte na Návrat - uměleckou kamerou natočený (filtry), skromný příběh dvou chlapců a nevysvětlitelném návratu jejich otce po neuvěřitelných 12 letech, kde není ani tak podstatný samotný děj (v kterém nehledejte hlubší smysl, či logiku), jako prožitky malých bratrů, jejichž herečtí představitelé se zhostili rolí velice přirozeně a samozřejmě prožitky samotného diváka. Záhadný a neprůhledný otec na sobě nedá nic znát, pouze si libuje v krátkých despotických příkazech a zatímco jeden chlapec poslouchá na slovo, nejspíš díky jakési vnitřní radosti z tátova návratu, druhý vzdoruje a nehodlá otci jeho dvanáctiletou absenci ve svém životě jen tak odpustit. Oceňuji, že na rozdíl od takového 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, zde úvodní scény dostanou v závěru svůj smysl ("Dokážu skočit"), avšak na lyrický film se nejedná o tak emocionální dílo, mohl bych klidně jmenovat hromadu silnějších snímků. 7/10 (03.05.2008)

Dva prístupy k rešpektu otcovskej autority, prichádzajúcej s neznámym cieľom odkiaľsi z minulosti, nedlhú dobu pobudnúcu v nepokojnej prítomnosti a strácajúcej sa v hlbinách zabudnutia. Dva prístupy, dvoch rôzne reagujúcich synov: starší poslušne plní úsečné, vojensky strohé otcove povely, mladší sa vzpiera a pochybuje o mužovi, tvrdiacom, že je otec – neverí mu, trpí pocitom zrady z dlhoročného odlúčenia. Trojica –otec a dvaja synovia sú na autovýlete s neurčeným cieľom, s trasou, ktorú nik presne nevie – zdá sa, že aj otec sám je vedený akýmsi pokynmi zhora, prostredníctvom záhadných telefonátov. Nič sa nevysvetľuje, odpovede zamŕzajú v jednoslovných zarážkach. Čas, ktorý je daný k vysvetleniu si postojov a k odovzdaniu životných skúseností je vyplnený hádkami na hrane, alebo slepým poslúchaním príkazov bez hlbšieho porozumenia ich zmyslu. Životný priestor rodinných pút je vymedzený konfliktami spôsobenými snahou o priblíženie. Radosť sa odohráva mimo hlavného konfliktu v drobných úsmevných hrátkach, priblížená záverečnou fotodokumentáciou cesty. Tak ako je odlišná mediálna realita od reality samotnej, tak rozdielne sú šťastné úsmevy z fotiek od zádumčivého výrazu všetkých zúčastnených, ktorí majú traja cestovatelia po väčšinu času na tvárach. Nálady, ktoré nastoľuje pocitovo neuveriteľne bohatý film o neprenositeľnosti životnej skúsenosti sú mnohoznačné. Ponorenie sa do vnímania cesty s hrdinami je až priezračne ľahké. Nielen pre výborné herecké výkony, ale aj autentické, neskrášlené prostredie, príbeh zároveň tajomný, realistický a mysteriózny – so symbolmi postupne sa odkrývajúcimi, priliehavú hudbu vychádzajúcu akoby prirodzene z prostredia a nálady, ktorú práve podfarbuje a celkovú zvláštnu atmosféru. Ruská škola zadumaného, psychologizujúceho filmu priniesla jeden z najpresvedčivejších kúskov s viacnásobným presahom do všeplatnej výpovede o ľudskom živote. Dá naň pozerať jednoducho ako na príbeh snahy o zblíženie sa takmer strateného otca so svojimi deťmi a zároveň ukrýva v sebe ďalšie významy, odhaliace sa pocitovým prežívaním jednotlivých scén. (16.08.2005)

A.Zvjagincev ve svém debutu dokazuje, že současná ruská produkce dokáže evropskému (ale i celosvětovému) filmovému trhu dosti nabídnout. Tento snímek právem dostal několik prestižních ocenění (příkladem budiž Zlatý lev z MFF Benátky 2003), neboť se jedná o hodně silný emocionální zážitek, který v divákovi rozehraje celou plejádu myšlenkových zákrut. Režisér záměrně neprozrazuje vše „polopatě“, hraje si s námi, živelnost příběhu staví právě na jeho pomalém plynutí. Živelnost též spočívá na bedrech herců, ale i na neživém elementu – vodě. Ta se zde všudypřítomně rozpíná, vsakuje se jak do dějové, tak do vizuální stránky. Je to právě i ona, jenž svým symbolickým plynutím posouvá děj dále. Autetičnosti (někdy až ostré syrovosti) se dostává příběhu i poloamatérským ztvárněním, korunovaným přesvědčivými výkony herců, kteří brilantně zapadli do svých rolí. Film vypráví o osudech dvou chlapců, do jejichž života nečekaně vstupuje otec. Poměrně poklidné živobytí je rázem narušeno, zmatenost začíná vyplouvat na povrch. Proč právě teď a co po nich chce? Druhý den se ihned vydávají na výlet, kde se postupně formují vzájemné vztahy. Starší syn Andrej postupně plní otcovi často autoristické rozkazy, je šťastný, že se vrátil. Neptá se po příčinách, dostalo se mu konečně toho o co byl tak dlouho ochuzen. Naopak u mladšího syna Ivana se projevuje vzdor, pocit vzpurnosti hraničící až s tragickou bezmocností. Naopak on se po příčinách ptá, nechce si připustit, že vůbec nějakého tátu má. A i kdyby měl, tento by se k nim jistě neřadil. Konverzace se odehrává hlavně na poli příkazů, které otec chladně - až despoticky - chrlí na oba syny. Divák již od počátku cesty dostává příležitost, aby si udělal sám vlastní názor na jejich vztahy, aby pochopil, proč vlastně otec přijel, a proč vůbec tento výlet. Myšlenkové proudy se rozbují. Zvjagince přesně a vědomě pointuje (uzavírá) jednotlivé denní scény, hraje si s příběhem stejně jako s našimi nervy, protože my stále nevíme, co se může a bude dít. Závěrečně vygradování a postupný dozvuk považuji za jeden z nejsilnějších filmových zážitků v tomto roce. Jakési metafyzické vyznění, silná imprese. Oscar je pro takovýto počin slabé ocenění. (20.12.2003)

Těžko psát o takovémhle filmu. Je to extratřída po všech stránkách, navíc vůbec není předvídatelný, kašle na filmová schémata a nenutí divákovi nesmyslné berličky. Navíc je krásně natočený, působivý a hluboký. Je velmi záhodno Návrat vidět... Nejlépe na velkém plátně či pořádné obrazovce, skvěle komponované dlouhé záběry za to opravdu stojí. (16.01.2007)