Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem

Docela jednoduchoučkou manga pohádku bych asi ani nedokoukal do konce, kdyby nešlo v podstatě o jeden dlouhý klip ke kompletnímu a patrně nejlepšímu albu Discovery od skvělé francouzské houseové dvojice Daft Punk. Mám je moc rád, a tak jsem se nechal unést a trochu se zasnil, hlavně u skladeb Nightvision, Superheroes a Veridis Quo. Takže ty čtyři hvězdy jsou za hudbu. (02.05.2011)

Já absolutně nejsem fanda japonské animované tvorby ani elektro(tech)nické muziky, ale na těchto 65 minut asi budu vzpomínat a připomínat si z nich alespoň vybrané skladby určitě ještě dlouho. Některé písně včetně zpěvů zremixovaných počítačem sice zní na můj vkus příliš uměle, ale k samotnému příběhu i japonskému anime se náramně hodí – a TO, co zde vzniká za spojení hudby a obrazu, jsem vnímal jako geniální symbiózu. Místy jsem měl až pocit, že tvůrci s takovou dávkou kreativity, protaveného do stylu na první pohled pro mě odpudivého a hle, nakonec s nejedním fascinujícím nápadem a podmanivým prvkem, museli také dojít buď z mimozemské planety nebo z budoucnosti. Nebo skutečně čerpali ze záblesků z prožitých nočních snů. Pro mě osobně až vtažení do absolutně jiné dimenze. Pustil jsem si to poprvé a nemohl uvěřit, jak mě to zaujalo a rozhodl jsem se, že než napíšu komentář, chci to vidět pro jistotu ještě jednou. O pár hodin jsem si Interstellu 5555 pustil znovu a napodruhé mě svou propracovaností, již s vědomím, co mě tu vše čeká, ohromila ještě víc! Doslova hudební i vizuální sci-fi, propracována v neskutečně nápaditých detailech, ke všemu s dost zajímavým příběhem o únosu kapely meziplanetárního charakteru. Občas mi jen vadila přehnaná délka některých skladeb (nejvíc té poslední) v poměru k tomu, že více z nich je založeno hlavně na opakování jednoho motivu. Ale i v tomto směru mi to vynahradily minimálně dvě skladby, které mě dostaly už i samy o sobě (a společně s obrazem teprve nabraly na zážitku) – první na slavnostním galavečeru odevzdávání cen, s popěvkem fáná-gou (či-li fanoušci jdou?), a hlavně dlouhá instrumentální melodie během pátrání na zámku, s úžasným klávesovým sólem. Je v tomhle pro mě cosi magického... [90%] (13.09.2022)

|| Scenár: Thomas Bangalter, Emmanuel de Buretel, Shinji Shimizu | Hudba: Daft Punk, Romanothony, DJ Sneak, Todd Edwards | Produkcia: Thomas Bangalter, Guy-Manuel de Homem-Christo, Cedric Hevert, Emmanuek de Buretel, Shinji Shimizu | Distribúcia: Virgin Music, EMI | Štúdio: Toei Animation | Rozpočet: 4 miliónov $ || Animovaná lahôdka pre fajnšmekrov elektronickej hudby. Ja žial do tejto skupiny veľmi nepatrím, a tak som si vlastne mohol užiť akurát slušný scenár a prvoligový vizuál. (09.09.2011)

Za fanouška Daft Punk bych se spíš neoznačil, ačkoli jejich hudbu mám hodně rád, často ji poslouchám, ale rozhodně neznám všechny skladby, všechny alba a zatím ani jedno nevlastním - i když po dnešku asi budu chtít. Asi rok zpátky jsem viděl i ten jejich film, Elektromu. Tak jako tak ale nechápu, proč jsem tenhle film do nedávna vůbec neznal a ani nevěděl o jeho existenci. Jak mi tohle mohlo uniknout fakt nechápu, a to videoklip k One More Time jsem viděl nespočetněkrát, jen mě nikdy nenapadlo, že to je z filmu... Každopádně dneska jsem to konečně viděl a těch 65 minut si neskutečně užil. Hudba je zde totiž naprosto úžasná a snad ani jednu skladbu bych neoznačil za slabou nebo že by se mi nelíbila - a to se mi snad ještě nikdy nestalo. Navíc do každé části, ve které hraje, se dokonale hodí. A když si vezmu, že se vlastně jedná jen o film k albu, má to i geniální a skvěle vymyšlený děj, že jsem až čuměl. O to víc jsem rád, že mě Intersttella 5555 nezklamalo, právě naopak, dopadlo to mnohem líp, než jsem čekal. A to o dost. Ani bych se nebál zařadit to mezi ty vůbec nejlepší filmy, jaké jsem kdy viděl. A to poměrně vysoko. Do topky se mi ten film asi nedostane, ale i tak to bylo úžasných 65 minut, které si klidně dám vícekrát. Už jenom kvůli té hudbě. Ale nutno upozornit, pokud tenhle styl hudby není pro vás to pravé ořechové, s největší pravděpodobností vás to dost mine. Já byl ale spokojený tak, jako u málokterého filmu, takže ten plný počet je jistý. 5* (30.07.2020)

Hudba dua Daft Punk je sice house, ale je značně zabarvená zvuky osmdesátých let, což z jejich alb činí vskutku originální počiny. Po albu Homerwork, přišel projekt Discovery. Eighties motivů přibylo a tvůrcům tohoto anime se podařilo mnohem více, než jen doprovodit jejich nápadný hudební styl. I film je totiž 80´s retro. Vše nakreslené má silnou patinu éry, kdy hudbě dominovaly ranné syntetizátory a módě šílené účesy a ještě šílenější oblečení. Mimochodem režisér se asi minul povoláním, možná měl spíše zvolit spíše dráhu módního návrháře. Těch vytříbených kostýmů, ale nejen ty. Dokonce i vesmír je ala 80´s, plný modrých, žlutých a růžových barev. Anime, nejen, že hudbu doplňuje, ale v pár chvílích, kdy hudební tah polevuje, je hlavním zdrojem zábavy. Zatímco co hudba kvalitativně kolísá, animace sype z rukávu originální nápady s razancí houseových beatů. Jedná se o opravdu originální počin. (19.05.2008)