L'Attentat
L'attentato
Atentát v Paríži
The Assassination
Plot
Režie:
Yves BoissetKamera:
Ricardo AronovichHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jean-Louis Trintignant, Michel Piccoli, Jean Seberg, Gian Maria Volonté, Michel Bouquet, Bruno Cremer, Philippe Noiret, François Périer, Roy Scheider (více)Obsahy(2)
Atentát v Paříži režiséra Yvese Boisseta byl inspirován událostmi kolem zmizení marockého politika Mehdi Ben Barky. Kolem tohoto levicově orientovaného politika, který žil poslední roky ve Švýcarsku a usiloval o sjednocení zemí třetího světa v národně osvobozeneckém hnutí proti imperialismu, je stále mnoho nezodpovězených otázek. Jedno je jisté: v pátek 29. října 1965 se k proslulé alsaské restauraci Chez Lipp na pařížském bulváru Saint-Germain blíží Ben Barka v doprovodu marockého studenta historie Thami Azemmouriho. Na schůzku s režisérem Georgem Franjuem, se kterým se chystají natočit film o národně osvobozeneckém hnutí, však nedorazí. Na chodníku ho zastavuje policista a přinutí politika nastoupit do auta. Od tohoto okamžiku nikdo Ben Barku nespatřil živého ani mrtvého. Nevídaný skandál otřásl Francií, ale nikdy se nepřišlo na to, jak velký byl podíl francouzských, či amerických tajných služeb na únosu a zavraždění tohoto politika... Film Atentát v Paříži byl natočen v roce 1972, tedy sedmnáct let po dosud neobjasněné události. Francouzské tajné služby chtějí dostat do země opozičního politika Sadiela z blíže neurčené země třetího světa. Využijí k tomu jeho přítele novináře Francoise Dariena, kterému vyhrožují, že znovu vytáhnou jeho odložený případ. Záminkou má být cyklus televizních pořadů o politice a boji za osvobození, kterou se Sadiel zabývá. Ve skutečnosti Darien nevěří slibům o Sadielově ochraně, ale přistoupí na tuto hru a přemluví jej k návštěvě Francie. Na domluvenou schůzku, už Sadiel nedorazí... Známý tvůrce Yves Boisset si pro své politické drama vybral silné herecké osobnosti: Jean-Louis Trintignant jako novinář Darien, Gian-Maria Volonté coby neotřesitelný Sadiel a Michel Piccoli jako sadistický plukovník Kassar. (Česká televize)
(více)Recenze (55)
Pokiaľ nepoznáte podrobnejšie politickú situáciu koncom 60. a začiatkom 70. rokov v Európe (na blízkom východe, Alžírsku), prípadne ešte skôr, tak sa to za a) z prvej polovice snímky dozviete, alebo za b) budete mať v tom ešte väčší chaos. Prvá polovica nás vlastne iba pripravuje na tú druhú, filmovú, kde sa "konečne" začne diať niečo filmové. Asi by som si pre plné docenenie filmu prvú polovicu mal ešte raz pozrieť, ale nakoniec je zápletka jednoduchá. Pozadie už nie. Pokiaľ vám nestačí, že politikom nejde pri plánovaní zločinov o vyššie dobro ľudstva, ale iba o vlastný prospech. Čo je taká pravda, že je nakoniec jedno, kto s kým a proti komu. Film, kde nás Volonté presvedčí, že je kladný hrdina a Noiret naopak záporný, nemôže byť zlý. 70% ()
Pevné puto tajných služieb, politikov, polície a cudzích ochraniteľských mocnosti vytvára, v prípade ohrozenia straty alebo oslabenia moci, nepreniknuteľnú mašinériu. Jej účelom je eliminácia ideových či politických protivníkov akýmkoľvek spôsobom. Popierajúcim všetky zákony aj práva, s plným vedomím vládnucich špičiek. Ľavicové vyznenie filmu je zjavné od úvodných záberov študentskej demonštrácie. Takých prebehlo na Západe v tých časoch veľa, kopec demonštrantov bolo zmlátených, občas boli aj mŕtvi. Moc to nijako vážne neohrozilo. Ideologický nános nevadí, pretože rozhodujúce je poukázanie na špinavé praktiky vlád, nech sú kdekoľvek na svete. Poznámka: Vo filme je ukázané prepojenie novinárčiny s tajnými službami. Obdobnú skúsenosť má aj Slovensko, kde jeden z mienkotvorných novinárov popri žurnalistike v "opozičnom" médiu pôsobil ako vysokopostavený dôstojník tajnej služby. ()
Yves Boisset byl taková bílá vrána, rebel francouzské kinematografie, buřič již od svých začátků. I zde, ve svém druhém velkém filmu, se otírá o praktiky francouzských vládních kruhů a zejména pak samotné policie, která neváhá zabít i nevinného člověka. Nedivím se, že bolševik tenhle film s chutí promítal v kinech, to víte, levicově zaměřený hlavní hrdina a jeho partnerka – socialistka – oba v ohrožení života ze strany západní vládní mašinerie, to se muselo komoušům dobře prodávat. Ale ta zápletka je na dvouhodinovou stopáž až moc triviální, místama předvídatelná, hudba Morriconeho překvapivě nevýrazná a ta herecká elita, sesbírána napříč kinematografiemi celé západní Evropy, to už nevytrhla. Ale jako vždy mě potěšil Trintignant a zaujal Volonté se svým – pro něho nezvyklým – tlumeným herectvím. ()
Typ francouszkýho polithrilleru u kterýho se divák na zdejší dialogy (politický žvásty) musí opravdu hodně soustředit, aby se neztratil a neunikl mu tak děj a souvislosti o komplotu nadnárodních rozměrů. Když už se ve dvou třetinách tou nudou plnou velice záživných debat prokoušete, čeká na vás sice trocha akce napětí a zvratů, přesto všechno to ovšem nedokáže ustát celkovou mdlost tohoto díla, který ani v tomto případě nezachrání kvalitní dabing. 35% ()
Mrazivá záležitost do morku kostí, spojení politiky, moci, tajných služeb, které ústí do manipulací, vydírání a odstraňování nepohodlných, mě vždycky děsilo a děsit bude, v tomto ohledu se jedná o nadčasové sdělení... Pochvalu zaslouží skvělý herecký ansámbl, za všechny bych jmenovala trojlístek Jean-Louis Trintignant, Michel Piccoli, Philippe Noiret, pánové to dali v kvalitě A+ a po pravdě sympatizovat s nimi tentokrát nešlo.. Za zmínku určitě stojí i úchvatná hudba, Morricone v životní formě.. ()
Reklama