Výstraha

Důvodem odsouzení tohoto filmu není fakt, že je to naprosto pitomoučká agitka. Protože takto pojatý snímek snad nemohl ovlivnit ani toho nejnatvrdlejšího Kubu. Tento film je odsouzeníhodný proto, že je to špatný film, a to po všech stránkách. Herectvím počínaje a střihem konče. Přesto, nebo právě proto, jsem se u Výstrahy velmi pobavil. (04.12.2010)

Tu jednu hvězdičku dávám proto, že jsem se u projekce filmu královsky bavil, jinak samozřejmě toto dílo náleží po všech stránkách do kategorie "odpad". Miroslav Cikán patřil mezi režiséry, jejichž dílem bylo za první republiky několik filmů melodramatického či komediálního charakteru, které byly charakteristické pro danou předválečnou dobu jejichž umělecká úroveň nebyla zrovna na výši. Tito autoři byli posléze využívání i po druhé světové válce na sklonku 40. let a během let 50., kdy točili snímky podobné úrovně, avšak se silně propagandistickým charakterem. Prvním z nich byl Miroslav Cikán (před válkou mj. „Hrdinný kapitán Korkorán“, „Příklady táhnou“, „Karel a já“), pod jehož režijním vedením vznikl v roce 1953 ostudný film „Výstraha“ podle románu jiné režimu nakloněné osobnosti – spisovatelky Marie Majerové. Děj filmu je zasazen do let 1945-48 a má věrně zachycovat skutečné události, které však byly samozřejmě podány velmi jednostranně a ideologicky. Hrdý lid vkládá veškerý svůj čas a energii do budování továrny, přičemž jejich obětavou práci hatí sabotáž, které učiní přítrž až únorové události roku 1948. Snímek by měl nabídnout „překvapivou“ pointu v podobě odhalení záškodníka, místo tohoto překvapení a naplnění zamýšleného dramatického schématu se však opět dostavuje jen úsměv na tváři a nevěřícné kroucení hlavou. Nešlo o jediný film Miroslava Cikána, kterým vzdal hold novému režimu, již v roce 1948 se prezentoval špionážním dramatem „Případ Z – 8“, který v sobě jako první nesl model „hodní MY – a zlí ONI“. Jiným předchozím socialistickým klenotem ještě před „Výstrahou“ byla taškařice s názvem „Pára nad hrncem“ z roku 1950 či o rok později výpomoc nově se rodicímu slovenskému filmu „Boj sa skončí zajtra“. „Výstrahu“ tedy lze považovat za jakési završení této ideologické Cikánkovy tvorby. Nutno konstatovat, že završení v této podobě určitě stojí za zhlédnutí. (28.01.2008)

Výstraha je zajímavá snad jen tím, že uvedla do české kinematografie kult osobnosti Klementa Gottwalda... A hned od počátku velkoryse, v barvě, s řadou prvorepublikových hereckých hvězd (Pištěk, Nedbal, Dohnal..) a s plnou podporou silových složek totalitní vlády. Jinak je to propaganda toho nejprimitivnějšího ražení cílená na ty nejméně informované občany (ve stylu "Nejdražší, Jsem XY, advokát. Zemřelých můj klient, jménem pan XZ z vaší země... V mém oddělení, jsem zjistil, opuštěné suma 17,5 L milionů GB. Můj návrh, aby si je získat Váš souhlas se vás jako Next-v-kin a příjemce s názvem mého klienta tak, aby výnosy z tohoto účtu může být vyplacena na vás."). Ukoukatelné jen ze studijních důvodu. (30.09.2020)

Tohle je největší zvěrstvo všech dob. Totální fanatismus a naprostá směšnost, to jsou atributy tohoto filmu. Uvedu jen jeden postřech. Jiří Sovák je pro mě synonymem hereckého baviče, pohodáře, milého člověka. Většinou hrál v komediích nebo dramatech, ale vždycky si udržel nadhled. Přesto v mládí vystřídal mnoho pro něj netypických rolí (prosovětsky smýšlející tankista v Tankové brigádě). Ovšem role v tomhle filmu je skutečná kuriozita a přitom stačí tak málo. Zkrátka v jedné scéně, kdy se určuje, kteří ozbrojenci kam půjdou, Sovák s neuvěřitelnou křečí v obličeji prohlásí "Soudruzi! Jdeme!" Ano, jsou to jen dvě slova, ale i na nich je vidět, jakou mu to muselo dát námahu něco takového říct. (17.03.2011)

Imperialistický biják ve vší parádě! Úvodní bombardování a následné vyhnání wehrmachtu, velkolepé semknutí chrabrých mužů, blonďatá femme fatale na straně zla, jehož centrum leží v Ženevě, a napínavá hra o to, zda-li se podaří zlikvidovat rozvracečskou akci, až do posledních minut. A to vše zasazeno v ideologickém hnojišti, kde se historie překroutila tak, až se jí zlomil vaz, a vše se zakončilo nejgeniálnější možnou tečkou v podobě nejpamátnějšího projevu, jaké naše dějiny pamatují: „Právě jsem se vrátil z Hradu…“ (21.05.2010)