Napola: Hitlerova elita

Výborný film o nacistickém zlu. Velmi silný příběh o radikální přeměně chlapce v muže podle árijských pravidel. Nejdříve se vzbouřil otci, šel si za svým cílem, pak se setkal tváří v tvář smrti a nakonec se mu zabil jeho nejlepší přítel. V tak tvrdých podmínkách a ještě k tomu na pozadí 2. světové války bývají přátelství obzvlášť silná, což z filmu vyzařovalo. Film diváka pohltí a přinese mu příjemné napětí. (25.04.2015)

Silny film, ktory kazia niektore nechutne vypointovane sceny. Inak vsak skutocne niet co vytykat. Posobive herecke zobrazenie fasistickych fanatikov, sympaticky hlavny hrdinovia, skvely pribeh, kvalitna rezia. No za najvacsi klad povazujem to, ze je to nemecky film a fakt, ze vyznieva ako uprimna lutost nad tym, co Nemecko v minulosti sposobilo. Fasizmus zobrazuje v jeho plnej honobnosti a slave a zaroven ho odsudzuje ako omyl, chybny, krok, zlo. Isteze vsetci vedia ze fasizmus nebol dobry. No v tomto filme je to vylicene naozaj krasnym sposobom. (8/10) (08.04.2008)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)

Z Německa poslední dobou vychází vcelku slušná várka zajímavých válečných filmů. Bílé Peklo, Pád třetí říše a tak dále. Dyť ještě aby ne, vždyť válka si toho nejvíc odbyla právě tam, tak ty zkušenosti, znalosti a přednosti rozhodně musejí mít. Každopádně s příběhem se nepářou a tak ho vyprávějí tak jak nejlépe dovedou a docela hezky se jim to daří. O silné scény rozhodně nemají nouze a je to vidět. Nic špatného na tom nevidím, opět se snaží odvyprávět příběh jednoho z milionů, kteří se na válce podíleli a opět se jim to daří. Každopádně si nemůžu pomoci s tím, že takové Bílé peklo je o veliký kousek dál, hlavně sílou jeho příběhu. Ono je těžké sledovat ty, kteří zpustošili Evropu od shora dolů, ale je lehké je kritizovat, přestože to byli lidé jako my, přestože měli svoje názory a také s vedením v Německu nesouhlasili. Každopádně jako film je to rozhodně zajímavý vstup do Německa za druhé světové války, který rozhodně zaujme. (05.05.2008)

Velmi silný a působivý snímek, na který jsem při některých scénách hleděla doslova s otevřenými ústy. Některé pasáže jsou sice předvídatelné, tušíte, co se asi stane, ale zřejmě nevíte, komu se to přihodí. A také zdání klame. Myslela jsem si, že ten milý, černovlasý chlapec je hodně citlivý a neuznává to, kvůli čemu na škole vlastně je. Ale nenapadlo by mě, že udělá to, co udělal. Všichni protagonisté hrají velmi dobře, uchvátil mě Max Riemelt, který od dob v potrhlé komedii Holky to chtěj taky, začal projevovat svůj nesporný talent v silných a kvalitních snímcích. Při několika scénách jsem měla slzy v očích. (31.05.2008)