Šedý kamion červené barvy

Nemôžem si pomôcť, ale filmy o bývalej Juhoslávii, o vojne v nej, o následných zmenách a živote v rozdelených krajinách, na to sa veľmi rád pozerám. Tobôž v prípade, keď je samotný príbeh pojatý vtipne, s nadsádzkou a zaujímavo. Sivý kamión mi ulahodil z každej strany. Na ústredné duo sa veľmi dobre pozerá, vzájomná chémia je nepopierateľná, a tak nie je dôvod na nespokojnosť. Zbožňujem to ich: Do pičky materinej :D (11.06.2008)

Další reflexe událostí v Jugoslávii počátku 90. let. Válka, či spíše její pozvolný příchod je zde přítomen na pozadí příběhu nerovné dvojice - prostého Bosňáka Gavrana a mladé rozmazlené slečinky z Bělehradu Suzanny. Ti spolu shodou okolností cestují rnapříč rozpadající se Jugoslávií v ukradeném kamionu plném zbraní. Zápletka je typicky balkánsky kopmplikovaná. V jiné zemi by to působilo nepřirozeně a uměle, ale tady to nevadí a divák trochu znalý balkánské kinematografie cosi podobného dokonce očekává. Výše než samotný příběh, hodnotím, jak se tvůrcům podařilo do filmu dostat houstnoucí atmosféru - pramenící z tušení příchodu hrůz občanské války... Jak se lidé pozvolna mění, odhazují zábrany a zadupávají do země morální hodnoty.... Musím pochválit také to, jak trefně (byť na to nebylo mnoho prostoru - není to součastí hlavní dějové linie) jsou zde zobrazena jednotlivá etnika... (26.04.2011)

Na rozdíl od Gavrana, sympaťáka a největšího dobráka od kosti (i když krásou dvakrát nevynikal), mi jeho trochu hysterická (to bude těma špekama, co si v jednom kuse zapalovala) spolucestující do oka dvakrát nepadla a nebylo to jen tím, že za 90% všech jejich problémů mohla její nevyrovnaná letora a dvakrát tolik nevymáchaná pusa. Celkově má tato road movie svou balkánskou zemitostí a vyzněním volajícím po svobodě blízko ke kusturicovým filmům a nemůžu tvrdit, že to nemělo svoje kouzlo, ale přesto mi tam k plné spokojenosti něco málo chybělo, asi jako když kuchaři schází špetka toho pravého koření, které by jeho dobře uvařenému pokrmu dodalo ten pravý říz. Ale jak se říká sto lidí, sto chutí a tahle filmová mňamka rozhodně není z nejhorších. To v žádném případě. (08.02.2015)

Šedý kamion červené barvy je naprosto klasickou ukázkou balkánského filmu se všemi jeho klady, ale bohužel i spoustou neduhů. Jednoduchá záplatka zasazená do počátku štěpení Jugoslávie je tu pouze prostředkem k vyprávění příběhu, na jehož počátku se setká charakterově nesourodá dvojice a cestou napříč měnící se krajinou potkává šílené figurky a ještě šílenější situace. Ona šílenost však není ztělesněním třesknuté zábavnosti, ale spíše hořkého humoru, který je reflexí nadcházející černobílé doby. Celé se to však nese v intencích místní tvorby a příliš nepřekvapuje. Komplexně snímek působí jen díky využití prvků roadmovie, což je žánr, u kterého je pouhé toulání po krajině očekávatelné a odpustitelné. Červený kamion se pak stává průvodcem, jakýmsi nemluvným pozorovatelem, kterého všechny strany tolerují, takže dokud je to potřeba, snadno vybruslí z každé komplikované situace, aniž by si poškrábal lak. (24.11.2013)

Opat sa potvrdilo moje presvedcenie o tom, ze sa vyhybam Holemu Udu /teda pardon, chcel som napisat Blbowoodu, teda vlastne Hollywoodu/. Po kultovom Kusturicovom filme Crna Macka, Beli Macor sa ku mne dostal dalsi film od rejzu Koljevica s menom Sivi kamion Crvene Boje. A je to vyborny srbsky film o cestovani napriec Srbskom na kamione. Srdan Todorovic /Crna Macka, beli Macor/bol sofer na urovni a moze sa zacat jazda. Okrem dialogov a krajiny sa clovek podozveda co -to aj zo sukromia tych malych srbskych ludkov. Ovsem, SFRJ je uz minulost, vo filme sa na to dost upozornuje a blizia sa smutne udalosti juhoslovanskych vojen. Scena s kamionom na konci pripomenula, do akej reality bol film zasadeny. 77 % (27.06.2015)