Kmotr

"Kde jsou všichni muži? Vendeta je všechny zabila."...Kmotr není jen nejlepší gangsterská sága, ale i ten nejlepší film o hrátkách mužů a údělu žen. A Al Pacino je ten nejlepší herec, kterého znám. I kdyby ani nepohnul brvou, dokáže hrát pouhýma očima. Nikdy nezapomenu na jeho pohled, kdy daruje Appolonii náhrdelník při námluvách, nebo když při pohřbu Dona Corleana pozoruje své odpůrce. Fantastico! Fenomenale! (19.10.2003)

Až s odstupem let, během kterých jsem tomuto žánru zcela propadl a opětovném promítnutí tohoto klenotu, si dovolím hodnocení. Netřeba opakovat všechna superlativa, která byla o tomto filmu vyřčena. Co mě zajímá, je druhý a třetí díl této ságy, na jejihž zhlédnutí jsem ani nepomyslel, dokud jsem si neoživil zážitky z Kmotra prvního. To vše v Coppolově restaurované edici - 101%. (14.02.2011)

Labužnická pochoutka nejvyšší kvality, která u mě ale bude asi navždy o něco málo níž než její knižní podoba. Problém je asi v komplikovanosti předlohy; podobný množství postav a příběhů ani na plátno snad převést nejde, protože každá scéna hraje v příběhu nějakou důležitou roli a bez ní prostě pokračovat nejde. Proto se mi filmový Kmotr zdál trochu "nejednotný" a neznat knihu, asi se i lehce ztrácím... Jenže co naplat, když to má tak výbornou atmosféru. Marlon Brando má jeden z nejfascinujícejších hlasů všech dob a Al Pacino musel snad být dobrým hercem od svého narození. Miluju ty pocity, kdy ve vás herec dokáže probudit mrazení v zádech jen svým pohledem. A miluju tu rodinnou atmosféru těchto filmů. Kdysi jsem četla, že za každým dobrým mafiánem zůstane několik mrtvých, ale tenhle film taky dokazuje, že vás nikdo nezabije jen tak. Všichni se k vám chovají jako největší kámoši, dokud vám několik vteřin před smrtí nedojde, že jste v koncích. Zradíte a jste mrtví a že těch postřílených a uškrcených není málo... O to šílenější se ale jeví odchod hlavní postavy, ve světě, kde si musíte dávat pozor na každé slovo a pořád být připraven podvědomě tasit zbraň, je něco podobného malým zázrakem a jen to dokazuje, že nehledě na to, kolik máme peněz, nehledě na to, jak jsme uznávaní a jakou moc máme, skončíme jednou všichni stejně. (22.09.2007)

Teprve stříbrné plátno mi konečně umožnilo pocítit velikost tohoto skvostu, který mi v omezené a mělké ploše televizní obrazovky přišel vždy jaksi rozvláčný a bez hloubky některých dalších Coppolových děl. Byl to, samozřejmě, omyl. Kmotr je neobyčejně robustní epikou, ryze narativním filmem, jehož monumentálnost je plná jemných detailů a scén vystavěných s architektonickou precizností (způsob, jakým režisér mistrně kombinuje různé složky vypravování, aby umocnil intenzivní napětí, je jedinečný). Nelze ho konzumovat po částech, nelze u něj vypnout pozornost. Coppola je intenzivní, scény do sebe logicky vplývají (prolínačkový střih není samoúčelný) a fascinující je sledovat proměny postav, které jakoby s filmem stárly a radikálně se vnitřně přetvářely. Kmotr je "film-život", radikální manifest fiktivního času, který svou sevřeností a silou dokáže zcela ovládnout ten aktuální. Podmanivý, kontemplativní zážitek, který to plátno velké skutečně potřebuje. (12.01.2011)

Při sledování tohoto skvělého filmu, jsem si opravdu přál být mafiánem. Je to prostě bezchybný film, který názorně ukazuje, co je opravdu důležité! Čest, omerta a hlavně bezpečí a spokojenost rodiny! Chápu , že vše má své stinné stránky a i nelítostného mafiána mohou začít trápit výčitky svědomí, ale to je nutná daň za život v bezpečí mafie. Ať mi Puzo s Coppolou netvrdí, že nechtěli oslavit skvělou Cosa Nostru i její americkou odnož! Ať žije mafie! Smrt fízlům a práskačům! (20.09.2004)