Ztraceni v moři

Dobře obsazený televizní film s bolestnou tématikou ztráty dítěte. Děj se prakticky zabývá pouze snahou rodiny vyrovnat se s obtížnou, tragickou situací, kdy po zmizení tříletého syna nemají ponětí, co se s ním stalo, zda je vůbec ještě naživu. Pátrání a policejní vyšetřování je na vedlejší koleji, tady jsou v hlavní roli nalomené vztahy a především utrpení matky, která se za vše cítí odpovědná. Objektivně je tohle slzodojné drama lehce nadprůměrné, ale zvláště za krásnou Michelle Pfeiffer mám chuť přihodit i čtvrtou hvězdičku... odolám. 67% (12.10.2010)

Som vysadený na tanečné scény a ak je vydarená v nevydarenom filme, čo-to mu odpustím. Ale to, čo predviedli tvorcovia tejto "hlbokej" drámy, nemá s tancom nič spoločné, skôr by som spomenul slová "prešľapovanie" a "nôh". A zvyšok filmu je už len horší. Whoopi sa snaží, ale to nestačí. Takto to dopadne, ak s citmi pracuje niekto, kto to nevie. A zaklincoval to obdivuhodne lúzrovský párik Pfeifferová/Williams. Treatovi v tom odzdobí trochu šla karta (Chobotnica), tak sa to producenti a on snažili využiť, ale dopadlo to takto. (14.11.2004)

Filmové zpracování příběhu pro mě není v tomto případě až tak podstatné (prostě průměr). Příběh jako takový je poměrně jednoduchý, avšak mě se dotýká. Ztráta malého dítěte je velmi bolestná, ale manželský život po několik let mezi nevyřčenými výtkami je peklo. Nález syna o několik let později je pro rodinu velkou nadějí doprovázenou iluzí, že teď bude najednou všechno v pořádku. Jenže synek nezažíval pekelná muka uneseného dítěte, ale žil s člověkem, který věřil tomu, že je jeho adoptivním otcem a dával mu veškerou životní lásku. Takže návrat syna k biologické rodině není řešením, ale pouze začátkem přemýšlení o morálních hodnotách. (25.02.2009)

Pomaly ako nedokončený a útržkový film a keďže je to podľa knihy, tak mám obavy či pán autor netrpel nejakými ťažkosťami s finalizáciou vecí, myšlienok a scén v jeho knihe. Alebo by to mohla byť chyba scenáristu? Príbeh dobrý, ale skáče sa z roviny na rovinu, vôbec sa nedáva extra priestor na emócie okrem šialeného kvílenia pani Pfeifferovej v jednej chvíli, nejde sa do hĺbky už len v tom, že a čo tá druhá strana? To vážne zoberieme otcovi chlapca a ten po rokoch len povie, tak čau, nebojuje, neslzí, nič. Len smútok sťaby labrador. Film/kniha nahodili tému, ale nevyťažili z nej veľa resp. nie toľko, čo mohli. A je to sakra vidieť. Ponúka len naivné zakončenie, kde si chlapec skáče, ako sa mu zachce, no a taká Goldbergová je tu použitá len vyslovenie agitačnej vety: som černoška a som lesba... Taká päsť na oko, ako keby Freeman povedal Pittovi vo filme Sedem, keď našli toho tlusťocha, že či nemá pri sebe análne kolíky a či mu ho nechce vyfajať. (23.07.2023)

Silný zážitek. Ztraceni v moři jsou adaptací románu, který sice v zahraničí proslavila mmj. Oprah Winfrey, u nás ale nevyšel. Nicméně i bez znalosti předlohy se můžeme nechat unést emocemi z příběhu rodiny, jejíž vývoj byl uměle přerušen. Dvě dějové linky sledují rodinu před katastrofou na konci 80. let a o dekádu později. Bezstarostní rodiče, plní vizí do budoucna, milující Michelle Pfeiffer a Treat Williams mají tři děti. Z minuty na minutu se jejich rodina rozpadá, když se jim ztratí prostřední syn. A my sledujeme celé následující roky a proces uzdravování, který nikdy nemůže zcela zacelit pocit prázdnoty. Rodině v nesnázích pomáhá vyšetřující Whoopi Goldberg (a ta sama o sobě musí mít něco extra, takže je nejen černá, detektiv, ale ještě lesba). Pocitově pozoruhodné. Doporučuji v originále. (22.05.2018)