Nezvěstný

Costa-Gavras je mistr napětí, což jeho diváci vědí. A já se hrdě do skupiny jeho diváků hlásím. Přesto mě stále nepřestává udivovat, jak moc mě jeho filmy dokážou zaujmout. Pro Nezvěstného si vybral skutečný příběh, takže ho nikdo nemůže obviňovat, že nepodloženě očerňuje zahraniční politiku USA. A tentokrát nezvykle připojil k hlavnímu hrdinovi i partnerku, což poněkud oživilo jeho zažitý způsob vyprávění soustředícího se na dominantní mužskou postavu. (11.04.2014)

Být sám v cizí zemi při převratu musí být šílené. Všude na ulicích popravy, zákaz vycházení, politické čistky. Nemáte nikde útočiště, konzuláty vám nepomohou. Jack Lemmon přijíždí do Jižní Ameriky hledat svého syna, který zmizel. Chytá se každé stopy, ale něco mu nesedí v pomocí od americké strany. Začíná tedy pátrat sám a ponořovat se v jeho zápiscích proč zmizel, co kdo mohl vědět a kdo na tom měl zájem. Jack Lemmon je ve své roli fantastický ! Představuje starou školu - generaci, která si musela vše vydřít a odtrhovat si od úst, aby jejich děti mohli cestovat, zatímco rodiče sedí doma. Otec nemá rád manželku svého syna, ale musí s ní pátrat. On je staromilec. Ona je prostě mladá, bez názoru na politiku = chce si užívat života. Sissy Spacek byla ve filmu mladistvým bouřlivým spratkem, který by si zasloužil facku již ve dveřích. Politické drama, které vytáhli o stupeň výš tito dva herci. (20.07.2010)

Z filmu je zřejmé, proč jsou Američané tak hrdí a sebevědomí. Věří totiž svému státu a právu. To se o nás říci nedá, protože nemáme v co věřit. Leda tak v korupci, nespravedlnost a falešnou pravdolásku. Také se mi líbilo vyobrazení politického převratu v zemi a co to všechno obnáší. Výjimečný stav, zákazy vycházení, neustálé prohlídky a kontroly až po mrtvoly v ulicích. (24.11.2019)

Nezvěstný aneb pozadí převratu v Chile roku 1973. Jack Lemmon a Sissy Spacek se herecky vytáhli, plus k tomu zní velmi zajímavá hudba od Vangelis. Oscarový scénář je škoda komentovat, ale určitá výtka musí směřovat ke stopáži, neboť délka přinesla i několik nudných pasáží. Nejhorším ale na snímku (spíš na jedné představené minulosti) zůstává, že kdyby tam neumřel Američan, tak se o tom ani filmy netočí... (09.11.2011)

Tohle byl můj nejdéle odkládaný film, který si mezi sebou předávají disky mých počítačů při průběžné obměně jednou za nějakých těch 8 let. Směrem k teorii rozvíjené ve filmu naivními předchůdci dnešních sluníčkářů ("Máš dva domy. Stát ti jeden vezme a dá ho tomu, kdo nemá žádný.") je ovšem otázka, zdali ten občasný upgrade umožněný prohnilým kapitalismem není přílišná marnivost. A to říkám jako člověk levicově orientovaný, leč realista. Tím, co jsem napsal, pochopitelně ani náhodou nevyznávám lásku Pinochetovu režimu, natož onomu "ne vždycky se převrat takhle dobře podaří. Tady se podařil", načež se krátce nato prochází divák spolu s hlavními postavami márnicemi plnými mrtvol. Vrážení peněz a zbraní lidem, které chci někam dosadit, není žádný nový sport, ten probíhá stále a stále je to aktuální. Když jsem zmínil postavy, tak samozřejmě Lemmon hraje první třídu, ostatní víceméně přihrávají. "Dejte mi mého syna, živého nebo mrtvého, v jakémkoli stavu, podepíšu vám co budete chtít, budu mlčet, jen mi vraťte syna." Přitom to není sentimentální, ale psychologicky velmi věrohodná změna pohledu jednoho muže pod tíhou okolností. Hezká je ta věta o obraně způsobu života, kterou na začátku říká Lemmonův Horman, na konci pak americký diplomat. Sissy Spacek je pohledná, ale její postava mi občas lezla na nervy. Povětšinou je ovšem v Lemmonově stínu. Musím též zmínit sugestivitu mnoha scén, v márnicích, na ulicích, kde se prohánějí zcela nekontrolovaní vojáci, v dusnu kanceláří a tváří v tvář výslechům a kontrolám. V takové situaci nikdo nemá hrdě hlavu vztyčenou, všichni mají přiškrcený hlas a doufají, že nejsou na řadě. Na závěr ještě zmíním absurdní scénu s montováním odposlechu. "Ale ten telefon funguje. - Teď bude fungovat líp. - Jak to můžou dělat tak otevřeně?" (03.03.2017)