O ztracené lásce

Dost zajímavý, na pohádku netradiční až depresivní seriál mě velmi zaujal a s chutí se dívám na reprízované díly. Podle mě se jedná o neprávem nedoceněný seriál s výbornými hereckými výkony (Jurčová, Dlouhý, Langmajer...). Nevím, zda-li je to dáno předlohou, ale závěrrečný a předposlední díl mi přišla už trošku křeč a nemělo to takové kouzlo jako díly předchozí. Jinak bych snad dal i plný počet, už jen za tu odvahu, ale kvůli tomu konci mi to prostě "rozum" nedovolí. (09.01.2008)

Tento seriál, ač místy depresivní je pohlazením po duši. To pojetí lásky, která hledá někoho, kdo po ní touží... ta úžasná hudba (chvílemi velmi připomíná Barberovo Adaggio, které tak miluju)... tenhle seriál prostě neřeším a užívám si ho. Snad jen cesta z Krutoslaviny říše zpět je OBČAS přehnaná a natahovaná, ovšem závěr seriálu mě vždycky dostane. Miluji to a kupodivu i manželovi se tento seriál líbí (15.05.2008)

Celý seriál jsme s kamarády ve Švýcarsku zkoukli hned několikrát, a to z toho důvodu. Je to naprostý, totální psycho (skleněná koule, Janek, myší orchestr, zámek). Prvních pět dílů seriálu je na českou pohádkovou scénu vcelku unikát, v pátém díle nastává přelom a poslední čtyři díly jsou naprosté psycho ve stylu lacině natočeného snímku na přelomu tisíciletí (vypovídá o tom režisérova technika a styl točení). Teď se dostanu k Čičulínám: tyhle děvky by měly v seriálu zrušit a natočit s nimi vlastní snímek ve stylu laciných pornofilmů osmdesátých let minulého století. Herecké obsazení seriálu vcelku sedlo, překvapila Lucie Bílá v roli Pavoučnice Sklepnice, stejně jako kat, který se výrazem ve tváři ztotožňoval s D. Landou. Nečekaný konec (mile) překvapil, s psychotropní látkou v krvi 5/5. (21.08.2011)

Na tento pohádkový seriál jsem se zkusila (s nedůvěrou) podívat, až když ho dávali asi podruhé, ale od prvního dílu mě chytil za srdce. Moc dobře napsaný příběh, plný fantazie ale i opravdovosti a hlavně lásky a lidskosti. Velice zdařilé a originální zpracování kvalitní předlohy, zvláštní, hodně smutné...myslím, že bližší dospělým než dětem. (17.03.2006)

Na české poměry hodně, hodně netradiční pohádka. Skoro se zdráhám říci pohádka, jedna deprese střídá druhou, atmosféra houstne až k totální bezvýchodnosti a člověk je skutečně vděčný za náznak nějakého dobra či něčeho pozitivního. Vydržet to celých 9 dílů je vážně jen pro otrlé. Myslím, že tady to tvůrci kapánek přepískli a překombinovali, nicméně jejich snahu o trochu jiný tvůrčí přístup oceňuji. (05.12.2005)